Autor ve svém článku přináší přehled vědeckého základu kryoterapie a možnosti jejího využití v léčbě karcinomu prostaty. Za hlavní indikaci lze považovat záchrannou kryoterapii u pacientů se selhanou radioterapií karcinomu prostaty při vyloučení metastatického onemocnění. Správný výběr pacienta je samozřejmě klíčem k optimálním výsledkům léčby. Protože zatím dnes ještě neexistují přesně definovaná indikační kritéria, autor diskutuje ta, která lze považovat za nejvhodnější. Technické zdokonalování této technologie umožnilo dosahovat lepších výsledků a snížení výskytu komplikací. Autor diskutuje dosahované publikované výsledky a výskyt komplikací, které lze považovat (kromě erektilní dysfunkce) za velmi nízký. Kryoterapie představuje účinnou modalitu léčby recidivujícího lokalizovaného karcinomu prostaty po selhání léčby ozářením., The author in his article presents an overview and scientific background for cryotherapy and its possible use in prostate cancer treatment. As major indication salvage cryotherapy can be considered in patients without metastatic disease who failed radiotherapy. Proper selection of patient plays a key role in achie - ving of optimal treatment results. The author discusses the most optimal indication criteria because we still do not have any accurately defined criteria today. Technical advancement of that technology enabled to reach better results and to decrease the incidence of complications. Currently published complication rates presented in this article can be considered very low (with the exception of erectile dysfunction). Cryotherapy can be considered as very effective modality for organ confined prostate cancer treatment after radiation failure., Aaron E. Katz, and Lit.: 37
V roce 2014 šetřili pracovníci Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě dva případy výskytu patogenních mikroorganismů kmene Salmonella spp. v cukrářských výrobcích. V obou nesouvisejících případech došlo ke konzumaci kontaminované potraviny a následným zdravotním komplikacím spotřebitelů. Ani v jednom z případů se nepodařilo zjistit zdroj nákazy, avšak ve druhém případě byla objasněna souvislost mezi konzumací cukrářských výrobků a onemocněním tří osob, které tyto výrobky konzumovaly., In 2014, public health inspectors of the Moravian-Silesian Regional Public Health Authority in Ostrava investigated 2 separate cases of the presence of pathogenic microorganisms (Salmonella spp.) in sweet desserts which caused health complications in consumers after ingestion. No source of the infection has been identified in either case, howewer, in the second case a direct link was found between 3 affected persons and consumption of the desserts., Lucie Hlaváčková, and Literatura
Zácpa je obtížné vyprazdňování tuhé stolice. Zácpa může být buď pouze symptomem jiného onemocnění, nebo vlastní chorobnou jednotkou. Vyskytuje se až u 20 % populace. Pričiny zácpy jsou děleny na střevní a mimostřevní. Z klinického hlediska je zácpa u nás klasicky dělena na: zácpu druhotnou (symptomatickou) a zácpu funkční (habituální), která je dále rozdělována na zácpu prostou, spastickou a inertní tračník. V diagnostice zácpy je základem podrobná anamnéza, vyloučení organické překážky (endoskopie, irigografie) a posouzení funkce (defekografie, manometrie, elektromyografie, „transit time"). Z léčebných opatření je zásadní dieta s dostatečným přívodem tekutin a vlákniny a poučení o režimu vyprazdňování s nácvikem pravidelné defekace. Medikamentózní léčba (laxativa, prokinetika) je podávána u fyziologické zácpy (např. změna pobytu, cestování) a u habituální zácpy po selhání režimových opatření., Constipation is a difficult passing of stools. Constipation can only be a symptom for other disease or an actual disease unit. It affects up to 20 % of population. Causes for constipation can be divided into intestínal and non-intestinal. From clinical point of view constipation is typically divided into: secondary constipation (symptomatic) and functional constipation (habitual) that can be further divided into simple constipation, spastic constipation and inert colon. When diagnosing constipation the most important steps are a detailed anamnesis, an exclusion of organic obstacle (endoscopy, irrigography) and a function evaluation (defecography. manometry, electromyography, transit time). Essential remedial measures are a basic diet with sufficient supply of liquids and fibres and instructions on bowel movement regime that includes regular defecation training. Medicamentous treatment (laxatives, prokinetics) is given in the case of physiological constipation (e.g. change of residence, travelling) and in the case of habitual constipation after the failure of regime measurements., Karel Lukáš, Aleš Hep, and Lit. 6
