Jako portrét Jana z Pernštejna sekundárně použit portrét Johanna von Epstein, medaile individualizována pouze pernštejnským znakem a nápisem na rubu. and Hrubý 2003#, 179.
Barokní kopie obrazu je v zámku Rychnov nad Kněžnou., Hořejší 1979#, 34., Homolka 1985#, 358-359., and Nejstarší portrétní obraz v českých zemích. Na rozdíl od okolních zemí se portrétní umění v českých zemích rozvíjelo až do poloviny 16. století jenom velmi pomalu.
Sgrafitová ornamentální výzdoba pokrývá celou plochu fasády, předprseň druhého patra je vyzdobena kuželkami, nad pilíři druhého patra je zvířecí hlava a bukranium.
Olej na mědi (56 x 47 cm): Astraia (červený plášť, meč a váhy) stojí nad lvem, který porazil na zem personifikaci Klamu (modrý plášť, zlomený šíp), charakterizovanou předměty u dolního okraje: kniha a listiny s pečetěmi (dezinformace), maska (předstírání) a váček s penězi (úplatky? lakomství?). Pod ochranu Astraie se uchyluje nahá Pravda. Za Astraiou je antický sloup, nalevo průhled do krajiny, v popředí sedí Ceres (roh hojnosti, srp) a Mír (olivová ratolest), nad nimi stojí Svornost, která drží Mír za ruku., Irmscher 2001#., Fusenig 2010#, č. 88 s. 230., and V augustovském politickém mýtu byl rozkvět impéria oslaven jako návrat Zlatého věku, jehož atributem byla Panna. Ve Zlatém věku sídlila mezi lidmi Astraia (Spravedlnost), jejíž odchod na nebe, kde se z ní stalo souhvězdí Panny, znamenal definitvní konec věku šťastné blaženosti. Panna je na obloze mezi souhvězdími Lva a Vah, na čemž je založena Aachenova alegorická malba oslavující vládu císaře Rudolfa II. K obrazu existuje varianta v Detroit Institute of Arts, která se liší od mnichovského obrazu v podstatě pouze jinou krajinou v pozadí. Obraz je protějškem alegorie s Návratem Saturnovy říše (Stuttgart, Návrat Saturnovy říše).
V průčelí nad okny je sedm kamenných desek s latinskými a řeckými nápisy. and Uvnitř je velká místnost s krásnou hřebínkovou klenbou, zakončenou konzolami, s naučnými latinskými nápisy a jménem ředitele školy – Paulus Eckelius a datem 1566.
Solarium (hodiny) na nádvoří zámku. Kamenný sloupek v podobě řečnického pultu. Sloupek s pěti svislými (severní, východní, spodní a horní jižní, západní) a jedněmi šikmými (rovníkovými) slunečními hodinami., Encyklopedie 1974#, 237; http://www.astrohk.cz/slunecni_hodiny.html, and Latinský název horologium je předchůdcem pro později běžně užívaný název orloj. Sluneční hodiny (solarium) jsou starověkým vynálezem. Za jejich vynálezce je sice považován Anaximandros (6. stol. př. Kr.), ale patrně je zali již Babyloňané. V hellenistickém období byly v řeckých městech zřizovány veřejné stavby, které ukazovaly čas (e.g. slavná Věž větrů, kombinace slunečních a vodních hodin, Athény, 1. stol. př. Kr.), v Římě bylo první solarium postaveno r. 263 př. Kr. (dovezeno, jako válečná kořist, ze Sicilie). Různé typy hodin popisuje Vitruvius.
Olej na mědi (24 x 32 cm): Faun (kozí nohy, věnec, kůže přes ramena) hraje na syrinx a pozoruje nahou Nymfu, které její družka rozčesává vlasy hřebenem. Nalevo ověnčený Faun drží kozu tak, aby chlapec mohl pít mléko z jejího vemene. Napravo Faun nalévá z měchu do picího rohu Nymfě, kterou objímá Faun, uprostřed vzadu nese Faun Nymfu na zádech přes potok. Výjev se odehrává u potoka na lesním palouku, v poadí dům., Fučíková 1997#, I/36., and Výjev neilustruje žádný konkrétní mýtus, ale evokuje idylický život Faunů a Nymf, kteří žijí ve shodě navzájem i s přírodou, s níž dokonale souzní.