Před budovou u vstupního schodiště Krajského soudu dvě pískovcové sochy - alegorické sochy Práva a Spravedlnosti. Vpravo stojící Právo je představeno přísným mužem v římském rouchu, který drží v pravé ruce pergamen a opírající se o meč, pod nímž je umístěna velká kniha. Vlevo stojící Spravedlnost je zpodobněna jako hrdá mladá žena držící váhy a s pravou rukou vztyčenou.
V Divišově ulici těsně za muzeem stojí První palác bývalé české vzájemné pojišťovny, jehož první patro osadil pražský sochař Stanislav Suk šesti třímetrovými plastikami na téma pojišťovnictví. Figury představují duševního pracovníka (úředníka), řemeslníka, obchod, alegorii města Hradce Králové, zemědělce (úrodu) a spořivost. and Poche 1977#, s. 454.
Na průčelí budovy v 1. patře šest vápencových plastik nahých mužů a žen s drapérií kolem těla, v nadživotní velikosti, alegorie pojišťovnictví: duševní pracovníka (úředník), řemeslník, obchodník, alegorie města Hradce Králové, zemědělec (úroda) a spořivost., Poche 1977#, s. 454., and Martina Vítková, Seriál: Sochy na pojišťovně připomínají aténské stavby, (Hradecký Deník. Cz 19.6.2012).
Na průčelí budovy, v prvním patře, nahá ženská postava., Martina Vítková, Seriál: Stavitelství ve starověku nemělo svoji múzu, Hradecký deník, 12. 6. 2012., archiweb: http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=cr&action=show&id=2559, and Socha má představovat abstraktní alegorii stavitelství, génia architektury.
Reliéf se šesti mužskými a ženskými figurami, s různými atributy vztahujícími se k tkalcovství, je završen hlavou Merkura v okřídlené čapce a tkalcovskými atributy v rukách (člunek a špulka nití)., Martina Vítková, Seriál o sochách: Banku hlídá bůh obchodu Merkur (Hradecký Deník.Cz, 3.4.2012)., and Palác byl vybudován pro textilního magnáta Rudolfa Steinského-Sehnoutku, reliéf s motivem Merkura a reminiscencemi na textilní průmysl je alegorickým vyjádřením podnikatelské činnosti stavebníka, historii tkalcoven a přádelen Jana Sehnoutky.
Šatní spona. and Spínadla původně sloužila k upevnění římské tógy (fibula), mnohem více se však uplatnila v klimaticky drsnějších oblastech římské říše. Oděvní spony patří mezi velmi časté provinční archeologické nálezy ze starší doby římské. Vyráběli se z bronzu, stříbra, méně často ze zlata, v severních římských provincích za Alpami, to byly místní výrobky. Tvarem se lišily podle místních zvyklostí (jiný tvar měly spony germánské a jiný např. spony z Pannonie), způsobu upevnění na oděv.
Řada renesančních náhrobků z let 1555, 1561, 1585, 1587, 1599, portál z roku 1565 s reliéfním portrétem majitele z domu na Žižkově nám.149. and Poche 1977#, s. 459.