Karcinom plic zaujímá přední místa jak v incidenci, tak v mortalitě nádorových onemocnění celosvětově i v České republice. V posledních letech zaznamenala léčba NSCLC prudký rozvoj. Již v době stanovení diagnózy je snahou co nejpřesněji určit morfologickou diagnózu a pokud je to indikováno, provést genetické testování. Toto platí především o nedlaždicobuněčných NSCLC. V roce 2013 byla publikovaná účinnost a bezpečnost pokračovací udržovací léčby (continuation maintenace) monoterapií pemetrexedem a díky pozitivnímu výsledku je tato léčba možná od května 2013 v České republice. V naší práci prezentujeme soubor 134 hodnocených pacientů, kteří absolvovali výše uvedenou léčbu. V reálné klinické praxi v České republice bylo dosaženo léčbou pemetrexedem v pokračovací udržovací léčbě lepších výsledků než v registrační studii a léčba byla velmi dobře snášena. Zatím medián celkového přežití (OS) byl stanoven na 23,5 měsíce., Lung carcinoma is among the leading cancers by incidence and mortality both worldwide and in the Czech Republic. In the recent years, there has been considerable progress in NSCLC treatment. Already at the time of diagnosis, efforts are made to establish the morphological diagnosis as precisely as possible and, when indicated, to perform genetic testing. This particularly applies to non-squamous NSCLC. In 2013, the efficacy and safety data of continuation maintenance monotherapy with pemetrexed were reported and, owing to the positive outcome, this treatment has been available in the Czech Republic since May 2013. Our paper presents a group of 134 evaluated patients who received the above-mentioned treatment. In real clinical practice in the Czech Republic, continuation maintenance therapy with pemetrexed achieved better results than the registration study, and the treatment was tolerated very well. So far, the median overall survival (OS) has been determined to be 23.5 months., Jana Skřičková, Kateřina Fröhlich, Matyáš Kuhn, Zbyněk Bortlíček, Karel Hejduk, Miloš Pešek, Vítězslav Kolek, Ivona Grygárková, Leona Koubková, Markéta Černovská, Marcela Tomíšková, Jaromír Roubec, Libor Havel, František Salajka, Milada Zemanová, Helena Čoupková, Dimka Sixtová, Monika Šatánková, Miloslav Marel, and Literatura
Pooperační zmatenost (PZ), jako projev delirantního syndromu, je nepříjemnou perioperační komplikací často postihující hlavně starší pacienty nad 65 let věku. Výskyt PZ je spojen s četnými negativními jevy, jako jsou sebepoškození pacientů vytažením katétrů nebo tracheální rourky, potenciálně i s dlouhodobým zhoršením kognitivních funkcí, prodlouženou hospitalizací a zvýšením hospitalizačních nákladů i vyšší mortalitou. Vzhledem k multifaktoriálnímu podkladu PZ je nutné při prevenci i léčbě tohoto stavu postupovat komplexně. Základní snahou zůstává způsobit co nejmenší zátěž pacienta operačním výkonem, minimální narušení sociálního prostředí, biorytmů pacienta a při podávání medikamentózní léčby postupovat velmi uvážlivě, obzvláště v oblasti psychofarmak. V případě rozvoje PZ je nutné včas diagnostikovat již první příznaky a pokusit se stav zvládnout nejlépe vhodně zvoleným psychologickým přístupem, přičemž významnou úlohu hraje chování ošetřujícího personálu. V této fázi mohou být značnou pomocí i příbuzní pacienta, k nimž však musí být přistupováno citlivě. Další možností je podání psychofarmak, diskutabilní fyzické omezení pacienta pomocí kurtů, v krajním případě i sedace až na úroveň celkové anestezie., J. Bruthans, D. Bruthansová, M. Svítek, and Lit.: 17
Termický úraz je somatopsychické onemocnění, které je třeba chápat jako dynamický jev. U starších pacientů, kteří tvoří přibližně 12 % hospitalizovaných na specializovaných popáleninových pracovištích, toto onemocnění urychlují a znásobují involuční jevy. Ke komplikacím léčby přispívají rozmanité přidružené choroby, senzorická a emoční deprivace, sociální situace. K léčbě popálených seniorů je nutno přistupovat individuálně a vzhledem k dalším onemocněním zvolit nejméně zatěžující léčbu konzervativní či chirurgickou., Ludomír Brož, Vlasta Štolbová, Zuzana Kapounková, and Lit.: 3
