Faidra se odehrávala v dekoracích vytvořených Vlastislavem Hofmanem. Pro inscenaci navrhnul vytříbeně elegantní dekoraci tvořenou světlými a tmavšími štíhlými kanelovanými sloupy, jež se po pauze přeskupily. Scénické prostředí bylo dále proměňováno různě intenzivním světlem. V posledním dějství také sloupy zprůsvitněly a zabarvily se do fialova, čímž scéna nabyla přízračného nádechu.Podobnou funkci, jakou měla dekorace, zastávaly i kostýmy. Žádný z recenzentů se o kostýmech nezmiňuje, a tak usuzujeme, že jednoduché anticipující kostýmy byly i barevností uměřené, aby neodpoutávaly pozornost od jevištního děje.Karel Dostal cizeloval inscenaci promyšlenou úpravou textu a zaměřoval se i na projev každého jednotlivého herce, a to jak po stránce interpretační, tak i na technickou dokonalost deklamace. Recenzenti upozorňují na emoční uvěřitelnost v projevu herců, jejichž projev zůstává moderní i tragicky naléhavý. Největší prostor byl v inscenaci věnován Faidře a postupnému odkrývání jejího nitra, a také recenzenti nejvýše hodnotí její výkon, přestože si všímají nebývale kvalitního výkonu také ostatních herců a jejich dokonalé souhry. Postavu Faidry propracovala Dostalová do nejmenších detailů, vytvořila z ní vášnivou, vnitřně rozporuplnou bytost, rozmarnou a schopnou rychlých emočních proměn, od zoufalství přes hněv k sebespalující žárlivosti. Proti tomuto uragánu na jevišti stojí Hippolytos, mladicky naivní a oddaný svým ideálům, které nakonec způsobují jeho konec.Karel Dostal se v inscenaci soustředil především na lidskou sféru konfliktu mezi vášnivou a nespoutanými emocemi ovládanou Faidrou, jejíž vnitřní celistvost podléhá postupně erozi, a Hippolytem, který se snaží udržet si vnitřní integritu a ve své chlapecké nezralosti nedokáže prohlédnout úskok. Politická linie příběhu, stejně jako rovina metafyzická v této interpretaci zůstává potlačena.Jakkoli tato inscenace nenabídla žádné převratné podání konfliktu v Racinově dramatu, považovali ji recenzenti v té době za výjimečnou především po estetické stránce: za prvé pro výjimečně kvalitní Hofmanovo výtvarné zpracování, jež na sebe neupozorňovalo, ale podporovalo intenzitu jevištního vyjádření zápletky. Za druhé šlo o inscenaci hodnocenou vysoko pro výjimečně pečlivou práci s herci, kteří sice provedli své postavy technicky dokonale (jevištní deklamace verše je dávnou bolestí českého herectví, kterou ve Faidře překonali), ale zároveň je naplnili uvěřitelným a bohatým i konzistentním vnitřním životem. AS
Žena zahalená v drapérii s věncem v ruce. Na vrcholu náhrobku urna., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat012.htm (13. 06. 2006), and Žena zahalená drapérií je v Evropě velmi častým motivem novoklasicistní náhrobní plastiky po roce 1800. Původem je postava plačky dědictvím antického Řecka, nalezneme je na stélách nebo pohřebních malovaných vázách. Urna, podobně jako sarkofág, je připomínkou starověké nádoby na popel zemřelého. V průběhu 18. století se objevuje jako meditační objekt, nejčastěji v souvislosti se ženskou postavou. V kontextu umění 19. století může tvarem připomínat i vázu na květiny, je to jeden z nejčastějších motivů sochařského náhrobku novoklasicismu. Velenczei Hauszmann Alajos (1847-1926) byl architekt a univerzitní profesor.
Révay Mór János /Rosenberg; Révai/ (1860 - 1926) byl politik a publicista. Náhrobek v podobě antické stély s reliéfem, sedící mužská postava, v ruce drží knihu, za ní stojící žena v drapérii, v ruce drží květinu, na štítě latinský nápis., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat054.htm (13.06.2006), and Atributy jsou připomínkou poslání politika.
Ilustrace ke Kaleidoskopu. Kompozice s motivy známých antických památek - keramika, socha, architektura., Bydžovská - Srp 2006, s.17, obr.7., and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve scénografii i grafickém umění, například v knižní ilustraci. Ve dvacátých letech Šíma publikoval v Rozpravách Aventina své postřehy z Paříže - Kaleidoskop, kde kresebně uplatnil motivy antických památek.
Průčelí s alegorickou sochařskou výzdobou: postava sedícího nahého muže - a postava sedící nahé ženy s draspérií kolem těla, v pravé ruce roh hojnosti. and Poche 1978#, 411-414.
Stavba ve stylu monumentálního neoklasicismu, kaple s kopulí a třemi řadami představených dórských sloupů., Zatloukal 1981#, s. 42., and Pomník Jihoslovanů zemřelých v Olomouckých nemocnicích za I. sv. války.