Distribution of a word across contexts has proved to be a very useful ap- proximation of the word’s meaning. This paper reflects on the recent attempts to enhance distributional (or vector space) semantics of words with meaning composition, in particular with Fregean compositionality. I discuss the nature and performance of distributional semantic representations and argue against the thesis that semantics is in some sense identical with distribution (which seems to be a strong assumption of the compositional efforts). I propose instead that distribution is merely a reflection of semantics, and a substantially imperfect one. That raises some doubts regarding the very idea of obtaining semantic representations for larger wholes (phrases, sentences) by combining the distributional representations of particular items. In any case, I reject the generally unquestioned assumption that formal semantics provides a good theory of semantic composition, which it would be desirable to combine with distributional semantics (as a theory that is highly successful on the lexical field). I suggest that a positive alternative to the strong reading of the distributional hypothesis can be seen in the philosophy of inferentialism with respect to language meaning. I argue that the spirit of inferentialism is reasonably compatible with the current practice of distributional semantics, and I discuss the motivations for as well as the obstacles in the way of implementing the philosophical position in a computational framework., Ukázalo se, že rozložení slova napříč kontextem je velmi užitečným přiblížením významu slova. Příspěvek se zabývá nedávnými snahami o rozšíření sémantiky slov s významovou skladbou, zejména pak o fregovskou kompozici. Diskutuji o povaze a výkonu distribučních sémantických reprezentací a argumentuji proti té tezi, že sémantika je v určitém smyslu identická s distribucí (což se zdá být silným předpokladem kompozičního úsilí). Místo toho navrhuji, aby distribuce byla pouze odrazem sémantiky a podstatně nedokonalým. To vyvolává určité pochybnosti o samotné myšlence získat sémantické reprezentace pro větší celky (fráze, věty) kombinací distribučních reprezentací jednotlivých položek. V každém případě, Odmítám obecně nezpochybnitelný předpoklad, že formální sémantika poskytuje dobrou teorii sémantické kompozice, kterou by bylo žádoucí kombinovat s distribuční sémantikou (jako teorie, která je na lexikálním poli velmi úspěšná). Navrhuji, že pozitivní alternativu k silnému čtení distribuční hypotézy lze vidět ve filozofii inferenciality s ohledem na jazykový význam. Tvrdím, že duch inferenciality je přiměřeně slučitelný se současnou praxí distribuční sémantiky a diskutuji o motivacích i překážkách ve způsobu implementace filosofické pozice do výpočetního rámce. které by bylo žádoucí kombinovat s distribuční sémantikou (jako teorie, která je na lexikálním poli velmi úspěšná). Navrhuji, že pozitivní alternativu k silnému čtení distribuční hypotézy lze vidět ve filozofii inferenciality s ohledem na jazykový význam. Tvrdím, že duch inferenciality je přiměřeně slučitelný se současnou praxí distribuční sémantiky a diskutuji o motivacích i překážkách ve způsobu implementace filosofické pozice do výpočetního rámce. které by bylo žádoucí kombinovat s distribuční sémantikou (jako teorie, která je na lexikálním poli velmi úspěšná). Navrhuji, že pozitivní alternativu k silnému čtení distribuční hypotézy lze vidět ve filozofii inferenciality s ohledem na jazykový význam. Tvrdím, že duch inferenciality je přiměřeně slučitelný se současnou praxí distribuční sémantiky a diskutuji o motivacích i překážkách ve způsobu implementace filosofické pozice do výpočetního rámce., and Radek Ocelák
Inferentialism, as presented by Robert Brandom, is first and foremost a view of the nature of meaning: it is the view that meaning is fundamentally the role which an expression acquires by becoming governed by the rules of our language games. (Hence it is a certain kind of “use theory of meaning” familiar from post-Wittgensteinian discussions; according to inferentialism, however, meaning is not given by actual use, but rather by the rules of correct use.) In this text we attempt to draw very general consequences from this approach (consequences that go beyond what is to be found in the work of R. Brandom). We claim that meaning is generally a certain form of “entanglement” in a certain kind of human practice that is built up from the much more primitive building blocks of human abilities that enable us to adopt normative attitudes and, in general, to accept rules. And it is just these human abilities which have shifted us humans onto the evolutionary trajectory on which we are now proceeding and on which we are quickly leaving behind other kinds of animals. It is precisely this ability which has led to our becoming the only animal species which has supplemented standard biological evolution with a kind of evolution that we might call cultural, and which is incomparably faster and more effective.
Pracovník Filosofického ústavu AV ČR prof. RNDr. Jaroslav Peregrin, CSc., DSc., obhájil disertaci Inferentialism před komisí Filosofie a získal vědecký titul „doktor sociálních a humanitních věd“. Prof. Peregrin patří ke klíčovým osobnostem české filozofie a logiky a na mezinárodní scéně je jedním z nejvýznamnějších představitelů filozofického programu známého jako inferencialismus. and Jaroslav Peregrin.
