Search

Start Over Rights autorská práva www.olympos.cz Original context has metadata only true

2103. Oresteia I - Agamemnón :

Creator:
sine
Type:
subordinate record
Description:
Divadlo Rokoko začíná sezónu, která je tematicky vymezena heslem „(S)VEĎ MĚ!“, premiérou slavné antické tragédie Oresteia, respektive její první části Agamemnón. Nejprve stručně o co jde. Král Agamemnón se vrací jako vítěz z trojské války, která ovšem trvala o něco déle než původně podle řeckých plánů měla.Navíc pro zdar výpravy musel obětovat svou vlastní dceru Ifigenii. Není proto divu, že přivítání není až tak skvělé. Na jedné straně občané, kteří sice vítají válečného vítěze, ovšem mnoho z nich zároveň ztratilo ve válce své syny. Na druhé straně jeho manželka Klytaiméstra, která svého chotě deset let neviděla a mimoto on zabil její dceru. Dramatický konflikt je zjevný, ale jak se situace pro vládce vyvine, překvapí i jeho samotného.Oresteia však není pouze historickou tragédií, historickým příběhem osobních konfliktů. Děj se odehrává mezi mocnými tehdejšího světa, kteří mají úplně stejné zájmy a chyby jako mocní dnešního světa. Antický svět v sobě skýtá mnoho paralel s dnešním světem, které jsou až neuvěřitelně přesné a připomínají mnoho současných válek, politických kauz a mocenských rozhodnutí. Vůdci ztrácejí právo na soukromí. Všechny jejich činy budí zájem a mění dějiny. Dějiny žijí obyčejní lidé. Pomsta musí být pomstěna! Druhou část trilogie s názvem Úlitba mrtvému uvede Divadlo Rokoko v březnu 2006. Přijďte se podívat do divadla s názorem!Režie: Thomas Zielinski, v titulní roli Václav Mareš, dále hrají Petr Lněnička, Alena Štréblová, Jan Plouhar, , Jana Stryková, Hynek Chmelař, Jiří Hána, Jelena Juklová, Tomáš Petřík, Jan Bidlas, Hana Vagnerová, Dana Batulková, Tereza Chytilová, Jitka Nerudová, Lenka Hušková, Lukáš Jůza.Premiéra 21. 10. 2005, další reprízy 24. 10., 1., 8., 21. 11. vždy od 19 hodinDivadlo Rokoko, Václavské nám. 38, tel. do pokladny: 224 217 113 (11:00 – 19:00), e-mail:
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

2106. Oresteia!

Creator:
Pavel Trtílek
Type:
subordinate record
Description:
Trtílek, Pavel: "Oresteia!", Festivalový zpravodaj Kára, Setkání 1999, čtvrtek 11.2.1999, č.3, s.3.ORESTEIA!Studenti athénské školy při divadle Tzeni Karezi si speciálně k provedení na Setkání 99 připravili provedení útržků Aischylovy Orestei. Jako by na jeviště nevstoupili herci, ale šest skutečných osob s děsem v očích, s předtuchou či vizí hrůzných činů.Klytaiméstra je ovládána krvelačným plánem, který se svými našeptávajícími pahýly prodírá kůží ven a barví její šaty Agamemnónovou krví stejně jako její ústa, jimiž později vytečou krvavá slova. Jenom její a Kasandřiny oči plné děsu vidí předem Agamemnóna topícího se v rudých květech smrti.Když stín Agamemnóna prahnoucího po pomstě ustoupí, setká se Orestés se svou sestrou Elektrou. Jejich šaty podsvětní barvy upomínající na povinnost msty za otce splynou ve vzájemném objetí. Klytaiméstra do dlaní nabírá vlastní mateřské mléko jako poslední naději sebezáchrany. Její noční mučivý sen se však plní - had Orestés se jí zakousne do ňader, z nichž saje matčinu krev s mlékem. Po vraždě matky se Orestés stává novorozenětem plačícím po vlastní matce.Šest bílých kamenů z řeckých pohoří, na nějž po celou dobu kape voda jako písek v přesýpacích hodinách, zachrání při ostrakismu Orestovi život přičiněním bohyně Athény. Samou hrůzou oněmělý chór buďto promlouvá ústy jediného z nich (ač ústa marně otvírají i ostatní), nebo všichni drásají své hlasivky, aby ani oblázek nezůstal nespraven o krutosti dějící se před jejich zraky. Chvílemi z nich byla k smrti vyděšená zvířata. Ale oči nelze před vytékající krví zavřít.Ačkoliv bylo z celé Orestei ponecháno pouhých 280 veršů, myslím, že příběh je natolik znám, že mu to nemůže uškodit. Navíc tím byl vytvořen prostor pro prezentaci práce herců v dílně zaměřující se na přiblížení rolí v antické tragédii.Asi nikdy nezapomenu na vyděšené oči Klytaiméstry, na usedavý pláč Orestův a na vzájemnou souhru všech účinkujících. Teprve při děkovačce mě napadlo, že vlastně nejsem jedním z členů chóru, že nejsme v Řecku, ale ve sklepní scéně CEDu a všechno to byla naštěstí jenom hra. Pavel Trtílek
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

