Olej na desce (122, 5 x 66, 5 cm): nahý Faëthón se řítí z nebes k zemi se slunečním vozem, nad ním Jupiter na orlu metající blesky, okolo na oblacích přihlížejí božstva, napravo Merkur (caduceus). Dole ve skalnaté krajině Nymfy, nalevo jedna s křídly, napravo dvě zoufale gestikulují. Na zemi sedí nazí muži s nádobami s vytékající vodou, personifikace řek ohrožených Faëthontovou jízdou se slunečním vozem., Kaufmann 1988#, 7.10, and Vedle této verze existuje ještě další, jež byla prodána v Londýně v roce 1981.
Olej na měděném plechu (48 x 35 cm). Figurální scéna v krajině s vybuchující sopkou, v popředí lidé umírajícíc žízní, kolem mrtvé ryby. V oblacích Heliův vůz se čtyřspřežím, padajícíc Faethon, nad ním z mraku vystupuje Jupiter s blesky. and Vacková 1989#, 264, 312.
Olejomalba na plátně (402 x 427 (429?)cm): Faëthón prosí Apollóna o zapůjčení slunečního vozu., Daniel, Prohaska 1995#, 155., Zboranová 2005#, 30-32., and Nástropní plátno vzniklo původně pro vídeňský palác hraběte Wiricha Dauna (dnes Palais Daun-Kinsky), v Praze od roku 1797. Syn boha Hélia (Apollóna), zapochyboval o svém božském původu, otec, jako důkaz, slíbil synovi splnit jakékoliv přání. Faëthón si přál řídit sluneční vůz.
Kresba perem a štětcem (324 x 409 mm). Scéna v krajině, v popředí vlevo říční bůh, vpravo dvě Heliovny. V oblacích Faethón padající z Héliova vozu, vlevo nahoře Jupiter na orlu. V pravém horním rohu kruhový chrámek s několika božstvy., Volrábová 2007#, 156-157., and Kresba je kopií obrazu Hanse von Aachen v Ambrasu.
Olej na plátně (128 x 185 cm). Scéna v iluzivní krajině se sopkou. V oblacích převrácené koňské spřežení s Faëthontem a část zvěrokruhu, nad ním v levé,m horním rohu Jupiter s bleskem. Pod oblaky na zemi spálená krajina, s žíznícími stády, v popředí vlevo vodní božstva, uprostřed pod drapérií personifikace - Léto, Podzim a Zima. Vpravo naříkající Země doprovázená lvem, v jejím klíně Zefyr a Jaro, vyschlá fontána s Heliovnami, jedna z nich se mění ve strom., Slavíček 1993#, 224-226., and Ze sbírky Františka Antonína hraběte Berky z Dubé, v letech 1706-1945 v nostické sbírce v Praze.
Freska: Zlatý vůz se čtyřspřežím hnědáků se řítí k zemi s Faethonem (červené antické brnění, vysoké boty) s rozhozenýma rukama, nahoře v prozářeném otvoru v oblacích Jupiter s okřídleným bleskem v ruce., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze: chaos, stvoření světa, Deukalion a Pyrha, Merkur zabíjí Arga, Faethon, Arkas a Kallisto, Europa, Kadmos a dračí plémě, Diana a Aktaion, Narcissus, Pyramos a Thisbe, Perseus a zrození Pegasa z Medusiny krve, Pluto unáší Proserpinu, Ikaros a Daidalos, apotheosa Aenea a Romula, mýtických předků císařské dynastie. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech.
Olej na desce (122, 5 x 66, 5 cm): nahý Faëthón se řítí z nebes k zemi se slunečním vozem, nad ním Jupiter na orlu metající blesky, okolo na oblacích přihlížejí božstva, napravo Merkur (caduceus). Dole ve skalnaté krajině Nymfy, nalevo jedna s křídly, napravo dvě zoufale gestikulují, takže se patrně jedná o Faëthontovy sestry. Na zemi sedí nazí muži s nádobami s vytékající vodou, personifikace řek ohrožených Faëthontovou jízdou se slunečním vozem., Kaufmann 1988#, 7.10., and Heintzova vlastnoruční verze obrazu, jenž je v Lipsku.
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): uprostřed je zobrazen převrácený vůz Hélia a nahý Faëthón padající k zemi. Nalevo je nahý Jupiter na orlu se svazky blesků v obou rukou, jimiž právě srazil vůz s Faëthontem. Napravo je sídlo Hélia (kruhový chrámek), v němž sedí bůh (žezlo, sluneční kotouč okolo hlavy), Faëtón před ním klečí a prosí o vůz, okolo sedí božstva. Dole je v pravém rohu pod keřem říční bůh Éridanos (nahý s nádobou, z níž vytéká voda), vedle další postava. Napravo mořský břeh, na něm další dva říční bohové s nádobami s vytékající vodou. Na břehu tři nahé sestry Faëthonta (Héliovny), levá se zděšeně dívá vzhůru na padající vůz, oboum Héliovnám stojícím napravo se ruce se mění v stromové větve. Za Héliovnami labuť, další labuť letí vzhůru., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66 s. 198-199., and Hans von Aachen se držel velmi těsně Michelangelovy kresby z doby okolo roku 1533 (Royal Library, Windsor), z níž okopíroval Faëthonta s padajícím vozem, personifikaci řeky i postoje tří Helioven, včetně dvou labutí. Částečně se rovněž držel zobrazení Jupitera. Malíř musel znát Michelangelovu kresbu z nějaké věrné kopie a ne z rytiny Nicolause Beatrizeta (Prag um 1600, I, s. 64), která se od originálu značně odchyluje. Z Michelangelovy kresby mohl převzít i labuť, v níž byl proměněn Faëthontův truchlící druh (pseudo-Hyginus, Báje, 154). Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně Osvobození Andromedy (Wien, KM, Osvobození Andromedy) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakche), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).