Před anesteziologickým výkonem je ve většině zdravotnických zařízení běžnou praxí provádět základní laboratorní vyšetření. Někdy pak (například z důvodu neprovázanosti jednotlivých informačních systémů jednotlivých zdravotnických zařízení) dochází k situaci, že jsou laboratorní vyšetření zbytečně opakována, čímž dochází ke zbytečné zátěži pacienta i k plýtvání finančních prostředků. I při velmi konzervativním odhadu jsme došli k závěru, že při důsledném sdílení dat mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními (například formou rozšíření systému IZIP) by bylo možné v českém zdravotnictví ušetřit nejméně 2,2 miliónu Kč ročně. I když se na první pohled může zdát tato částka jako zanedbatelná, je takovéto zjištění jasným signálem, ve kterém segmentu zdravotnictví je možné pomocí metod eHealth (zavádění výpočetní techniky do zdravotnictví) ušetřit. Při podobném sdílení například obrazových dat by byly získané úspory ještě podstatně vyšší., A routine laboratory check-up before anesthesia is a common procedure in most hospitals in the Czech Republic. However, sometimes the examination is unnecessarily repeated due to an inaccessibility of original results. Even by taking a very conservative approach we have found possible savings of 2.2 million Czech crowns annualy by a rigorous date sharing among health care providers in the Czech Republic. Although this amount might seem insignificant, it shows a strong potentional for additional savings provided by eHeath methods when sharing X-rays, etc., Jan Bruthans, Gleb Kolomeets, Marek Svítek, and Lit.: 8
Pooperační zmatenost (PZ), jako projev delirantního syndromu, je nepříjemnou perioperační komplikací často postihující hlavně starší pacienty nad 65 let věku. Výskyt PZ je spojen s četnými negativními jevy, jako jsou sebepoškození pacientů vytažením katétrů nebo tracheální rourky, potenciálně i s dlouhodobým zhoršením kognitivních funkcí, prodlouženou hospitalizací a zvýšením hospitalizačních nákladů i vyšší mortalitou. Vzhledem k multifaktoriálnímu podkladu PZ je nutné při prevenci i léčbě tohoto stavu postupovat komplexně. Základní snahou zůstává způsobit co nejmenší zátěž pacienta operačním výkonem, minimální narušení sociálního prostředí, biorytmů pacienta a při podávání medikamentózní léčby postupovat velmi uvážlivě, obzvláště v oblasti psychofarmak. V případě rozvoje PZ je nutné včas diagnostikovat již první příznaky a pokusit se stav zvládnout nejlépe vhodně zvoleným psychologickým přístupem, přičemž významnou úlohu hraje chování ošetřujícího personálu. V této fázi mohou být značnou pomocí i příbuzní pacienta, k nimž však musí být přistupováno citlivě. Další možností je podání psychofarmak, diskutabilní fyzické omezení pacienta pomocí kurtů, v krajním případě i sedace až na úroveň celkové anestezie., J. Bruthans, D. Bruthansová, M. Svítek, and Lit.: 17