Mědirytina (403 x 271 mm). Skupina vojáků, pěší i jezdci ve zbroji, uprostřed mezi nimi vousatý muž - Androclus, u jeho nohy lev, jdou vstříc císaři (Hadrián ?), který přijíždí na koni (na hlavě vavřínový věnec). Před císařem voják ve zbroji vztahuje ruku na krk císařova koně. Za skupinou architektura chrámu., Zlatohlávek 1997#, 123, č. 55., and V roce 1949 převedeno z NM v Praze. Na zadní straně razítko IG v kruhu (sběratel J. Grünling) a LM-P (Landesmuseum Prag). Rytina údajně podle Raffaela (srov. Bartsch XIV, č. 196: Kaiser Hadrian schenkt dem Sclaven Androclus die Freiheit) je téměř shodná s kresbou Raimondiho školy ze sbírek MoMA (No 80.3.190).Otrok Androclus, uprchlý, avšak znovu chycený, byl odsouzen k zápasu se šelmami v aréně. Náhodou se tam však setkal se lvem, kterému kdysi v poušti vyléčil zraněnou tlapu. Když jej lev spatřil, nenapadl jej, ale vděčně se k němu lísal. Androclus získal svobodu a vděčného lva darem. Příběh zpracoval Aulus Gellius v díle Noctes Atticae, které bylo v renesanci, vedle Pliniova díla Naturalis Historia, jedním z nejdůležitějších zdrojů informací o antickém Římě (vydáno latinsky např. v Benátkách 1477, 1496, 1509).
Figurální scéna v krajině - na voze (dvojspřeží) stojí Mars (nahý, vlající plášť, kopí, meč, přilba), před ním letící žena s pochodní (Enyo). Za ním hořící město, nahé postavy mužů, truchlící ženy. V popředí skupina mužů a žen, jedna z nich drží za ruku dítě, druhé nese na rameni., Blažíčková-Horová 1998, 41, č. k. 24., and Bohyně války bořící města je zmíněna v Illiadě (Homer, Iliad 5. 590nn), kde doprovází svého bratra, boha Marta, v boji na straně Trójanů. Jako bohyně války je doprovázená Bolestí, Hladomorem a Panikou. Téma nebylo téměř zobrazováno. Budova v pozadí je patrně kolosseum,
Rytina: scéna před chrámem, Herkules s kyjem v napřažené pravici vyhání Závist, za ním, před chrámem skupina Múz s Minervou ve zbroji., Zlatohlávek 1997#, 121, č. 54., and Darováno r. 1981 (Hugo Richter), na zadní straně razítko FQ v trojúhelníku (sběratel F. Quiring z Eberswaldu). Rytina podle Baldassara Peruzziho.
Dvě malby na dřevě (každá deska 22,5 x 71,5-2 cm). Levá deska: lov na kalydónského kance - nalevo Meleagros útočí na kance oštěpem, jeho druzi jsou zobrazeni s oštěpem a kyjem, Ankaios se napřahá k ráně sekyrou, napravo Atalanta střílí z luku, za ní ženy s oštěpy a lukem. Pravá deska: nalevo tři ženy sedí na trůně s vřeteny (Parky), před nimi muž a žena s dítětem, vedle žena u oltáře, na nějž dává dřevo ?, za oltářem socha na kouli. Napravo skupina tří mužů mužů s oštěpy, uprostřed Meleagros a Atalanta, napravo tři ženy s oštěpy a lukem a toulcem. V dálce mořský záliv a město., Pujmanová 1997#, 116., and Původně výzdoba svatební truhlice (cassone), zakoupeno do galerie v roce 1894. Zatímco levá deska se těsně drží líčení v Ovidiových Proměnách (8, 380-393: Atalanta střílí z luku, muži oštěpy, Ankaios sekyrou), pravá s tímto textem souvisí jen volně. Sudičky nalevo patrně odkazují na věštbu o nedohořeném poleni, které Meleagrova matka nechala dohořet, když se dozvěděla o tom, že její syn zabil v její bratry, kteří upřeli Atalantě loveckou trofej. Skupina napravo vypadá spíše jako příprava na lov.
Kresba (12, 8 x 17, 8 cm): Minerva (přilba, kopí, štít, plášť, antické brnění, pod ním dlouhý chitón), na přilbě sedí sova. Napravo od Minervy sedí Múzy: Úraníá (Múza hvězdářství) se sférickým astrolábem, Rétorika s caduceem, Hudba s loutnou, napravo ženská postava se stuhou (?). Před Minervou je do země vsazená kamenná deska, na kterou oblečený putto vytesává kladivem a dlátem nápis "inscius non honorabitur." Výjev je zasazen do krajiny (stromy vlevo)., Fučíková 1997#, V/537, and Nápis na kameni je citát z Vulgaty, "nevědomý nebude ctěn" (Sirach 10, 28).
