Štuková výzdoba stropu, původně jedenáct figurálních kompozic ve štukových rámcích. Figurální výjev v rámu., Holec 1988#, s. 39-41, 43., and Kobyláková 2006#
V parku Zeus, Laokoon, Chronos, Diana (zbytky antikizujícího Dianina chrámku). Dnes je tam už jen socha Diany se psy socha porostlá plevelem and Hrady, zámky, tvrze, Praha a okolí 1988, s. 21-22.
Nástěnná malba: malovaná římsa s postavou sedícího Jupitera, v pravé ruce drží žezlo, v levé ruce blesky a feston, pod jeho nohama sedí orel., Poche, Preiss 1973#, 58-60, 164-165, obr. 43-46., and Vlček 1999#, 445-448.
Hlavní sál, freska s válečnými výjevy v arkádách: Apotheoza Leopolda II. jako alegorie jeho vítězství nad Turky v roce 1699. Štuky patrně provedeny Donatem Giuseppem Frisonim. Císařský pár na antickém triumfálním voze, pod vozem poražení Turci, před vozem Austria prostírá koberec, Hungaria přijímá od císaře olivovou ratolest. Za vozem vojáci, nesou labarum s nápisem. V oblacích Jupiter., Poche, Preiss 1973#, 94, 156, obr. 33-35., Ledvinka 1995#, 284-290., Vlček 1999#, s. 548., and Část výjevu (ve stropním zrcadle) vyříznut v roce 1919 a zničen.
Dnes jsou na místě tesané kopie, faksimile z umělého pískovce, které v letech 1973-1990 nahradily originály, jsou uloženy v Galerii hlavního města Prahy., Poche 1937#., Birnbaumová, Volek 1969#., Vlček 1999#, 471-475., Petrů 2003#., and Soubor soch tvořil (od jihu k severu): Vulkán, Adónis, Venuše, Juno, Minerva, Jupiter a Merkur. Jednotlivé postavy jsou provázány gesty a postoji. Božský kovář Vulkán stojí osamoceně na jižním konci, jak to odpovídalo jeho postavení na Olympu. Se sousední postavou, Adónidem jej však spojuje pohled upřený vzhůru, který je v obou případech příčinou jejich izolace - oba byli posedlí svým povoláním, Vulkán tvorbou a Adónis lovem. Vulkán a Adónis měli společné také to, že do jejich života vstoupila Venuše, jako Vulkánova nevěrná manželka a Adónidova odmítnutá milenka. Adónis je propojen s vedle stojící Venuší tím, že ji okázale ignoruje, přestože na něj bohyně roztouženě hledí a vztahuje k němu ruku. Obdobně jsou propojeni postavy na opačném, severním konci, kde stojí Jupiter a Merkur. Schéma je tu však obměněno, v tomto případě se Merkur horlivě naklání k Jupiterovi, aby vykonal jeho příkaz, aktivita tedy nesměřuje ze západu na východ, ale opačným směrem. Další rozdíl oproti dvojici Adónida a Venuše je v tom, že Jupiter se svým protějškem komunikuje, což dokazuje nenápadné gesto jeho levé ruky s otevřenou dlaní, na kterou sklonem hlavy upozorňuje orel. Co Jupiter Merkurovi přikazuje, není vyřčeno, ale vzhledem k tomu, že vedle Jupitera stojí tři bohyně s jasně odlišenými charakteristikami, lze se domýšlet, že příkaz se mohl týkat sporu, do kterého se tyto bohyně dostaly. V tom případě by Jupiter vysílal Merkura k Paridovi, aby jejich spor rozsoudil. Vedle Jupitera stojí jeho oblíbená dcera Minerva, která je obrácena směrem k přicházejícím návštěvníkům zahrady, kterým ukazuje hlavu Gorgony na svém štítě. Přesně tak komunikovala s Paridem, kterému slibovala, že se stane největším bojovníkem všech dob, jehož činy zastíní i Perseův souboj s Gorgonou. Vedle Minervy stojí Juno, která hledí vzhůru, čímž naznačuje, že její sférou je vláda, kterou také slibovala Paridovi, který se mohl stát vládcem světa, kdyby jí přiřkl vítězství. V charakteristice Venuše, která v báji o Paridově soudu zvítězila, se však objevuje ironický odstup: bohyně, jejíž doménou je láska, sama sobě pomoci nemůže. Její neopětovaná láska k Adonidovi ji staví na roveň pozemským milenkám a milencům. Toto je samozřejmě jenom jeden z možných výkladů souboru soch na terase Vrtbovské zahrady. Stejnou úmyslnou rozostřenost, kterou pozorujeme u jejich výtvarné podoby, lze konstatovat také u jejich ikonografického programu. Uspořádání soch a jejich gesta umožňují i další výklady a v této úmyslné nedourčenosti tkví jejich trvalý půvab.
Pískovcová socha nahého Jupitera, pravou ruku má zdviženou, vedle něj sedí na pařezu orel. Dívá se na naproti stojícího Merkura, jemuž je určeno gesto levé ruky s otevřenou dlaní a odtaženým ukazováčkem., Vlček 1999#, 471-475., and Srov. Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, horní terasa: ikonografický program.
V pravé části hlavního křídla reprezentační mramorové schodiště, nad ním nástropní malba. Uprostřed shromáždění Olympanů, ve cviklech mezi lunetami antická božstva. and Ledvinka 1995#, 262-266.
Kachel byl součást výzdoby kamen, jež sestávala z antikizujících alegorických postav astrálních božstev v edikulách. Celá kamna s analogickou výzdobou dochována v Landesmuseum Joanneum, Graz (ze zámku Schönberg ve Štýrsku). and Fučíková 1997#, V/233/3.