Nejčastější indikací k amputaci jsou v České republice choroby cév právě v důsledku diabetes mellitus. Diabetičtí pacienti po amputaci jsou na rozdíl od ostatních amputovaných velmi často zatíženi mnohočetnými komplikacemi. Jedná se o komplikace celkové i lokální. Ty jsou pak limitací pro rehabilitační péči a vybavení protézou. Hlavním cílem léčebné rehabilitace je nácvik lokomoce s protézou a navrácení pacienta do plnohodnotného života. Podílí se na ní celý tým odborníků s nutností jejich provázanosti. Vlastní rehabilitační péči o pacienty po amputaci rozdělujeme na akutní a následnou. V předoperační péči se snažíme o zlepšení fyzického i psychického stavu. Po operaci pacienta dle jeho možností a stavu co nejdříve vertikalizujeme, provádíme dechovou a cévní gymnastiku, prevenci tromboembolické nemoci a začínáme s péčí o pahýl. Po zhojení a vytvarování pahýlu se pacient vybaví protézou. Pacienti vybavení protézou jsou zařazeni do tzv. školy chůze, kde se učí nejen zacházet s protézou, ale také chodit v interiéru, exteriéru a zdolávat běžné terénní nerovnosti., Vascular diseases as a result of diabetes mellitus are the most frequent indication for amputation in the Czech republic. Diabetic patients following amputation, unlike the other amputees, very frequently suffer multiple complications. These are both of general and local nature and pose a limitation to rehabilitation care as well as a prosthesis use. The main goal of therapeutic rehabilitation is the practice of locomotion with a prosthesis (artificial limb) and the patient‘s full return to normal life. A team of closely cooperating specialists is involved. The rehabilitation care of amputees is divided into acute and aftercare. Within preoperative care we try to improve the patient‘s physical and psychological condition. Following surgery we verticalize the patient as soon as possible depending on his/her possibilities and condition, we carry out breathing and vascular gymnastics and prevention of thromboembolic disease and we start the care of the stump. When the stump has been healed and shaped, the patient is provided with an artificial limb. The patients equipped with an artificial limb take a walking course where they learn how to handle the limb as well as walk indoors and outdoors and cope with common terrain unevenness., and Martin Jindra, Bohuslava Věchtová, Jana Bielmeierová
Tento článek se zabývá problematikou žalob „wrongful life“ z pohledu izraelského práva. Jeho cílem je objasnit důvody, proč bylo možné přijmout takové nároky a popsat vývoj tohoto problému. Článek nejprve poskytuje obecný úvod do problematiky žalob „wrongful life“ a „wrongful birth“. Dále popisuje izraelské a zejména židovské kulturní pozadí a zaměřuje se především na specifický přístup k životu a podpoře porodnosti. Zmiňuje i tamní přístup k postiženým lidem a v této souvislosti k jejich základním lidským právům. Následující kapitola poskytuje přehled vývoje právního přístupu k této problematice a soustředí se zde na tři klíčové případy, konkrétně na případ Zeitsov v. Katz (1986), případ R.V. v. Maccabi Healthcare Services (HMO), (2008), a spojený případ Hammer (2012). Tato kapitola ukazuje, jak došlo k výraznému posunu od původního odůvodnění izraelského Nejvyššího soudu, který nejdříve povolil žaloby „wrongful life“ s poukazem na to, že některé životy nestojí za to žít, k opačnému přístupu, který hlásá, že život jako takový nelze považovat za škodu bez ohledu na to, jak složitý ten život může být. Izraelský přístup k problému je následně stručně kriticky zhodnocen. Článek uzavírá tvrzení, že k předestřenému ideovému posunu došlo i na základě moderního