Rytá stříbrná deska (průměr 16, 5 cm): uprostřed pod stromem leží nahá Venuše, u jejích nohou u ohně Amor. Za Venuší nahý Bakchus, hrozen vína v ruce položené do klína a číši s vínem v natažené ruce. Pod Venuší oblečená Ceres (věnec z klasů na hlavě, roh hojnosti)., Prag um 1600#, II, č. 672 s. 195-196., and Deska byla určena k výzdobě i k tisku (zrcadlově převrácené písmo). Téma je patrně ilustrace rčení ze Terentiovy hry Kleštěnec: "Venuše mrzne bez Bakccha a Ceres (pití a jídla)," námět celé řady děl rudolfinského dvorského umění.
Bronz zlacený ohněm (71, 8 cm): nahý Bacchus (révový věnec), v pozdvižené pravici hrozen vína, v levici větev vinné révy, jako telamón (na hlavě hlavice sloupu)., Fučíková 1997#, II/206., and Tzv. Pražská fontána, třímetrová ze stříbra a bronzu, byla objednaná Maxmiliánem 1568 v Norimberku, dokončena až za Rudolfa, instalována na Pražském hradě roku 1578, ale brzy rozebrána. Zachovány pouze čtyři postavy, na nichž spočívala nejspodnější mísa, které představují alegorie ročních dob v podobě antických bohů.
Medaile s portréty Jiřího Hohenzolerna a jeho manželky Hedviky Minsterberské. Jiří Hohenzollern koupil krnovské panství v roce 1522., Chamonikola 1999# (Opavsko) č. 161., and Jedna z prvních portrétních medailí ražených v českých zemích.
Kirke (složitý účes, bohaté šaty, odhalená ňadra, náhrdelník) sedí u stolu s kouzelnickou hůlkou v pravici, levou rukou objímá Odyssea kolem pasu. Odysseus (antická zbroj, meč u pasu, kožené boty) stojí vedle, odvrací hlavu od Kirké, ale pravou nohu má přehozenou přes její stehno. Zdvižená pravice spočívá na konci tyče, kterou drží za zády, levou rukou hladí lvici, která se k němu lísá. Okolo další zvířata: napravo dole pes, nalevo dole liška, ryba a kanec, nalevo nahoře koňská hlava. Na stole Kirké: kniha, papír, konvice a číše. Výjev zobrazuje okamžik, kdy Odysseus vstoupil do komnaty Kirké, aby se jí pomstil za to, že proměnila jeho muže ve zvířata. Ona právě vztahuje kouzelnou hůlku aby promněnila i jeho. Krotká zvířata, která vzhlíží k Odysseovi, jsou jeho proměnění druzi (vepř je pozdější vypravěč příběhu). Erotický postoj obou postav naznačuje další pokračování děje: Odysseus Kirké postraší a vzápětí se odeberou na lože a okouzlená kouzelnice vrátí Odysseovým druhům jejich podobu. Žertovný erotický symbol patrně představuje tlustá a dlouhá tyč, kterou drží Odysseus v ruce - je zobrazena tak, že je souběžná s útlou hůlkou v Kirčině ruce., Fučíková 1997#, I/76., and Součást ovidovského cyklu, který byl patrně určen pro komnaty císaře Rudolfa II.
Obraz na víku hodin: nahá Andromeda je připoutaná na skalisko, napravo je skupina s jejími rodiči, v popředí jsou mořské Nymfy. Nalevo Perseus (přilba, štít, meč) sedí na Pegasu a útočí ze vzduchu na nestvůru. V pozadí přímořská krajina s městem., Prag um 1600#, II, č. 746 s. 262, and Součástí výzdoby kuličkových hodin Christopha Margrafa byly dva obrazy, Diana a Aktaión a Osvobození Andromedy, jež se těsně drželo grafického listu od Jacques de Gheyn (podle Carel Van Mandera) z roku 1588. O Andromedě srov. Exemplum: Perseus osvobozuje Andromedu.
V popředí stojí tři nahé bohyně, nalevo Venuše s jablkem, napravo Juno a Minerva, uprostřed sedí Paris v soudobém oděvu, vzadu vlevo přihlíží Merkur s caduceem. Vyjev je zasazen do severské horské krajiby, na kopci napravo městské hradby. and Fučíková 1997#, II/233.
