Search

Start Over Rights autorská práva www.olympos.cz

2798. Ifigenie na Tauridě

Creator:
Goethe, Johann Wolfgang
Description:
Dostal i tentokrát spolupracoval se scénografem Františkem Muzikou a vytvořilispolečně vizuální koncepci, jež výrazně navazovala na úspěšnou Antigonu z roku1941 a Médeiu z roku 1942. Muzika zde dále rozvíjel téma sloupových architekturna oblačném horizontu. V tomto případě šlo o soustavu podlouhlých kvádrů, snadsloupoví královského paláce na břehu třpytivého moře, s náznakem stromoví popravé straně u schodiště Artemidina chrámu. Dekorace tak na jedné straněpoukazuje k dějišti v barbarském kraji, na druhé straně si ponechává jistouklasicistní idealizaci. Kostýmy v inscenaci reflektují Goethovu teorii barev, a tak jsouzvoleny nestereotypní barvy a barevné kombinace, jež zároveň velmi dobředourčují interpretaci postav: Ifigenie ve žluté, Pyladův kostým se skládá ze žlutýcha modrých tkanin. Orestés je barevně nevýrazný: ostatně jeho zbroj je dostatečnědominantní, a tak je zbytek kostýmu v nenápadné „terra“ barvě, jak praví rozpočetinscenace, uložený v archivu ND. Výraznou barvu naopak nese Thoantův kostým,jemuž dominuje fialová.Inscenace byla stylizována i s využitím vizuálního umění starověku, takžepředstavitelé rolí Pylada a Oresta byli aranžováni do póz známých z řeckéhosochařství, zatímco tauridští zaujímali postoje známé z mezopotamskéhosochařství, což nicméně zavdalo recenzentům příležitost hodnotit inscenaci spřídechem jen velmi náznakového antisemitismu, který je nevyslovený, ale vevíceznačných formulacích je možné jej vyčíst, právě ve zdůrazňování asyrskýchgest, připisovaných krutě barbarskému Thoantovi (viz recenzi z Lidových novin,jejímž autorem je pravděpodobně Jakub Deml).Ohlasy v tisku jsou veskrze pochvalné, jak bylo z obavy z další perzekucedivadelních umělců zvykem. Kritici si uvědomovali, že Karel Dostal inscenujeGoethovu Ifigenii jako kanonickou hru o ideálním člověku, který se vymaňuje zkonvencí a bídy tohoto světa a navzdory všem nebezpečím a ohrožením dokážejednat podle nejvyšších etických zákonů. To však do recenzí nemohli napsat, protose namísto mravních ideálů zdůrazňovalo osvobození od náboženství, sebekázeňa moderní nezávislost na křesťanské etice jakožto předzvěst „nového světa“, alebohužel také „severská mravnost“, o níž se zmíní ve své jinak inspirativní avýmluvné glose k inscenaci dramaturg Národního divadla František Götz. 13Tradiční interpretace textu poukazuje k tomu, že Goethe opěvá kultivační moc aharmonickou sílu ženství (a často je tato postava dokonce ztotožňována s paníSteinovou) . Tehdejší čeští kritikové hru shodně interpretovali tímto způsobem azároveň všichni svorně vyzdvihovali překvapivě novou a uchvacující hereckoupolohu mladé herečky Jiřiny Šejbalové.V době okupace se ovšem nejvýmluvněji komunikovalo prostřednictvím“vynechání.” Důležité významy v inscenaci tedy byly i ty, které se v recenzíchneobjevily. Je těžké si představit, že by diváci nevyčetli z výjimečně poučené apečlivě interpretované inscenace téma emancipovaného lidství či spíše lidskosti,vítězství velkorysosti (především Thoantovy) a laskavosti, která dokáže zhojitsebevětší zranění, ale také poselství o tom, jak tyto hodnoty dokážou zvítězit nadzbytečným krveprolitím, o které nestojí nikdo, tím méně bohové.Právě zmíněné významové odstíny nesla na svých bedrech předevšímpředstavitelka Ifigenie, Jiřina Šejbalová. Ifigenie jí poskytla novou hereckoupříležitost. V inscenaci rozehrála lyrickou stránku své osobnosti, měkké odstínymírně zastřeného hlasu, pohledu i pohybu, a naplnila svou Ifigenii laskavostí irozhodností, jistou lyrickou velkolepostí, jakkoli se toto označení může zdát jakoprotimluv.Výkon hlavní hrdinky, v zádech s hereckou virtuozitou ostatních představitelů,vyneslo této inscenaci plné jinotajů o smíření nepřátel a míru, označení za největšíúspěch sezóny.AS
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

