Mědiryt podle B. Sprangera (67, 8 x 49, 8 cm): tři nahé Múzy malířství, sochařství a architektury - Pictura (paleta se štětci), Sculptura (soška, odpichovátko), Architectura (úhelník, plán, odpichovátko). Za Múzami je skrytý beran, o kterého se zády opírají. Múzy se jednou rukou navzájem objímají, druhou se drží levice Famy (křídla, trumpeta), která je za troubení vynáší k bohům na nebesa. Olympští bohové sedí na oblaku vlevo nahoře. Uprostřed je Jupiter (křídlený blesk, orel) s rysy císaře Rudolfa II., který na Múzy ukazuje nataženou levicí. Múzy Jupiterovi gesty doporučuje nalevo Minerva (zbroj, štít) a napravo Merkur (caduceus). Za Merkurem sedí Neptun (trojzubec), mezi Merurem a Jupiterem lze rozeznat Pluta (dvojzubec) a Saturna (kosa). Pod Múzami Amor (luk a toulec) s vavřínovým věncem ve zdvižené pravici, za ním palmový list. Amorova levá ruka spočívá na znaku Antverp, kterým Spranger obraz věnoval. Amor sedí na oblačném sloupu, který vynáší Múzy na nebe, v něm hlava Zefyra foukajícího na Múzy. Napravo je přímořská krajina, v popředí triumfální oblouk s císařským znakem, před nímž je shromáždění, v jehož čele stojí císař a papež, nalevo je vedle sebe císařský prapor (dvouhlavý orel) a prapor papežský (tiára s klíči), napravo jsou prapory habsburských zemí. Papež a císař pozorují umělce při práci, malíře, sochaře a architekta. Malíř na rozměrné plátno maluje antikou inspirované téma, Victorii s věncem, po antickém způsobu je nahý. Sochař tvoří rovněž antikizující dílo, sochu říčního božstva (vedle socha sfingy a antické mužské torzo), na vítězném oblouku stojí architekt a řídí stavbu tyčící se u levého okraje obrazu. Architekt stojí u žebříku vedoucího na novostavbu, na jejíž střeše pracují zedníci. Architektonické pojetí stavby je renesanční (okno rámované antikizujícími pilastry). Zatímco oblak s olympskými bohy i skupina s umělci vlevo dole jsou osvětleny zářivými nebeskými paprsky, pravá polovina obrazu tone v temnotě, v níž je turecké vojsko (turbany, kaftany, turecké standarty a praporce). Turek v poředí právě vystřelil šíp na Múzy. Spranger k dílu vytvořil tři přípravné kresby (Mnichov, Staatliche Graphische Sammlung inv. 2195, 13696 a 13764) ., Fučíková 1997#, I/328, and Alegorický výjev je oslavou renesance a římského císařství jakožto záštity kultury a evropské civilizace, kterou chrání před barbary. Politický aspekt výjevu je naznačen fyziognomií Jupitera (císař Rudolfa II.) a beranem za Múzami odkazujícím na habsburský řád zlatého rouna (symbol boje proti nepřátelům křesťanství). Zcela jednoznačně je politický charakter alegorie vyjádřen císařskými vlajkami a císařským znakem na vítězném oblouku. Císařská vlajka je navíc nad vlajkou papežskou, čímž byl císař oslaven jako ochránce křesťanství, což bylo velice aktuální téma vzhledem k turecké hrozbě. Tento výklad se opírá o rytinu a doprovodnou báseň, která vychází z klasicistní triády: rozkvět umění v antickém Řecku (Hellada a Lysippos), úpadek v důsledku invaze barbarů, která zasáhla i Evropu a znovuzrození pod záštitou Jupitera, tedy návrat k antické velkoleposti. To je na obraze naznačeno tím, že všichni umělci tvoří antikou inspirovaná díla. Malíř je navíc po antickém způsobu nahý, architekt řídí novostavbu inspirovanou antikou ze střechy antického římského vítězného oblouku (doslovně stojí na antických základech evropské kulturu). Sochař má vedle sochy, na které právě pracuje, antickou sochu (patrně slavné Torso Belvedere) a egyptskou sfingu (egytptská inspirace antického řeckého sochařství byla antickými autory všeobecně uznávána). Trojice Múz je rovněř pojata na antický způsob a evokuje slavné antické sousoší tří Grácií. Sprangerova alegorie je tedy oslavou císařství, konkrétně Rudolfa II., jako obnovitele kultury antického Řecka a Říma.
Pískovcová socha Jupitera (vousy, vavřínový věnec), ve zdvižené pravici držel žezlo, u nohou orel., Neumann 1974#, 210-211., Vlček 1996#, 185-188., and Srov. Praha, Staré Město, Clam-Gallasův palác, atika.