Úvod: Radiofrekvenční ablace (RFA) je etablovaná metoda využívaná k paliativnímu ošetření neresekabilních tumorů jater. Na našem pracovišti využíváme k ošetření metastáz kolorektálního karcinomu (CLM) otevřený či perkutánní přístup. Metoda: V retrospektivní studii (1/2001−1/2015) jsme vyhodnotili klinická data u pacientů podstupujících perkutánní nebo otevřenou RFA pro neresekabilní CLM. Cílem bylo zhodnotit faktory ovlivňující celkové přežití (OS), bezpříznakové období (NED) a nonablaci ložisek ve vztahu k velikosti a počtu ložisek, typu přístupu a typu použité sondy. Výsledky: RFA podstoupilo 147 pacientů s průměrným věkem 65 let. Celkem bylo provedeno 168 RFA výkonů. Celkové přežití bylo ovlivněno vysokým počtem cenzorů. Roční a tříleté OS bylo 96,3 % a 61 % bez statisticky významného rozdílu mezi perkutánním a otevřeným přístupem. NED bylo statisticky významně kratší u pacientů s perkutánním výkonem. NED nebylo ovlivněno ani velikostí, ani počtem ložisek. Vyšší riziko nonablace bylo pozorováno u větších ložisek, ale výsledek nebyl statisticky signifikantní. Perkutánní výkony měly kratší dobu hospitalizace a nižší počet komplikací. Závěr: RFA je alternativní metoda léčby neresekabilních CLM. Otevřený přístup měl v naší studii nižší riziko nonablace. Perkutánní výkony měly nižší riziko komplikací a kratší dobu hospitalizace., Introduction: Radiofrequency ablation (RFA) is a well-established method for palliative therapy of unresectable liver tumors. We use an open or percutaneous approach for the treatment of colorectal liver metastases (CLM). Method: Clinical data of patients undergoing percutaneous or open RFA for CLM between January 2001 and January 2015 were included in the retrospective study. We evaluated clinical factors for overall survival (OS), no evidence of disease (NED) and non-ablation in relation to tumor sizes and numbers, type of approach and type of used probes. Results: 147 patients underwent RFA for CLM in this time period. Mean age was 65 years. 168 RFAs were performed in total. OS was influenced by a high number of censors. OS for the first and third years was 93.6% and 61% with no statistical differences between the percutaneous and open approach. NED was significantly shorter in patients with the percutaneous approach. NED was not influenced neither by size nor number of the lesions. A higher risk of non-ablation was observed as statistically significant in patients with percutaneous RFA. A higher, although not statistically significant, risk of non-ablation was also observed for larger metastases. Patients with percutaneous RFA showed a shorter stay in the hospital and fewer complications. Conclusion: RFA is an alternative approach to the treatment of unresectable CLM. In our study the open approach was associated with a lower risk of non-ablation. Percutaneous RFA showed a lower risk of complications and a shorter stay in the hospital., and J. Brůha, V. Liška, R. Pálek, H. Mírka, P. Hošek, E. Korčáková, K. Bajcurová, J. Fichtl, T. Skalický, V. Třeška
Úvod: Měření podílu tělesného tuku je důležitým ukazatelem výživového a zdravotního stavu člověka. Na zvýšeném obsahu tělesného tuku se podílejí vedle faktorů genetických a hormonálních především výživa a pohybová aktivita. Existují různé metody na stanovení množství tělesného tuku, jejichž výsledky se mohou navzájem výrazně lišit. Cíl práce: Cílem této studie bylo srovnání výsledků různých metod zaměřených na zjištění množství a distribuce tělesného tuku. Metodika: Zkoumaný soubor tvořilo 86 žen (21–67 let). Byly měřeny parametry: tělesná hmotnost, výška, obvod pasu v polovině vzdálenosti posledního žebra a crista illiaca, vypočítán body mass index (BMI). Tělesné složení bylo zjišťováno pomocí kaliperace kožních řas metodami podle Pařízkové a podle Matiegky, bioelektrické impedance (BIA), duální rentgenové absorpciometrie (DXA). U 27 žen bylo provedeno stanovení abdominálního tuku pomocí CT ve výši L4–5. Výsledky: Jednotlivé námi použité metodiky navzájem velmi dobře korelují. Nejlepší korelace byla zjištěna mezi metodou DXA a BIA (r = 0,929) a metodou DXA a podle Pařízkové (r = 0,925), horší korelace byla mezi metodou DXA a podle Matiegky (r = 0,870), a to jak pro váhové, tak pro procentuální vyjádření množství tuku. V