Americký diplomat Paul Hacker podle recenzenta významně přispěl k dosud nepočetným diplomatickým memoárům o Československu po pádu komunistického režimu (původní vydání: Slovakia on the Road to Independence: An American Diplomat’s Eyewitness Account. University Park, Pennsylvania State University Press 2010). Hacker od podzimu 1990 do konce roku 1992 vedl nově zřízený americký generální konzulát v Bratislavě, který se poté se vznikem Slovenské republiky stal velvyslanectvím. Jeho vzpomínky pojednávají zejména o Slovensku v posledních letech československé federace, o jeho cestě k samostatnosti a prvních krocích jako suverénního státu. Události přitom nahlíží ze slovenské perspektivy, zatímco pohled český či československý téměř absentuje. Recenzent komentuje například jeho líčení dělení společného státu, odstíněný portrét slovenského premiéra Vladimíra Mečiara nebo aféru s objevenými odposlechy na bratislavském generálním konzulátu., The book under review is a Slovak translation of Paul Hacker´s Slovakia on the road to independence: An American diplomat´s eyewitness account (University Park: Pennsylvania State University Press, 2010). With this book, Hacker has made an important contribution to the small number of memoirs by diplomats which discuss Czechoslovakia after the collapse of the Communist regime. Hacker, from autumn 1990 to late 1992, was in charge of the newly established US consulate in Bratislava, and, after the creation of the Slovak Republic, became the US ambassador to that country. His memoirs discuss Slovakia particularly in the last years of the Czechoslovak federation, its road to independence, and its first steps as a sovereign state. He looks at events from the Slovak perspective, almost completely ignoring the Czech and Czechoslovak. The reviewer notes, for example, Hacker´s depiction of the division of the federation, his sketch of the Slovak premier, Vladimír Mečiar (b. 1942), and the affair over the discovery of the wiretapping of the US consulate general in Bratislava., [autor recenze] Tomáš Zahradníček., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
The article lays out Jonathan Israel’s central ideas on the European Enlightenment, as they have been developed in his Radical Enlightenment (2001), Enlightenment Contested (2006) and A Revolution of the Mind (2009). I explain his ‘controversialist method’ of intellectual history and point out the advantages and faults of this approach. Israel’s model of the heterogeneous Enlightenment is shown as a response to A. MacIntyre’s postmodern criticism, and to the older models of a ‘single Enlightenment’, as presented by P. Gay, or older models of multiple enlightenments, as presented by J. G. Pocock. However, Israel’s heterogeneous Enlightenment recognizes just one progenitor of the positive ‘modern values’, which is identified with the Radical wing. The article reviews Israel’ s narrative of the development and spread of the Radical Enlightenment in Europe and the struggles with the Enlightenment mainstream and within the Enlightenment mainstream. However, I also show some faults in Israel’s argument, mainly his view of the ‘secular morality’, which should have been the outcome of the Radical Enlightenment’s campaign. In conclusion, I point at the inconsistency of Israel’s reconstruction of the Enlightenment morals and the differences between his view and J. Schneewind’s interpretation., Ivo Cerman., and Obsahuje bibliografické odkazy
John C. Mather a George F. Smoot získali v roce 2006 z rozhodnutí Královské švédské akademie věd rovným dílem Nobelovu cenu za fyziku "za objev dokazující, že reliktní kosmické mikrovlnné záření je anizotropní a jeho spektrum odpovídá záření černého tělesa". Oceněná práce, která se obrací k rané fázi Vesmíru a pokouší se porozumět vzniku galaxií a hvězd, je založena na měřeních provedených na satelitu COBE vypuštěném NASA v roce 1989. Plné znění nobelovských přednášek v českém jazyce naleznete na www.cscasfyz.fzu.cz (pro držitele elektronického předplatného)., John C. Mather ; přeložil Tomáš Růžička., přeloženo z angličtiny, and Obsahuje bibliografii
V diskusiách o hodnote a počiatku ľudského života sa aj v našich slovenských pomeroch objavujú, na rozličných úrovniach, rozmanité postoje, ktoré sú často ovplyvnené rozdielnymi filozofickými prúdmi a zmýšľaním. V posledných rokoch k tomu prispieva aj stupňujúci sa vplyv myslenia, vo Viedni narodeného Austrálčana, Petra Singera, pôsobiaci na viacerých slovenských filozofov. V tomto príspevku podávame niekoľko reakcií a názorov na anglosaskému mysleniu blízku Singerovu teóriu druhizmu (speciesizmu) a iné jeho názory z pohľadu filozofickej a teologickej etiky. Priblížime si hlavne názory autorov z nemecky hovoriaceho prostredia, ktorí sa vo svojich dielach venujú aj posúdeniu jeho teórie druhizmu. Nemecko totiž dodnes bojuje s následkami nacizmu, teda s nočnou morou 20. storočia, ktorá úzko súvisí práve s touto teóriou. Cieľom príspevku však nie je logicky vyvrátiť Singerovu teóriu, ale poukázať na jej nedostatky a zdôrazniť dôvody, prečo ju nie je možné z etického hľadiska akceptovať. V záverečnej časti sa pokúšame otočiť argumentovanie smerom k tým, ktorí preferujú výskum na ľudských embryách a na ľudských embryonálnych kmeňových bunkách. Práve títo odborníci by sa mali, podľa nás, podujať jasne dokázať, že v prípade ľudských embryí nejde o človeka (alebo osobu), a teda že v rámci výskumu môžu byť ľubovoľne použité, a teda i usmrtené., In our discussion about the value of human life various attitudes appear at different levels, influenced by diverse philosophical approaches. A notable role is played by the attitudes and theory of Peter Singer in influencing some Slovak philosophers. In this paper we advance several observations on Singer’s theory of speciesism, especially from the view of philosophical and theological ethics. We are above all concerned with authors from German-speaking areas, who have focused on speciesism in their theories. The aim of this paper is not to logically refute the theory, but rather to show its shortcomings and to offer reasons why it should not be accepted. In the concluding part we attempt to turn around the case in support of research into human embryos and human-embryo stem-cells. It is those who support such research, we argue, who should clearly demonstrate that a human embryo is not a person and that, in the cause of scientific enquiry, they can be used and killed., and Inocent‑Mária V. Szaniszló.