2107. Oresteia, Omrdeia, Busheia :

Creator:
Komárek, Stanislav
Type:
subordinate record
Description:
Na závěr Orestei v divadle Rokoko zní americká hymna, v projekcích po stranách jeviště vlaje americká vlajka, Klytaimestra a Aigisthos stojí v pozoru s rukou na hrudi. Někteří diváci volají po zákazu takové hnusné bolševické protiamerické propagandy. Jiní zoufají nad neúctou ke klasické předloze. A najde se i docela povzbudivý počet těch, kterým se inscenace líbí. Aischylova Oresteia je nepochybně úctyhodným klasickým dílem. Nepochybné je i to, že není snadné ji dnes inscenovat tak, aby ji se zájmem vnímali zejména mladší diváci. Ono vůbec není snadné ji inscenovat – před časem dávali všechny její tři díly najednou v Národním divadle, náročné představení trvalo přes tři hodiny a mezi herci si prý vysloužilo přízvisko Omrdeia. V Rokoku uvedli zatím první díl – Agamemnon, další dva připravují. Na první pohled nemá Agamemnon z Rokoka s Aischylem nic společného: strohá scéna připomíná nacistickou symboliku, Agamemnon připomíná George Bushe, Klytaimestra připomíná Lauru. Trója, kterou Agamemnon dobyl, je Irák. Zajatá Kasandra je vězenkyně z Abu Ghraib, kterou voják – původně Posel – ponižuje a pořídí si s ní snímeček. Sbor je složen z lidových figurek, které zbožňují vůdce – od tvrďáka v kožené bundě a v čepici, přes hospodyňku po postavu z komiksu. Místo Oresteie tedy jakási Busheia. Zbylo něco z Aischyla? Překvapivě hodně, dokonce to zásadní: text. Ten zůstal skoro bez zásahů. I tak samozřejmě vzbuzuje inscenace řadu otázek: má to smysl, takhle předělávat klasiky, není to banální, není to jen schválnost, dá se vůbec původní vznešenost a poslání hry v téhle úpravě vnímat? A mají se dělat takové politické hry? A kde jsou vůbec hranice, které určují, jak se smí zacházet s klasickou předlohou? Začnu od konce: takové hranice naštěstí neexistují. A je to jako se vším ostatním: inscenace se buď povede nebo nikoliv. Nejsem zastáncem modernizace klasiků za každou cenu, či představy, že klasické způsoby inscenace mají vyklidit pole. Pouze si myslím, že vedle sebe mohou pokojně existovat velmi rozmanité způsoby pojetí i sebeklasičtějších předloh. Pokud jde o symboliku, politizaci a další, shrnul bych odpověď takto: Možnost diskutovat nad klasickým textem o válce v Iráku mi nepřipadá jako něco banálního, zbytečného, nevznešeného, nepůsobivého… A právě tuto možnost inscenace v Rokoku nabízí a vytváří. K poetice inscenace patří i program, který obsahuje několik desítek vynikajících výroků George Bushe. Za všechny snad tento: „Budeme exportovat smrt a násilí do všech čtyř světových stran, abychom bránili náš velký národ.“
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