absolutním množství tuku se jednotlivé metody v rámci celého souboru navzájem výrazně liší (p < 0,001). Metody DXA a BIA dávaly srovnatelné výsledky ve skupině obézních žen (p = 0,684). BMI koreloval velmi dobře s metodami DXA, BIA, metodami podle Pařízkové, Matiegky a s CT břicha (r = 0,920–0,812). Obvod pasu dobře koreluje s množstvím intraabdominálního tuku stanoveným pomocí CT (r = 0,737)., Introduction: Body composition is an important indicator of male nutrition and health state and depends on a number of factors. Nutrition and physical activity are primary determinants of body composition aside from heredity and hormonal aspects. We can use different methods for assessment of body composition. If the various methods are used the results can differ widely. Objective: The aim of this study was to compare selected methods for measurement of body fat and its distribution. Methods: Body composition was assessed in a group of 57 overweight adults (21–67 years old). The following parameters were measured: body height, body weight, circumference of waist (between the 12th rib and crista illiaca), weight/height ratio (BMI). These methods were used for determination of body composition: skin fold thickness measurement by Parizkova, skin fold thickness measurement by Matiegka, bioelectrical impedance (BIA), dual-energy X-ray absorptiometry (DXA). Abdominal computer tomography (CT) at L4–L5 was used for total abdominal fat assessment in a group of 27 women. Results: The results of these methods correlate very well. The best correlation was found with DXA and BIA methods (r = 0.929) and DXA and Parizkova method (r = 0.925). Worse correlation was found with DXA and Matiegka method (r = 0.870) for the total amount of body fat and body fat percentage. There were significant differences in body fat amount assessed by DXA and other methods (p < 0.001). The results for DXA and BIA methods were similar in the group of obese women (p = 0.684). BMI correlated with DXA, BIA, Parizkova, Matiegka and abdominal CT very well (r = 0.920–0.812). Good correlation was found between waist circumference and abdominal fat estimated by CT (r = 0.737)., Marek Bužga, Vladislava Zavadilová, Jana Vlčková, Zuzana Oleksiaková, Vít Šmajstrla, Hana Tomášková, Zdeněk Jirák, Jindra Kavková, and Literatura 19
Cíl: Porovnat zdravotní stav, nemocnost, pohodu a zdravím podmíněnou kvalitu života starší městské populace ve staré zemi EU (Finsko) a v nové zemi EU (Estonsko). Typ studie: Populační kohortová studie využívající dotazníků rozesílaných poštou. Umístění: Helsinky, Finsko, Tallin, Estonsko. Osoby zahrnuté do studie: Náhodně vybraná populace mužů a žen ve věku 80?86 let žijících v Helsinkách (n = 969) a v Tallinu (n = 289). Hlavní výsledné ukazatele: Subjektivní hodnocení fyzické a psychické pohody, uváděné nemoci, zdravím podmíněná kvalita života měřená nástrojem 15D (skóre 15D na stupnici 0?1 a profil o 15 dimenzích). Výsledky: Vzorky byly srovnatelné z hlediska věku, pohlaví, vzdělání a nikotinové závislosti. Procento sledované populace, které žilo v jednočlenné domácnosti, bylo podstatně vyšší v Helsinkách než v Tallinu. Obyvatelé Tallinu uváděli podstatně častější výskyt kardiovaskulárních nemocí; v prevalenci diabetu, plicních onemocnění a rakoviny nebyly významné rozdíly. Subjektivní hodnocení fyzické a psychické pohody bylo podstatně lepší v Helsinkách, stejně jako zdravím podmíněná kvalita života měřená nástrojem 15D. Skóre 15D bylo 0,812 (95 % CI 0,804?0,821) v Helsinkách a 0,767 (95 % CI 0,749?0,785) v Tallinu (p < 0,0001), rozdíl byl klinicky významný. Nejzřetelnější rozdíly v profilu 15D se týkaly těchto dimenzí: deprese, smutek, vitalita, sexuální a vyměšovací funkce, zrak a sluch. Rozdíly se prakticky nezměnily ani při porovnání etnických Estonců (s vyloučením estonských Rusů) s účastníky studie z Helsinek. Závěr: Výsledky studie ukazují jasné rozdíly mezi zdravotním stavem a zdravím podmíněnou kvalitou života starší populace ve staré a v nové zemi EU. Tyto rozdíly jsou pravděpodobně způsobeny zdravotní zátěží, psychologickými a socioekonomickými omezeními za sovětské éry v Estonsku., Objective: To compare health, diseases, wellbeing and health