Rozsáhlý materiál bráněnek (Stratiomyidae, Diptera) byl studován z různých částí orientální oblasti včetně chráněných území (národních parků a rezervací). V letech 1994–2012 bylo popsáno více než 60 nových druhů a mnoho dalších druhů revidováno na základě typových jedinců uložených v různých světových sbírkách. Probíhal také sběr larev bráněnek a jejich odchov v laboratorních podmínkách. Jejich ústní ústrojí a povrchové struktury byly studovány s ohledem na jejich potravní specializaci., Extensive material of soldier flies (Stratiomyidae) was examined from different parts of the Oriental region including protected areas (Nature Parks and Reserves). During the 1994–2013 period more than 60 oriental species were described and many further species were revised on the basis of type specimens deposited in various world collections. In addition to the study of adults, mainly phytosaprophagous larvae were collected and reared under laboratory conditions. Their mouthparts and surface structures were examined with regard to their food preference., and Rudolf Rozkošný.
Na loňské světové výstavě v italském Miláně se představila rovněž čtyři pracoviště Akademie věd: Ústav experimentální botaniky, Botanický ústav, Ústav výzkumu globální změny a Ústav organické chemie a biochemie. Vybrané exponáty doplněné o interaktivní prvky můžete nyní zhlédnout a vyzkoušet si v Galerii Věda a umění. Expozici Ozvěny EXPO 2015 zahájili 23. května 2016 členové Akademické rady AV ČR prof. Jan Zima a prof. Pavel Janoušek, který zdůraznil důležitost prolínání vědy a umění, protože umělecké vidění a ztvárnění vědeckých výsledků může u laické veřejnosti podnítit zájem o vědu. and Luděk Svoboda.
Molekulární genetika vstoupila na antropologické kolbiště koncem 60. let, ale teprve přímá analýza archaické DNA (aDNA) z fosilních pozůstatků od 80. let umožnila přesnější vhled do evoluce našeho druhu ve středním a mladém pleistocénu. Navzdory různým „Jurským parkům“ totiž DNA po smrti organismu rychle degraduje a časové okno její možné analýzy je poměrně omezené. Navíc jsou vzorky kontaminovány DNA okolních organismů. Nicméně velice záhy se pozornost paleogenetiků soustředila na naše příbuzné - neandertálce. Analýza jejich genomu ukázala, že ~2 % jejich DNA se vyskytuje v genomu anatomicky moderního člověka s výjimkou subsaharské Afriky a celkový rozsah tohoto přenosu může dosahovat až 20 %. Křížení s neandertálci lidem zřejmě umožnilo snadnější adaptaci na chladnější podmínky eurasijského kontinentu, současně však přineslo i výskyt některých chorob. Překvapení přinesla sekvence aDNA izolovaná z článku prstu nalezeného v Denisově jeskyni na Altaji. Ukázalo se, že tento jedinec patřil k neznámému druhu odlišnému jak od moderních lidí, tak i od neandertálců. I tito hominini přispěli až 6 % svojí DNA do genomu některých současných populací člověka (JV Asie, Oceánie). Podle nejnovějších poznatků byl tok genů mezi homininy středního a mladého paleolitu poměrně složitý, byla např. detekována příměs neandertálské DNA v genomu denisovců, kteří navíc získali další sekvence od dalšího, blíže neurčeného druhu hominina. Posledním příspěvkem paleogenetiky do obrazu naší evoluce je sekvence mitochondriální DNA získaná ze zhruba 400 tisíc let starých fosilních pozůstatků heidelberského člověka (Homo heidelbergensis) ze Sima de los Huesos (Šachty kostí) z krasové oblasti Atapuerca ve Španělsku, která ukazuje na příbuznost tohoto druhu., Molecular genetics entered the arena of anthropology at the end of the 1960s, but only direct analysis of ancient DNA (aDNA) from fossils since the 80s has permitted a better insight into the evolution of our own species. Despite the rapid decomposition of DNA starting immediately after death, molecular geneticists are now able to retrieve and sequence aDNA tens or even hundreds of thousands years old. Paleogenetic studies of ancient humans and their relatives have revealed a rather complex picture of Middle and Upper Pleistocene hominins (Neanderthals, Denisovans, ante-Neanderthals etc.) and gene flow among them. New and exciting findings changing our views of the evolution of our own species are appearing with an accelerating pace., Miloš Macholán., and Obsahuje seznam literatury
Entomofilní hlístice, tedy hlístice žijící v asociaci s nějakým druhem hmyzu, můžeme jednoduše rozdělit na foretické, entomopatogenní a entomoparazitické. Tzv. foretické druhy využívají hmyz jako vektor, který je přenáší do nového prostředí, a pro své nositele jsou v drtivé většině případů neškodné. Opakem jsou entomopatogenní hlístice, tj. hlístovky, které žijí v symbióze s bakteriemi zodpovědnými za usmrcení hmyzího hostitele (odtud entomopatogenní) a zároveň pak slouží hlísticím jako potrava. Za entomoparazitické druhy považujeme ostatní entomofilní hlístice, které parazitují v těle hmyzu, ale nejsou obligátně vybaveny bakterií patogenní pro hmyz. Nejrůznější zástupce entomoparazitických hlístic můžeme najít v celkem asi 24 čeledích. Obligátně parazitické druhy se vyskytují v čeledích Mermithidae, Tetradonematidae, Syrphonematidae, Carabonematidae, Oxyuridae, Thelastomatidae, Sphaerulariidae, Allantonematidae a Fergusobiidae. Právě těmto poněkud opomíjeným hlísticím se článek věnuje. Zaměřuje se především na ty druhy, které se vyskytují na území České republiky. Kromě základních údajů o jednotlivých skupinách a obecných informací o ekologii hlístic si všímá i jejich praktického významu, tedy skutečnosti, jak ovlivňují populace různého člověku škodlivého hmyzu a jak jich můžeme využít., This group of parasitic nematodes consists of approximately 24 families, although obligate parasites can be found in eight of them. Some of these enigmatic nematodes adopted amazing life strategies and serve as bioagents to control populations of mosquitoes or woodwasps. In this article we review the biology, ecology and distribution of these organisms and depict their current use in biological control., and Jiří Nermuť, Vladimír Půža.
