Achillas podává Juliu Caesarovi hlavu Pompejovu., http://www.deutsche-biographie.de/sfz51881.html, and Dílo dnes nezvěstné? Heslo - Rudolf Müller, Lischka, Johann Christoph, in: Allgemeine Deutsche Biographie, herausgegeben von der Historischen Kommission bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Band 18 (1883), S. 754–755,
Kresba černou křídou (11, 4 x 8 cm): polopostava Diany (půlměsíc nad čelem, toulec na zádech) s odhalenými ňadry., Fučíková 1997#, I/151., and Možná přípravná studie k dnes ztracenému obrazu v inv. vídeňských sb. 1610-1619, č. 218 : "i stukkel mit Luna vom Hanss von Ach".
Kristus (bederní rouška) s rukama svázanýma za zády sedí na fragmentu sloupu., Fučíková 1997#, I/31, and Heintz byl dvorním malířem císaře Rudolfa II., zemřel v Praze roku 1609. Postava Krista je ohlasem Vatikánského Laookónta (výraz utrpení, pozice Kristových nohou a výrazné podání muskulatury trupu a paží).
Bronz patinovaný: sedící nahá Nymfa nebo Venuše, v pozdvižené ruce držela zrcadlo, vzhlíží k tančícímu nahému Faunovi., Fučíková 1997#, I120., and Jedna z nejranějších plastik Adriena de Vries.
Kresba perem (18,5 x 14 cm): nahý Herkules rorzkročený, v pravici kyj, v levici šaty., Fučíková 1997#, 99, I/317, and Patrně příprava pro sochu, nebo reliéf s herkulovským tématem. Vries vytvořil sochu se stejným námětem, ale pojatým zcela jinak, již okolo roku 1603 (Paris, Louvre, Herkules a Nessos ).
Řezba ve skle: Juno (žezlo) a Jupiter (vousy, blesky v ruce) se objímají na oblaku, napravo orel, nalevo páv., Kappel 1998#, 254., and Podle kresby Bartholomea Sprangera z doby kolem 1587 (Braunschweig, Herzog Antin Ulrich-Museum).
Olej na dřevě (49 x 76 cm): v průhledu antickými ruinami je vidět panorama Říma s chrámem sv. Petra a Andělským hradem., Fučíková 1997#, I/103, and Stevens obraz nenamaloval podle skutečnosti, ale podle římských kreseb Jana Brueghela (srov. kresbu Pohled na Řím, 1594, Darmstadt, Hessisches Landesmuseum).
Na dně je vyryt erb a nápis, z něhož vyplývá, že miska byla zhotovena roku 1508 pro humanistu Augustina Olomouckého - Käsenbrota . Do stěn misky jsou vloženy antické mince a jejich odlitky propojené rytou výzdobou podle grafických předloh Nicoletta de Modena (podle Menzhausena). Dno tvoří italská renesanční plaketa, kterou si Augustinus opatřil s největší pravděpodobností za svého studia v Padově, kde získal v roce 1494 doktorát církevního práva. Ústředním motivem plakety je okřídlené nahé dítě s hroznem vína v levé ruce, jeho pravice spočívá na jablku v misce s ovocem. Dítě sedí na cistě s kulovými nožkami, dole jsou dva spletení hadi, symbol obnovy hada svlékajícího se z kůže. Okolo celého výjevu se obtáčí nápis: GENIO LIBERO QUE PATRI., Menzhausen 1968#, 733 kat. č. 10; Bažant 2002; Konečný 2003#; Bažant 2004#., and Klíčová památka olomouckého humanismu. Bažant 2002 (anglická verze Bažant 2004): plaketu Augustin patrně chápal jako modlitbu za spasení, jako vyjádření víry, že skrz agonii smrti bude tělesnost odhozena a vnitřní člověk bude vzkříšen ve své čistotě, což měl patrně symbolizovat had svlékající se z kůže. Konečný 1999, 71 (obdobně Konečný 2003): plaketa představuje první známé znázornění Bakcha, které vyjadřuje roli tohoto božstva jako zprostředkovatele poetické inspirace a patrona básníků, jak ji na základě antické tradice definovali renesanční humanisté. Stalo se tak prostřednictvím specifického ikonografického typu okřídleného Bakcha, dosud známého jen z Pausániova popisu. Jedná se o pasáž ze třetí knihy (19,6), která však vyšla tiskem řecky až po vzniku misky (řecky v roce 1516 a latinsky v roce 1549). Výše uvedené interpretace se navzájem vylučují, ale není vyloučeno, že jsou obě pravdivé. V prvním případě se mohlo jednat o intrepretaci Augustinovu vycházející z tradičního středověkého náboženského myšlení, ve druhém o původní význam italské plakety pokoušející se o obnovu antické teorie o podstatě umělecké tvorby.
Aureus, Vitelius: hlava císaře s vavřínovým věncem, na reversu Victoria se štítem, na němž je nápis SPQR. Mince byla z misky vyjmuta v 18. století., Hlobil, Perůtka 1999#, s. 75 č. 36/23., and Viz Drážďany, číše Augustina Olomouckého.