The first part of the paper examines the historico-philosophical roots and re-evaluations of the traditional link between the notion of individual substance and the subject-position in the structure of judgement, focusing on Aristotle, Kant and Hegel. The second part is devoted to Peter Strawson’s revival of the Aristotelian account and his attempt to derive a (hierarchically ordered) system of logico-grammatical asymmetries between the subject- and predicate-terms from the basic categorial opposition between particulars and general concepts. While Aristotle typically combines the categorial account of the subject-predicate distinction with the aboutness principle, Strawson emphasizes that both criteria can give incompatible results and opts for the former as philosophically more fundamental. In polemics with Strawson, the author defends the aboutness criterion (the ''legein ti kata tinos'' principle) and attempts to show that it meets the basic requirements which philosophy of language and mind should impose on the analysis of the subjectpredicate distinction. and Petr Koťátko
On a common formulation, rationalist infallibilism is committed to two main theses: (i) ''analytic a priori infallibilism'' and (ii) ''synthetic a priori infallibilism''. According to thesis (i), a relatively wide range of analytic a priori propositions can be infallibly justified. According to thesis (ii), a relatively wide range of synthetic a priori propositions can be infallibly justified. In this paper, I focus on rationalist infallibilism’s second main thesis, what is being called ''synthetic a priori infallibilism''. I argue that synthetic a priori infallibilism, and by extension rationalist infallibilism, is untenable. In particular, exploring what seems to be the only potentially plausible species of synthetic a priori infallibility, I reject the infallible justification of propositions about the self., Na společné formulaci se racionalistický infallibilismus věnuje dvěma hlavním tezím: (i) ,,analytický a priori infallibilismus'' a (ii) ,,syntetický a priori infallibilismus''. Podle teze (i) lze poměrně široký rozsah analytických a priori návrhů neomylně odůvodnit. Podle teze (ii) lze poměrně široce rozšířit řadu syntetických a priori návrhů. V této práci se zaměřuji na druhou hlavní tezi racionalistického infallibilismu, která se nazývá ,,syntetický a priori infallibilismus''. Argumentuji, že syntetický a priori infallibilismus a rozšířený racionalistický infallibilismus je neudržitelný. Zejména zkoumáním toho, co se zdá být jediným potenciálně pravděpodobným druhem syntetické a priori neomylnosti, odmítám neomylné ospravedlnění výroků o sobě., and Glen Hoffmann
In this paper I will examine Helen Beebee’s argument that anti-Humeans are not in a better position to justify induction. I will first argue that her argument proves too much and that it can jeopardize the status of inference to the best explanation as a useful inductive principle. I will then propose a principle that should govern our use of disjunctive explanations in the context of inference to the best explanation and show that Beebee’s use of disjunctive explanations violates this principle., V tomto článku se budu zabývat argumentem Heleny Beebeeové, že anti-Humeans nejsou v lepší pozici pro ospravedlnění indukce. Nejdříve uvedu, že její argument se ukazuje příliš mnoho a že může ohrozit stav odvození z nejlepšího vysvětlení jako užitečného indukčního principu. Pak navrhnu princip, který by měl řídit naše použití disjunktivních vysvětlení v kontextu závěrů k nejlepšímu vysvětlení a ukázat, že Beebeeovo použití disjunktivních vysvětlení porušuje tento princip., and Jaeho Lee
In the paper problem solving processes that involve reasoning with question are analysed. These reasonings with questions are compared to normative solution scenarios based on A. Wiśniewski’s Inferential Erotetic Logic. An on-line game with a purpose QuestGen has been used to gather data for the analysis., V papírovém problému jsou analyzovány procesy, které zahrnují úvahy s otázkou. Tyto úvahy s otázkami se porovnávají s scénáři normativního řešení založenými na inferenční erotetické logice A. Wiśniewského. Online hra s cílem QuestGen byla použita k shromažďování dat pro analýzu., and Paweł Łupkowski, Ignaszak Olivia
In this paper we argue that inferentialist approach to meaning does not, by itself, show that meaning is normative in a prescriptive sense, and that the constitutive rules argument is especially troubling for this position. To show that, we present the proto-inferentialist theory developed by Ajdukiewicz and claim that despite the differences between his theory and contemporary inferentialism rules of language in both theories function more like classificatory devices than prescriptions. Inferentialists can respond by claiming that in their theory meaning is essentially social and hence normative, but we claim that then semantic normativity becomes derivative of social normativity. and V tomto příspěvku tvrdíme, že inferenční přístup k významu sám o sobě neumožňuje ukázat, že smysl je normativní v normativním smyslu a že argument pro konstitutivní pravidla je obzvláště znepokojující pro tuto pozici. Abychom ukázali, že předkládáme protoinferenciální teorii vyvinutou Ajdukiewiczem a tvrdíme, že navzdory rozdílům mezi jeho teorií a současným inferencionalismem pravidla jazyka v obou teoriích fungují spíše jako klasifikační přístroje než předpisy. Inferenciálové mohou reagovat tvrzením, že v jejich teorii je význam v podstatě společenský a tudíž normativní, ale tvrdíme, že tehdy se sémantická normativita stává derivátem sociální normativity.