Číše skleněná, vzor řezaný. Na plášti sedící Venuše, na klíně jí leží nahý Amor s křídly, Venuše jej bije dlaní do hýždí. V pozadí na naznačeném stromě visí luk, šípy a toulec., Drahotová 1989#, 96., and Potrestání Amora.
Skleněná číška s broušeným motivem. Na plášti alegorie čtyř světadílů s určujícími nápisy. Sedící žena s korunou (Evropa), nahý divoch se slonem a krokodýlem (Afrika), Indián se lvem a pumou (Amerika), muž v turbanu s velbloudem (Asie)., Drahotová 1989#, 116., and Alegorie čtyř světadílů - Evropa, Amerika, Afrika, Asie.
Malovaný talíř (průměr 30 cm): vlevo pilíř a svěšená drapérie, před ní vládce Dionýsius II. (turban a orientální oděv s kalhotami, nápis DIONYSIUS) a dva sloužící. U stolu vpravo sedí Dámoklés, nad jehož hlavou visí meč na šňůře, kterou přidržuje okřídlený putto. Uprostřed kompozice stůl prostřený pro dvě osoby, za stolem dva sloužící, nesou mísu a konvici s vínem. V pozadí nalevo fasces, symbol moci, v popředí na zemi malý zlatý globus. Výjev je situován na terasu paláce, s průhledem do hornaté krajiny., Přibyl 2006#, 68, č. 16., and Talíř byl pro muzeum zakoupen z Lannovy pražské sbírky v roce 1909. Příběh s Dámoklem známý z Ciceronových Tuskulských hovorů ( 5, 61-62) se ustálil ve rčení "Damoklův meč" ve významu trvalého ohrožení. Avelli vytvořil kolem roku 1540 několik variant tohoto námětu (e.g. Museum Boymans van Beuningen, Rotterdam, 1539).
Rytina na slonovině: v popředí sochaři pracují na hlavě kolosální sochy, napravo tvůrce sochy s nákresem, v pozadí Rhodos s široce rozkročenou kolosální sochou Hélia (luk a toulec na zádech), v levé ruce žezlo, v pravé pozdvižené ruce kalich se zapáleným ohněm., Fučíková 1997#, V/421., and Gigantická socha Hélia vysoká kolem 30 metrů byla v rhodském přístavu vztyčena v letech 292-280 př. Kr. a platila za jeden z divů světa. Hlavním písemným pramenem je kniha Plinia Staršího, Kapitoly o přírodě (34, 18). Destička patří do cyklu Sedmi divů světa a původně sloužila jako obklad kabinetu nabo truhličky, v UPM je dochována další destička z této série, která zobrazuje Babylónskou věž. Rytina se velmi těsně drží grafického listu Maartena van Heemskerck ze série Sedmi divů světa (1572), na níž je Hélios charakterizovaný jako Apollón (luk a toulec na zádech). Gigantická socha Hélia s rozkročenýma nohama není technicky proveditelná a pro tuto koncepci není v antických pramenech žádná opora, snad právě proto byla od 16. století tak oblíbeným námětem uměleckých děl. Pramenem pro toto pojetí zničené sochy byla pasáž v Martoniho knize o pouti do Jeruzaléma z konce 14. století.
Dlaždice z pálené hlíny s motivem gryfa., Kotalík 1982#, s. 76, č. k. 27., and Pochází z podlahy kostela sv. Vavřince na Vyšehradě (1061 - 1092), toto zobrazení bylo ve starověku velmi rozšířené, v raném středověku je symbolem dokonalosti, nesmrtelnosti, přeneseně též symbolem Krista. Motivy zvířat, převzaté z antického umění, v širším smyslu symbolizovaly v křesťanské symbolice boj dobra se zlem.
Dlaždice s úponkami a polopalmetami, z pálené hlíny., Kotalík 1982#, s. 76, č. k. 29., and Pochází z benediktinského kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle. Výzdoba je inspirována Itálií, ale navazuje na římské předlohy pásových ornamentů.
Bronzová plaketa (průměr 8, 2 cm), na reversu ženská postava v antikizujícím brnění, drží zlomený sloup, sedí na trůně ve tvaru dvojice slonů. and Chlíbec 2006#, 328-329, č. 154.
Gemma (44 x 63 mm). Negativní intaglio se dvěmi ženskými akty, jedna sedí, druhá klečí a nastavuje jí zrcadlo., Kotalík 1982#, 149, č. k. 238, obr. 30b., and Inspirace antickými řezanými kameny s motivem Venuše.