Pásemnička sladkovodní (Prostoma graecence) je málo známý, ale běžný vodní živočich. Žije na kamenech a vodních rostlinách v tekoucích i stojatých vodách, především v nižších polohách. Živí se drobnými planktonními a bentickými organismy. Na hlavě má 6 očních skvrn (mladší jedinci 4). Loví pomocí chobotku (proboscis), který obsahuje centrální trn s jedovou žlázou a po stranách 2 - 5 přídatných trnů. Tento orgán je typický pro pásnice (Nemertea)., The ribbon worm Prostoma graecense (Nemertea) is a little known but common water animal. It occurs on stones and plants in running and standing waters, mostly in the lowlands. It is a carnivore feeding on tiny planktonic and benthic animals. P. graecense has 6 black eyespots (young specimens have four) on the top of its head. The eversible proboscis is armed with one central stylet with a poison gland and paired pouches each containing two to five accessory stylets. The proboscis is a typical apparatus of ribbon worms, used for hunting., Jan Špaček., and Obsahuje seznam literatury
Peter Singer sa na základe preferenčného utilitarizmu a jeho metafyzických predpokladov, vychádzajúcich z Lockovho empirizmu a odlišovania človeka a osoby, vyslovuje za potraty, infanticídu, pokusy s embryami a eutanáziu. V tejto stati som poukázal na nedostatočnú argumentáciu Singera a neodôvodnenosť jeho predpokladov vychádzajúcich z empirizmu. Jej hlavným nedostatkom je empirické chápanie pojmu osoby podľa Locka a jej odlíšenie od pojmu človek. Táto definícia osoby ukazuje svoje nedostatky a zakladá sa na quinovskej nesubstančnej ontológii, ktorá však nevie vysvetliť identitu osoby v čase. Preto ju treba nahradiť adekvátnejšou definíciou, ktorá vychádza z potreby substanciálnej ontológie, ktorá zdôvodňuje identitu osoby v spojení konkrétnej duše s konkrétnym telom. Princíp indetnity ľudskej osoby tvorí konkrétna individuálna ľudská duša. Tým som preukázal, že aj bioetické dôsledky Singerovej teórie sú neudržateľné., Based on his preference utilitarianism and its metaphysical assumptions originating from Locke’s empiricism, and based on distinguishing between the human being and the person, Peter Singer argues in favor of abortion, infanticide, experiments on embryos, and euthanasia. This article points to Singer’s insufficient argumentation and states that his assumptions stemming from empiricism are not justified. The main flaw in Singer’s argumentation consists in his psychological understanding of the concept of the person and its separation from the concept of the human being. His definition of the person has manifests weaknesses and is based on Quine’s non-substantial ontology which is unable to explain personal identity through time. For this reason, it needs to be supplemented by a more adequate definition addressing the need for a substantial explanation of personal identity. Personal identity is established by the connection between a particular soul with a particular body. The human person’s principle of identity is thus guaranteed by a particular human soul. Singer’s bioethical conclusions are thus shown to be indefensible., and Peter Volek.
The concept of personal identity has recently come to play an increasingly important role in bioethical discussion concerning the beginning and end of human life. This study does not aim to represent the whole range of applications of theories of personal identity to bioethics. It focuses only on the beginning of human life, namely on the question of the moral acceptability of abortion. The author begins by describing an argument rejecting the acceptability of abortions which has been advanced by P. Lee, and it is shown that the validity of this argument depends on a certain conception of personal identity. Then the author briefly defines the psychological approach to personal identity, and he points to its weaknesses. There follows a discussion of the theory of animalism which claims that our persistence in time does not comprise any psychological factors. The conclusion of the article deals with various theories of moral status and indicates the inadequacy of functional criteria in accounting for the moral point of view. The article finishes by stating that the moral status of human beings should be founded on the concept of human dignity. If the considerations in the study have been set out correctly then they justify the following conclusion: abortions are morally unacceptable., David Černý., and Obsahuje poznámky a bibliografii