technologického rozvoje., This paper is devoted to the issue of “wrongful life” claims in Israeli law. Its aim is to show the reasons why it was made possible to accept such claims and to describe the development of the problem. First of all, the paper provides a general introduction to the problematic of wrongful life and wrongful birth claims. Next, Israeli and namely Jewish cultural background are described with a particular focus on the specific approach to promotion of life and procreation including the approach to disabled people and related human rights. The following chapter provides an overview of the development of legal approach to the problem focusing on three crucial cases, namely the case Zeitsov v. Katz (1986), the case R.V. v. Maccabi Healthcare Services (HMO), (2008), and the joint case Hammer (2012). The chapter shows that there has been a major shift from the initial reasoning when the Israeli Supreme Court allowed acceptance of wrongful life claims based on an assumption that some lives are not worthy to be lived to the approach that life as such cannot be considered as harm no matter how difficult it may be. Later, a brief critical assessment of the Israeli approach is provided. The paper concludes with a statement that a modern technological development also contributed to the outlined ideological shift., Alžběta Krausová, and Literatura
V České republice probíhá transformace sociálních služeb, která sebou přináší množství změn a odhaluje problémy, které je potřeba v souvislosti ze zapojením lidí se zdravotním postižením řešit. Jedním z nich je právě zaměstnávání osob se zdravotním postižením. A právě této problematice je věnována analýza, která se vám dostává do rukou. Mapuje legislativní úpravu zaměstnávání osob se zdravotním postižením v ČR, změny od roku 2012 i vybrané nástroje zaměstnávání lidí s postižením ze zahraničí., Denisa Slašťanová, Zuzana Durajová, Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy, and Část. souběžný anglický text, anglické resumé
Dňa 13. decembra 2006 bol na pôde OSN prijatý Dohovor o právach osôb so zdravotným postihnutím, ktorý pre Slovenskú republiku nadobudol platnosť 25.06.2010 a má povahu medzinárodnej zmluvy majúcej prednosť pred zákonmi a Ústavou SR. Význam tohto Dohovoru spočíva predovšetkým v „zhmotnení“ dlhoročnej iniciatívy zameranej na ochranu práv zdravotne postihnutých osôb na medzinárodnej úrovni, na podklade ktorej je „najväčšej svetovej minorite“ umožnené žiadať rešpektovanie ich ľudských práv. Náš príspevok sa zameriava na analýzu katalógu práv, ktoré majú chrániť osoby so zdravotným postihnutím, presahmi na oblasť poskytovania zdravotnej starostlivosti ako aj jeho dopadom na vnútroštátne politiky štátov, ktoré tento Dohovor transponovali do svojich vnútroštátnych poriadkov. V neposlednom rade je pozornosť venovaná súvisiacej judikatúre Európskeho súdu pre ľudské práva., On 13 December 2006, the UN adopted the Convention on the Rights of Persons with Disabilities, which in the Slovak republic came into force on 25.06.2010 and as an international treaty takes precedence over the laws and constitution. The importance of this Convention lies primarily in the "materialization" long-standing initiative aimed at protecting the rights of disabled persons at the international level, on the basis of which is "the world's largest minority" able to demand respect for their human rights. Our contribution focuses on the analysis of the catalogue of rights which is supposed to protect a person with a disability, overlaps in area of health care and its impact on national policy states that transposed the Convention into their national law systems. Finally, the attention is paid to the related case law of the European Court of Human Rights., and Ivan Humeník, Peter Franko, Jozef Kubala