2109. Orestes

Creator:
Eurípidés
Description:
Režisér Štěpán Pácl použil pro inscenaci přebásnění Euripidova textu od Jaroslava Vostrého, které autor vytvořil pro svou vlastní inscenaci tragédie v Činoherním klubu v r. 1991. Je to verze vzhledem k předloze pietní a k aktuální podobě češtiny mírně archaická (i proto, že text od současné inscenace dělí téměř 30 let), pohybující se v mezích toho, co divák od (překladu) antického dramatu očekává – tedy formalizovaný a formulaický, vysoký styl, který se nebrání patosu ani výchylkám oproti běžné mluvené řeči (např. v podobě pro češtinu neobvyklého pořádku slov ve větě či knižních a jinak archaizujících výrazů). Herci směřovali do realizace textů obrovské úsilí, a to jak při samotných představeních, tak zjevně i v průběhu zkušebního procesu: na projevu celého obsazení bez výjimky byly patrné výsledky hlasového tréninku vedoucího k osvojení si technických prostředků potřebných k „umluvení“ tak rozsáhlých textových ploch, jaké inscenace antická tragédie – pokud není výrazně adaptována – nutně obnáší. Celkové zvládnutí rolí sice u jednotlivých herců co do úrovně variovalo, ale technická připravenost všech herců pro tento typ deklamativního divadla byla skutečně nepřehlédnutelná. Méně srozumitelně působila dramaturgie inscenace, která vědomým rozhodnutím či následkem nedostatku analytické přípravy ignorovala metanarativní a obecně subverzivní rovinu Euripidova dramatu. Inscenace žádnými dramaturgickými ani režijními prostředky nereflektovala základní rys předlohy, kterým je permanentní komentování, často dokonce ironizování „vznešeně“ a „pateticky“ působící tragédie aischylovského a sofokleovského střihu. Naopak všechny tyto Euripidovy „komentáře“ byly inscenovány realisticky, jako by jejich patos a absurdita byly myšleny vážně. Inscenace pak logicky často „drhla“, když publikum zachytilo subverzi v dramatickém textu a smálo se na místech, kde to ovšem z hlediska režijně-dramaturgického řešení (které s rovinou směšnosti cíleně nepracovalo) nebylo na místě, a inscenace se tak s diváckou, spíše však „čtenářskou“ recepcí textu poněkud míjela. Zároveň do absurdních poloh vyhnaná expresivita a patos, které v originále nefungují v realistickém, ale právě ve zcizujícím, „epickém“ módu, nutila herce jít až na hranici jejich fyzických možností, výsledný dojem neustávajících excitovaných emočních výlevů však postupem času působil spíše monotónně (už proto, že obsah tragédie není bez režijně-dramaturgické interpretace příliš srozumitelný, takže děj a jím nesené emoce neměly v závěru kam gradovat – scéna deus ex machina potřebnou katarzi nepřináší). Vizuální, stejně jako světelné a hudební řešení bylo strohé; scéně dominovala mírně se do diváků svažující šikma, kterou na horizontu v pravé polovině zakončovaly masivní posuvné kovové dveře vedoucí do paláce. Kostýmy byly částečně antikizující (přes tělo přehozený pruh látky, splývavá říza), částečně aktuální (oblek), vše – stejně jako scéna – v tmavých či neutrálních barvách (černá, šedá, béžová). Jediným výrazným vizuálním prvkem (a také snad jedinou jevištní metaforou) bylo Orestovo tělo zbrocené jasně červenou krví – to první, co divák po rozsvícení světel na začátku představení uviděl. EP
Rights:
autorská práva www.olympos.cz