2799. Ifigenie na Tauridě

Creator:
Goethe, Johann Wolfgang
Description:
Podoba inscenace, byť ji režíroval Vojta Novák, je pokusem oživit jevištní úspěchGoethovy Ifigenie v Dostalově režii z r. 1943. Novákova tvůrčí svoboda pak byla omezena tím, že měl k dispozici tytéž představitele hlavních úloh, kteří účinkovali v okupační inscenaci. Liší se pouze obsazení dvou vedlejších rolí (Pylada a Arkanta). Inscenaci doprovázela zřejmě také Poncova hudba z r. 1943, provozovaná živě a dirigovaná (a snad tedy i upravená) Jiřím Jiroušem.Hofmanova scéna působí mnohem idyličteji a klasicistně uhlazeněji, nežli Muzikova scéna z r. 1943. Muzikovo těžké z kvádrů sestavené průčelí Artemidina chrámu je nahrazeno Hofmanovou lehkou iónskou architekturou, barbarské hvozdy jasně působící přírodou a přítmí mezi dnem a nocí, životem a smrtí, je vystřídáno prosvětlenou scénou, která je proměňována efekty lehkých tylových závojů. Na jasné obloze také plují tylové oblaky, do dáli se pak leskne mořská pláň. Základní efekt, tedy průhled architekturou a přírodními prvky na mořský obzor, ovšem zůstává nezměněn jako v okupační inscenaci.Nevíme bohužel mnoho o barevnosti kostýmů. Z neúplných údajů v účtech ale vyplývá, že byla opuštěna goethovská barevná symbolika, pouze z recenze víme o temně rudé říze, do níž byla zahalena Jiřina Šejbalová. V inscenaci se také dbalo na historizující detaily (opánky,ozdoby na rukou, přílby apod.)Herecké výkony byly, jak vyplývá z pramenů uložených v Archivu ND, také mimovolně založeny na oživení okupační inscenace, přestože se Vojta Novák snažil o vlastní režijní vedení. Z nepříliš pečlivé inspicientské knihy vyplývá, že jeho vlastní škrty směřovaly spíše ke krácení z časových důvodů, ale škrty v partu Jiřiny Šejbalové v roli Ifigenie pak také omezují reflexivní části jejích promluv. Goethova hrdinka, ztělesňující rozjímavou humanitu, se v této inscenaci stane spíše činorodou osvoboditelkou svých blízkých.Ohlas v tisku byl stejně rozpačitý, také proto, že se v nich objevují podobné obraty jako v okupačním tisku. Padají slova o společenské harmonii, o prométheovské vzpouře hlubokým nitrem vybavené hrdinky. Ve dvou textech recenzentky Mileny Novákové se pak setkáme jednak s dějinným výkladem této inscenace, tedy že hra byla nasazena s ohledem na velký boj, jenž nastal, a dokonce cituje verše ze hry, aby posílila interpretaci, že hra je silnou kulturní zbraní v tzv. socialismem propagovaným „boji za mír,“ zbraní silnější než krvavé zápolení, jenž nemůže přinést štěstí, jak ostatně tvrdí i titul jejího delšího textu. Stejně jako Nováková, i další kritici upozorňují, že publikum v naplněném sále ani nehleslo a o tomto úspěchu inscenace velmi kriticky uvažuje Vladimír Šrámek. Upozorňuje na její zvláštní neživotnost a nedostatek vnitřního napětí. Poukazuje, ač to nikde nevyslovuje naplno, že jde o jakési oživování starého úspěchu. Tento dojem vzniká i tím, že do rolí mladých Átreovců a zamilovaného barbarského krále jsou obsazeni herci, kteří již ani zjevem neodpovídají svým rolím. AS
Rights:
autorská práva www.olympos.cz