Nedostatečná prevence a screening onkogynekologických onemocnění v populaci sociálně slabých a vyloučených žen je výrazným sociálně-zdravotním problémem. V České republice dosud není vytvořena koncepce, na rozdíl například od USA, která by umožňovala alespoň elementárně tento problém řešit. To má za následek, že se nemocné ženy bez domova dostávají do péče lékaře většinou až v terminálním stadiu onemocnění. Klíčová slova: bezdomovkyně – onkogynekologické onemocnění – prevence, Insufficient prevention and screening of oncogynecological diseases in a population of socially disadvantaged and excluded women presents a significant social and health care issue. A concept that would enable addressing this problem at least at an elementary level has not been introduced as yet in the Czech Republic, as opposed e.g. to the USA. As a result, most sick homeless women only get medical attention in a terminal stage of their illness. Key words: homeless women – oncogynecological diseases – prevention, and MUDr. Andrea Pekárková
C-reaktivní protein (CRP) je citlivý marker zánětu, jehož hladiny se zvyšují u jedinců s diabetem a metabolickým syndromem v souvislosti s rozvojem subklinického zánětu. Ukazují se možnosti využití stanovení hladin CRP jako indikátoru potenciálního rizika onemocnění metabolickým syndromem nebo aterosklerózou na podkladě rozvoje inzulínové rezistence. Práce ověřuje koncentrace C-reaktivního proteinu u vybraných skupin jedinců a jejich korelace s parametry typickými pro inzulínovou rezistenci. Byly studovány skupiny zdravých jedinců (A, n=126), jedinců s obezitou (B, n=213) a jedinců s diagnózou metabolického syndromu (C, n=79). Jedinci s obezitou ve skupině B mají parametry svědčící pro počínající inzulínovou rezistenci: hypertenzi, hyperglykemii, QUICKI (0,305), nižší adiponektinemii a vyšší aFABP ve srovnání se skupinou zdravých. Jedinci ve skupině C mají diagnózu metabolického syndromu, čemuž odpovídají markery inzulínové rezistence QUICKI (0,293), více se snižující adiponektinemie (7,3 mg/l) a vysoké aFABP (35,3 mg/l). Koncentrace CRP je ve skupině zdravých A nejnižší (0,75 mg/l), ve skupině obézních B se zvyšuje (2,65 mg/l) a ve skupině C s metabolickým syndromem je nejvyšší (3,62 mg/l). Největší korelace je mezi CRP a aFABP (0,46) a dále pak mezi aFABP a Body Mass Index (BMI) (0,57). Na patofyziologii rozvoje inzulínové rezistence se podílí subklinická zánětlivá reakce, vyjádřená hlavně ve viscerální tukové tkáni. U obézních jedinců byly stanoveny koncentrace CRP odlišné od zdravých jedinců, které se přibližují k hladině 3 mg/l označované za rizikovou. Jedinci s metabolickým syndromem vykazovali hodnoty CRP rizikové. Přítomnost obezity v asociaci se zvýšením hladiny CRP je považováno za významný rizikový faktor postupného rozvoje metabolického syndromu., C-reactive protein (CRP) is a sensitive marker of inflammation. It has been shown to be potentially useful as an indicator for predicting the risk of metabolic syndrome, based on the development of insulin resistance. The study verified CRP levels in selected groups of individuals and their correlations with parameters typical for insulin resistance. The following groups were studied: healthy individuals (A, n=126), obese individuals (B, n=213) and patients diagnosed with metabolic syndrome (C, n=79). Obese persons in Group B had parameters suggestive of early insulin resistance: hypertension, hyperglycaemia, QUICKI (0.305), lower adiponectin and higher aFABP levels as compared with the healthy subjects. Group C individuals were diagnosed with metabolic syndrome, as evidenced by the QUICKI markers for insulin resistance (0.293), much lower adiponectin (7.3 mg/L) and high aFABP levels (35.3 mg/L). CRP concentrations were lowest in Group A healthy individuals (0.75 mg/L), higher in Group B obese subjects (2.65 mg/L) and highest in Group C patients with metabolic syndrome (3.62 mg/L). The highest correlations were between CRP and aFABP (0.46) and between aFABP and Body Mass Index (0.57). The pathophysiology of insulin resistance is contributed to by subclinical inflammatory reaction, mainly expressed in visceral adipose tissue. Obese individuals were found to have CRP concentrations different from those in healthy individuals, approaching the level of 3 mg/L, known as the risk level. Individuals with metabolic syndrome had risk CRP levels. The presence of obesity in association with increased CRP levels is considered a significant predictor of the gradual development of metabolic syndrome., Dagmar Horáková, Helena Kollárová, Kateřina Azeem, Vladimír Janout, and Literatura 16