Bronzový odlitek (v. 26 cm). Minerva v plné zbroji (brnění, štít, meč, kopí, helma), stojí na pravé noze, levá odlehčená., Chlíbec 2006#, 168-169, č. 74, obr. s. 169., and Bronzová plastika pochází z nostické sbírky antických brozů, kterou patrně shromáždil během svého italského pobytu František Václav Nostic-Rieneck (Chlíbec 2006, s. 25), ve sbírkách NG je od roku 1945. Existuje množství replik a variant této sošky.
Mědiryt (367 x 255 mm). Orion (oděný v kůži, vysoké zdobené boty, v pravé ruce oštěp, u pasu meč) nese na ramenou svou ochránkyni bohyni Dianu (luk, toulec se šípy). Lovec je obklopen zvířaty, v pozadí kráčí skupina mužských a ženských postav (Dianiny družky (?)- frigitské čapky, oštěpy, luky)., Zlatohlávek 1997#, 168, Č.91., and Pochází ze sbírky v Libochovicích, do NG převedeno roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Podle Lucy Penniho. Alegorie lovu.
Mědiryt (56, 5 x 39, 5 cm): Perseus (antická zbroj, přilba neviditelnosti, zahnutý meč) stojí mezi Merkurem a Athénou, kteří jej vyzbrojují. Merkur (okřídlená čapka a boty) klečí u Perseových nohou a připevňuje mu okřídlené boty. Caduceus leží na zemi před ním. Napravo Minerva drží štít tak, aby si na jeho zrcadlové ploše mohl zkontrolovat upevnění meče, za nímž se ohlíží. Minerva na obraz meče na štítě upozorňuje gestem levé ruky. V popředí Amor s kopím. Vpravo nahoře nymfy s nádobami (oinochoe a číše) a personifikace řeky s nádobou, z níž vytéká voda. V průhledu dvě Nymfy, jedna s nádobou na hlavě., Fučíková 1997#, I/335, and V antických verzích mýtu o Perseovi vystupuje Merkur jako dárce kouzelné výzbroje: meče, okřídlených bot a přilby neviditelnosti (Hyginus, Astronomica fabulae), zatímco Athéna hrdinovi poradila, aby se díval do štítu, v němž mohl vidět Gorgonu, aniž se na ni podíval (Apollodorus, Knihovna 2, 4, 2). Tento štít byl podle jedné verze průhledný (Servius commentarius in Vergilii Aeneida, 6, 289). V 5. stol. Fulgentius přichází s alegorickým výkladem, v němž Perseus představuje sílu a Minerva moudrost, a obrazně je také vyložen Perseův štít/zrcadlo (Fulgentius mythologiae 1, 21). Ve 12. století se objevují první zmínky o křišťálovém či skleněném štítu (Mythographus Vaticanus I, 2, 28; Mythographus Vaticanus II, 135). Křišťálový štít se díky svému symbolickému potenciálu stal v poantické Evropě Perseovým atributem (Bonsignori 1522, cap. 37; Agostini 1522, Lib. IV, 44-45r: scudo fatto de christallo; Dolce 1565: lo scudo cristallino avuto da Minerva; Bruno 1584, dialogo secondo: scudo di cristallo). Pomoc Merkura a Minervy byla rovněž vykládána symbolicky, získání Medúsiny hlavy bylo vítězstvím nad žádostivostí a smyslností.
Mědiryt (324 x 225 cm). Výjev v lesní krajině s tůní, v popředí putto hrající si se zajícem, za ním dvojice milenců sedích pod baldachýnem, který přidržuje putto (Amor ?) s toulcem a šípy přes rameno - Venuše (obrácená k divákovi zády), chystá se políbit Adonida, který drží v levé ruce kopí, u jeho levé nohy pes, který pije z tůně. Vedle lovce ulovené trofeje (hlavy)., Zlatohlávek 1997#, 175, č.k. 98., and Ve sbírce NG od roku 1958 (GSPR: z grafické sbírky založené roku 1883 při obrazárně v Rudolfinu). Podle Theodora Ghisiho, mladšího bratra Giorgia (Musée de Nantes).
Olej na železném plechu (26 x 30, 5 cm): Adónis (antikizující lovecký oděv, plášť), kopí v levici, v níž drží rovněž vodítka dvou loveckých psů. Objímá nahou Venuši před odchodem na lov, bohyně levicí tiskne k boku Amora se šípem v ruce. Před Amorem na zemi luk a toulec. Za Venuší látka přehozená přes strom, improvizovaný lovecký příbytek. Napravo průhled do krajiny s ruinou. and Fučíková 1997#, I/57.