In this paper we argue that inferentialist approach to meaning does not, by itself, show that meaning is normative in a prescriptive sense, and that the constitutive rules argument is especially troubling for this position. To show that, we present the proto-inferentialist theory developed by Ajdukiewicz and claim that despite the differences between his theory and contemporary inferentialism rules of language in both theories function more like classificatory devices than prescriptions. Inferentialists can respond by claiming that in their theory meaning is essentially social and hence normative, but we claim that then semantic normativity becomes derivative of social normativity. and V tomto příspěvku tvrdíme, že inferenční přístup k významu sám o sobě neumožňuje ukázat, že smysl je normativní v normativním smyslu a že argument pro konstitutivní pravidla je obzvláště znepokojující pro tuto pozici. Abychom ukázali, že předkládáme protoinferenciální teorii vyvinutou Ajdukiewiczem a tvrdíme, že navzdory rozdílům mezi jeho teorií a současným inferencionalismem pravidla jazyka v obou teoriích fungují spíše jako klasifikační přístroje než předpisy. Inferenciálové mohou reagovat tvrzením, že v jejich teorii je význam v podstatě společenský a tudíž normativní, ale tvrdíme, že tehdy se sémantická normativita stává derivátem sociální normativity.
A traditional objection to inferentialism states that not all inferences can be meaning-constitutive and therefore inferentialism has to comprise an analytic-synthetic distinction. As a response, Peregrin argues that meaning is a matter of inferential rules and only the subset of all the valid inferences for which there is a widely shared corrective behaviour corresponds to rules and so determines meaning. Unfortunately, Peregrin does not discuss what counts as ''widely shared''. In the paper, I argue for an empirical plausibility of Peregrin’s proposal. The aim of the paper is to show that we can find examples of meaning-constitutive linguistic action, which sustain Peregrin’s response. The idea is supported by examples of meaning modulation. If Peregrin is right, then we should be able to find specific meaning modulations in which a new meaning is publicly available and modulated in such a way that it has a potential to be widely shared. I believe that binding modulations – a specific type of meaning modulations – satisfy this condition. and Tradiční námitka proti inferencionalismu uvádí, že ne všechny závěry mohou mít smysl-konstitutivní, a proto inferencionalismus musí obsahovat analytický a syntetický rozdíl. Jako odpověď Peregrin tvrdí, že význam je záležitostí inferenčních pravidel a pouze podmnožina všech platných závěrů, pro které existuje široce sdílené nápravné chování, odpovídá pravidlům a tím určuje význam. Bohužel, Peregrin nehovoří o tom, co se počítá za ''široce sdílené''. V příspěvku argumentuji za empirickou hodnovernost návrhu Peregrina. Cílem práce je ukázat, že můžeme nalézt příklady smysluplné jazykové činnosti, které podporují Peregrinovu reakci. Tato myšlenka je podporována příklady významové modulace. Pokud má Peregrin pravdu, pak bychom měli najít konkrétní modulace smyslu, ve kterých je nový význam veřejně dostupný a modulovaný takovým způsobem, že má potenciál být široce sdílený. Věřím, že závazná modulace - specifický typ modulace významu - tuto podmínku splňují.
Cieľom štúdie je vysvetliť motiváciu a podstatu filozofických koncepcií, podľa ktorých je tvrdenie normatívny fenomén. Začnem tým, že zmapujem kľúčové myšlienky k problematike tvrdenia, a lokalizujem typické normatívne prístupy. Potom rozoberiem, čo vlastne znamená povedať, že tvrdenie je normatívnym fenoménom špecifického druhu, a predložím špekulatívno-hypotetickú rekonštrukciu genézy tvrdiacej jazykovej hry - presnejšie, jej protoformy - ktorá by mala vyzdvihnúť jej charakteristické sociálno-normatívne aspekty. Na tomto základe postavím kritické porovnanie dvoch reprezentatívnych normatívnych prístupov k tvrdeniu: pragmatického inferencializmu Roberta Brandoma a Knowledge Account of Assertion Timothyho Williamsona. Budem argumentovať, že Brandomov prístup adekvátnejšie vystihuje sociálnu povahu tvrdenia, esenciálnu pre túto rečovú hru., My aim in this study is to explain both motivation and main ideas of those philosophical accounts of assertion that take it to be a normative phenomenon. I first draw a map of key ideas pertaining to the problem and localize on it typical normative accounts. Then I take up the issue of what it means to say that assertion is a normative phenomenon, putting forward a speculative-hypothetical reconstruction of the genesis of the assertoric game - or, rather, its protoform - to bring to the fore social-normative aspects characteristic of it. This will provide the basis for a critical comparison of two representative normative approaches to assertion: pragmatic inferentialism of Robert Brandom, and Knowledge Account of Assertion of Timothy Williamson. I shall argue that Brandom's normative approach to assertion is superior, as it much better accounts for a social dimension of assertion that is essential to this language game., and Ladislav Koreň.