related quality of life of urban community-dwelling elderly in an old EU country (Finland) and a new EU country (Estonia). Design: A population based cohort study with postal survey. Setting: Helsinki, Finland, and Tallinn, Estonia. Subjects: 80-86 year old randomly selected community dwelling men and women in Helsinki (n = 969) and Tallinn (n = 289). Main outcome measures: Self reported health and psychological wellbeing, reported diseases, health related quality of life measured by the 15D instrument (both 15D score on a 0-1 scale and profile with 15 dimensions). Results: The samples were comparable as to age, sex, education, and smoking status. A significantly greater proportion lived alone in Helsinki than in Tallinn. The inhabitants of Tallinn reported significantly more cardiovascular diseases, whereas the prevalencies of diabetes, pulmonary diseases and cancer were not significantly different. The self reported health and psychological wellbeing were significantly better in Helsinki, as was the health-related quality of life measured by the 15D instrument. 15D score was 0.812 (95 % CI 0.804?0.821) and 0.767 (95 % CI 0.749?0.785) in Helsinki and Tallinn, respectively (p < 0.0001), the difference was clinically important. In the 15D profile clearest differences were observed in the following dimensions: depression, distress, vitality, sexual and elimination functions, seeing and hearing. The differences remained virtually unchanged when comparing only ethnic Estonians (excluding Estonian Russians) with participants in Helsinki. Conclusion: The findings demonstrate clear differences in elderly health and health related quality of life between an old and new EU country. These differences are probably due to both disease burden, and psychological and socioeconomic constraints during the Soviet era in Estonia., and T. E. Strandberg, K. Saks, A. Soots, K. H. Pitkälä, H. Sintonen, T. Huusko, R. S. Tilvis
Úvod: Melanóm je jedným z najmalígnejších nádorov kože a je najčastejšou príčinou úmrtia u kožných ochorení. V ostatných desaťročiach sa jeho výskyt výrazne zvýšil. Cieľom našej práce bolo porovnať hladinu onkomarkera ľudský epididymálny proteín 4 (HE4) v korelácii s nálezom kostných metastáz zistených pri celotelovej scintigrafii skeletu u pacientov s malígnym melanómom a posúdiť jeho význam v diagnostike malígneho melanómu. Materiál a metódy: U 14 pacientov (4 muži, 10 žien) s malígnym melanómom sme stanovili hladinu HE4 v sére z krvnej vzorky odobratej pred aplikáciou rádiofarmaka v rámci vyšetrenia celotelovej scintigrafie skeletu za použitia hybridnej gamakamery SPECT/CT (single photon emission computed tomography/computed tomography, jednofotónová emisná počítačová tomografia/počítačová tomografia). Výsledky sme porovnali s hodnotami 10 ľudí bez prítomného nádorového ochorenia, ktorí tvorili kontrolnú skupinu. Výsledky: Kostné metastázy zistené pri celotelovej scintigrafii skeletu boli prítomné v 5 prípadoch (35,71 %), pravdepodobné v 3 prípadoch (21,43 %) a 6 pacienti (42,86 %) boli bez nálezu kostných metastáz. Koncentrácia HE4 bola u pacientov signifikantne vyššia ako u kontrolnej skupiny. Nad rozsah referenčných hodnôt bola koncentrácia HE4 zvýšená len u jedného pacienta s melanómom. Koncentrácie HE4 sa u pacientov nelíšili v závislosti od kostných metastáz. Záver: V našej pilotnej štúdii sme u pacientov s malígnym melanómom pozorovali vyššie koncentrácie HE4 v porovnaní s kontrolnou skupinou. Sérové hladiny HE4 nekorelovali s nálezom pri celotelovej scintigrafii skeletu., x, Jaroslav Weissensteiner, Eva Babušíková, and Literatura