Nalevo v popředí stojí nahá Salmakis (složitý účes, kožené boty), levou nohu má pokrčenou v koleni a pravou rukou ji rozvazuje. Před obličejem si drží levou rukou cíp bílých šatů, červený plášť již leží na zemi. Dívá se na nahého Hermafrodíta (zlaté kudrnaté vlasy, bezvousý), který sedí na břehu tůně, pravou nohu má ponořenou ve vodě, levou nohu má přehozenou přes pravé koleno a chodidlo drží v pravé ruce. Mezi nymfou a Hermafrodítem je velký strom, jehož kmen se sklání nad tůň. Výjev zobrazuje odmítnutou Salmakis, která tajně pozoruje při koupeli syna Merkura a Venuše/ Herma a Afrodíty., Fučíková 1997#, I/77., and Součást Sprangerova ovidiovského cyklu. Sedící Hermafrodit je variací na téma slavné antické římské sochy sedícího chlapce vytahujícího si trn z paty.
Olej na plátně (161, 5 x 100 cm): Bacchus (ovčí kůže přes rameno, révový věnec, nahý) s hroznem vína odchází ruku v ruce s Ceres (koruna z klasů, dlouhé šaty s odhalenými ňadry), v ruce drží kosu ?. Za nimi je vzadu oheň, u kterého sedí schoulená Venuše a ohřívá si ruce nad plameny, naproti ní sedí Amor, na zemi před nimi luk a toulec., Fučíková 1997#, I/90, and Doslovná ilustrace rčení "Sine Cerere et Baccho friget Venus/ Venuše mrzne bez Bakccha a Ceres (pití a jídla). Předlohou byla rytina G. de Jode (Haechtanus 1579, s. 15). K emblému je připojen text, který vysvětluje její smysl: jeden hřích vede ke druhému. Pod obrázkem je citát ze Starého zákona (Ecclesiasticus 3, 32: Sapiens cor et intelligibile abstinebit se a peccatis, et in operibus justitiae successus habebit/ Moudré srdce, které má porozumění, se vystříhá hříchu a bude mít úspěch ve spravedlivé věci).
Olej na plátně (163 x 104, 3 cm): Adonis v orientálním oděvu (čapka, boty) sedí a levou rukou objímá Venušinu hlavu. Nahá Venuše stojí před Adonidem a levicí objímá jeho hlavu, pravá ruka spočívá na jeho koleni, jednu nohu má ponořenou v tůňce. Napravo Amor (toulec) s párkem holubů, dole sedí pes s obojkem, vedle dýka. V průhledu vpravo nahoře krajina., Fučíková 1997#, no. I/89, and Vzorem pro pololežící ženskou postavu s jednou rukou zdviženou byla antická socha tzv. spící Ariadny. Antickou sochu získal roku 1512 papež Julius II. a ihned se stala jednou z nejznámějších soch vatikánských sbírek, bronzovou kopii shotovil kolem roku 1540 Promaticcio pro francouzského krále Františka I. Giambolognova kompozice vycházející z vatikánské Aiadny měla ovlivnila rudolfinské umění, jejím ohlasem byl nedochovaný reliéf Sprangera, který známe z rytiny Jan Mullera (Amor a Psýché, 1605-1610). Ohlas vatikánské Ariadny zprostředkované Giambolgnou nalezneme rovněž na bronzovém reliéfu Adriana de Vries v Amsterdamu (Ariadna na Naxu, 1610-1612). V Sprangerově malířském díle nalezneme ohlas Spící Ariadny také na vídeňském obraze Jupiter a Antiopé z doby okolo roku 1596. Spranger na námět příběhu Venuše a Adonida vytvořil tři obrazy. Obraz v Amsterodamu, z doby okolo roku 1580 (Amsterdam, Spranger, Venuše a Adónis), byl inspirován tou pasáží Proměnách, kde Ovidius líčí, jak Venuše šťastně žila s Adonidem. Obrazy ve Vidni a v Duchcově (Duchcov, Spranger, Venuše a Adónis) evokují mýtus o Adonidovi, který se každé jaro k Venuši vrací z podsvětí, a proto je v pozadí chmurná podsvětní krajina. Mýtus je známý také z mytografické příručky Bibliothéké (1.-2. století) připisované Apollodórovi z Athén.
Mědiryt (22, 0 x 13, 8): polonahá žena sedí na posteli, v ruce paletu a štětce, vedle jsou položené hudební nástroje a kniha. K ženě přistupuje Amor (toulec), u jeho nohou luk, nahoře přilétá Amor s maskou., Hollstein 1980# č. 184., Fusenig 2010# č. 54 s. 180., and Rytina podle nedochovaného obrazu Hanse von Aachen. Ženu lze chápat jako Venuši, která využívá různých uměleckých žánrů, aby mohla klamat.