Kresba perem a štětcem (324 x 409 mm). Scéna v krajině, v popředí vlevo říční bůh, vpravo dvě Heliovny. V oblacích Faethón padající z Héliova vozu, vlevo nahoře Jupiter na orlu. V pravém horním rohu kruhový chrámek s několika božstvy., Volrábová 2007#, 156-157., and Kresba je kopií obrazu Hanse von Aachen v Ambrasu.
Olej na plátně (128 x 185 cm). Scéna v iluzivní krajině se sopkou. V oblacích převrácené koňské spřežení s Faëthontem a část zvěrokruhu, nad ním v levé,m horním rohu Jupiter s bleskem. Pod oblaky na zemi spálená krajina, s žíznícími stády, v popředí vlevo vodní božstva, uprostřed pod drapérií personifikace - Léto, Podzim a Zima. Vpravo naříkající Země doprovázená lvem, v jejím klíně Zefyr a Jaro, vyschlá fontána s Heliovnami, jedna z nich se mění ve strom., Slavíček 1993#, 224-226., and Ze sbírky Františka Antonína hraběte Berky z Dubé, v letech 1706-1945 v nostické sbírce v Praze.
Mědirytina (333x 500 mm). Figurální scéna v krajině s architekturou a horami. Dole uprostřed putto s věncem a štítem, nad ním oblak, v něm tři nahé ženy ve společném objetí - múzy umění: Malířství (paleta se štětci), Sochařství (soška), Architektura (kružítko, úhelník). Nad nimi Fáma s trubkou uvádí múzy před olympské bohy sedící na oblacích v čele s Jupiterem (ve tváři rysy Rudolfa II.) a Minervou., Vlnas 2005, 106-107., and Rytina podle obrazu Batholomea Sprangera.
Olej na plátně (158 x 113 cm). Figurální scéna v krajině s architekturou a horami. Dole uprostřed putto s věncem a štítem, nad ním oblak, v něm tři nahé ženy ve společném objetí - múzy umění: Malířství (paleta se štětci), Sochařství (soška), Architektura (kružítko, úhelník). Nad nimi Fáma s trubkou uvádí múzy před olympské bohy sedící na oblacích v čele s Jupiterem (ve tváři rysy Rudolfa II.) a Minervou., Vlnas 2005, 106-107., and Kopie Sprangerova obrazu.
Lept (167 x 222 cm), Jupiter a Merkur v přestrojení sedí u stolu v domě Filémóna a Baucis. and Grafika podle olejomalby Johanna Carla Lotha. Ilustrace v díle Theatrum Artis Pictoriae, které dokumentovalo díla z císařské obrazárny ve Vídni.
Kresba (19, 8 x 17, 9 cm): nahá Léda se chystá spojit s labutí, levou rukou ji objímá okolo krku a pravou odtahuje její křídlo. Vlevo pilířek s patkou., Fučíková 1997#, I/200, and O tématu srov. Exemplum: Léda s labutí. Heintzova kresba je ze čtyř studií (další jsou ve Vídni, Albertina 281, 282 a 434C, viz: Wien, Albertina, Heintz, Leda labutí 2 a 3) k nedochovanému obrazu, který byl ve své době velmi slavný. Díky dvěma dlouhodobým pobytům v Itálii (1584-1591; 1592-1596) byl Heintz důkladně obeznámen s italským uměnám a antickými památkami. Od roku 1591 byl dvorním malířem na pražském dvoře Rudolfa II. Z antických reliéfů s Lédou, kterými se mohl inspirovat, je dnes dochovaná římská kopie řeckého helénistického originálu, která byla od pozdního 15. stol. v Římě, v 16. stol. převezena do Madridu. Stejný antický vzor byl předlohou pro zobrazení Lédy s labutí v pražských vilách císaře Ferdinanda I., na západním průčelí Belvedéru a ve štukové výzdobě stropů ve Hvězdě.
Bronzová soška (v. 33cm): nahý Jupiter, plnovous, pravá noha spočívá na orlu., Chlíbec 2006#, 118-119, č. 49., and Plastika do sbírek NG získána roku 1948 (převod), pochází z valdštejnské sbírky zámku Mnichovo Hradiště. Existuje mnoho replik a variant této kompozice z doby kolem roku 1580.
Olej na dřevě (58, 5 x 76, 3 cm)., Šíp 1968#, č. k. 33., Slavíček 1993#, 163-164., and Obraz byl po roce 1674 a před rokem 1778 patrně v Černínské sbírce, před rokem 1843, ve sbírce dr. Josefa Hosera.Dříve připisováno Janu van den Hoecke a Gerbrandtu van den Eeckhout.