Kresba perem na papíře (280 x 186 mm). Dvě ženy oděné drapérií, jedna sedí a druhá klečí pod baldachýnem., Kazlepka, Zlatohlávek 2009#, 78-79., and Personifikace dvou teologických ctností - Víra a Naděje, má vztah k obrazovému cyklu Ctností (Mnichov, Alte Pinakothek, inv. č. 455), který je připisován Veronesově dílně.
Kresba (366 x 267 mm). Postava sedící ženy v antikizující drapérii - obě ruce sepjaté, u levé nohy kotva, pod pravou nohou přesýpací hodiny., Zlatohlávek 1997#, 228, č. XXVII., and Původně ve sbírce Jiřího Karáska ze Lvovic. Alegorie Ctnosti (patrně pro refektář konventu na Monte Oliveto v Neapoli (srov. Zlatohlávek 1997, 228).
Obálka ke knize Georgese Ribemont-Dessaignese Pštros se zavřenýma očima., Bydžovská - Srp 2006, s. 16, obr.6, and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve scénografii i grafickém umění, například v knižní ilustraci. Často však, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny.
Návrh obálky ke knize: RIBÉMONT-DESSAIGNES, Georges: Pštros se zavřenýma očima. Praha Aventinum, 1925. Koláž zobrazení antických soch v soudobých oděvech, na pozadí zříceniny antického chrámu., Bydžovská - Srp 2006, s. 16, obr.6, and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve scénografii i grafickém umění, například v knižní ilustraci. Často však, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny. Zde autor zobrazuje dvě notoricky známé antické sochy - římskou kopii Praxitelovy Venuše z Knidu a Polykleitova Doryfora.
Scéna v interiéru chodby domu. V popředí nahá dívka (Asiatka) s lebkou v levé ruce, za ní sedící voják opřený o zábradlí schodiště, pod schodištěm antická socha bohyně vítězství Níké a motýl (můra)., Bydžovská, Srp 2006#, s. 111, obr. 101., and Konfrontace unaveného vojáka v uniformě z I. sv. války s antickou bohyní vítězství, ke které autor přiřadil motýla, přestože v antice s ní nikdy nebyl spojován. Motýl je v antické ikonografii atributem Psýché (duše). Zde je antická socha vítězství protikladem ke smrti (můra, dívka s lebkou).
Zrcadlový motiv dolní poloviny nahého ženského těla přerušený okem, na pozadí antické ruiny., Bydžovská - Srp 2006, s. 35, obr. 20., and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve výtvarném umění. Pro recepci antiky v českém moderním umění byla významná výstava Poesie 1932, na níž se česká avantgarda přihlásila k antickému odkazu, ale tentokrát v novém, méně literárním pojetí. Antické narážky se v nové formě měly stát znepokojivým zdrojem představ, které korespondovaly s traumaty moderního člověka.Často, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny. V kolážích Karla Teigeho ze třicátých let jsou antické památky (architektura, Níké) v soudobém kontextu ženského těla citovány poměrně často (srov. koláže č. 24. z roku 1936, č. 76. z roku 1939, č. 106. z roku 1939 ze sbírek PNP v Praze; Bydžovská - Srp 2006, s. 34, obr. 17-19.) U Teigeho však tento zájem přetrvává i v pozdějších letech jeho tvorby.