Cíl: Cílem studie bylo vyhledat poznatky týkající se NANDA International ošetřovatelské diagnózy Porucha polykání (00103) se zaměřením na výskyt této ošetřovatelské diagnózy u různých skupin pacientů a její stanovení prostřednictvím znaků uvedených v klasifikačním systému dle NANDA International. Metodika: Senzitivní vyhledávací strategií byly vyhledány publikované informace k ošetřovatelské diagnóze dle NANDA International Porucha polykání (00103), k jejímu diagnostikování a k výskytu této diagnózy u pacientů. K vyhledání relevantních dat byly využity elektronické databáze: Bibliographia Medica Čechoslovaca, MEDLINE, Springer, ProQuest a vyhledávač Google. Výsledky: V odborných publikacích se autoři velmi často věnují problematice porušeného polykání a jejímu diagnostikování, nikoli však pomocí ošetřovatelské diagnostiky dle NANDA International. Ošetřovatelská diagnóza Porucha polykání (00103), diagnostikována prostřednictvím ošetřovatelské diagnostiky dle NANDA International, se vyskytovala ve velkém zastoupení u pacientů na jednotkách intenzivní péče, u pacientů s onkologickým onemocněním a u pacientů s onemocněním jícnu. Závěr: V ošetřovatelství je porucha polykání častým problémem, který lze diagnostikovat prostřednictvím klasifikačního systému NANDA International. Další výzkumy by mohly přispět ke zjištění, zda diagnostika poruchy polykání pomocí NANDA International je vhodná pro použití v klinické praxi., Aim: The aim of the study was to search for findings related to NANDA International nursing diagnosis Impaired Swallowing (00103), focusing on the incidence of this nursing diagnosis in different groups of patients and its establishment using the NANDA International classification system. Methods: Published information concerning NANDA International nursing diagnosis Impaired Swallowing (00103), its establishment and incidence in patients were found by a sensitive search strategy. The following electronic databases were searched for relevant information: Bibliographia Medica Čechoslovaca, MEDLINE, Springer and ProQuest, together with Google. Results: Although paper authors frequently mention impaired swallowing, it is rarely diagnosed using the NANDA International classification system. Nursing diagnosis Impaired Swallowing (00103) as diagnosed according to NANDA International was largely present in intensive care unit patients, oncology patients and those with oesophageal disease. Conclusion: Impaired swallowing is a frequent condition in nursing which can be diagnosed using the NANDA International classification system. Further research may show whether NANDA International may be used in clinical practice to diagnose impaired swallowing., Hana Lukšová, Yvetta Vrublová, and Literatura 19
Autor stručně definuje poruchy chování a v kazuistice uvádí případ pacientky, která byla sledována a léčena v geriatrické ambulanci pro Alzheimerovu demenci., In this case report the author gives a brief definition of behavioral disorders and presents a case of a patient that was treated in the geriatrics ambulance for Alzheimer disease., and Jan Klán
Fyziologické změny propulzní aktivity trávicího ústrojí provázející stárnutí jsou klinicky nevýznamné, u zdravých dobrovolníků seniorů prokazujeme pouze mírně zpomalený tranzitní čas potravy tlustým střevem. Většina klinických potíží je způsobena organickým postižením trávicího traktu, jiným orgánovým nebo systémovým onemocněním (viscerální neuropatie při diabetů nebo Parkinsonově chorobě, chronická systémová zánědivá reakce, sklerodermie, hypotyreóza apod). Méně se ve vyšším věku setkáváme s funkčními gastrointestinálními porúchami. Symptomatická léčba zahrnuje především prokinetika, která stimulují propulzní aktivitu a upravují porušenou koordinaci gastrointestinálni motility. Je uveden přehled indikací prokinetik a diskutován jejich účinek u nejčastějších patologických stavů ve stáří., Physiological changes of the propulsive activity of gastrointestinal system accompanying aging are clinically non signihcant; only mildly delayed colonic transit time was reported in healthy elderly volunteers. The majority of chnical symptoms is caused by organic disorders of the gastrointestinal system and/or by other organ pathology or systemic diseases (e.g. (visceral neuropathy in diabetes or Parkinson's disease, chronic inflammatory reaction, sclerodermia, hypothyroidism). Functional gastrointestinal disorders are less common in older age. Symptomatic treatment includes prokinetic drugs, which stimulate propulsive activity and improve impaired co-ordination of gastrointestinal motility. The article gives an overview of clinical indications for prokinetics use and discusses its effectiveness in the most common motility disorders in the old age., Eva Topinková, and Lit. 12