This study introduces the possibility theory, the foundations of which were laid by Zadeh (1978), using the fuzzy sets theory, and it clarifies its basic concepts and principles. The study was aimed to verify methodological procedures of the possibility theory in current water management tasks. The case study examined possibilities of simultaneous occurrence of several causal factors of hydrological situations, and their impacts on water sources in changed climatic conditions. The second task was focused on the assessment of effects of climatic change on the storage function of the Šance reservoir in the Odra River catchment. In the end, problems open up for further research are outlined. and Studie uvádí do problematiky teorie možnosti, jejíž základy položil Zadeh (1978) s využitím teorie fuzzy množin, a objasňuje její základní pojmy a principy. Cílem studie bylo ověřit metodické postupy teorie možnosti na aktuálních vodohospodářských úlohách. V případové studii se zkoumaly možnosti současného nastání několika příčinných faktorů hydrologických situací a jejich dopady na vodní zdroje ve změněných klimatických podmínkách. Ve druhé úloze byly posuzovány dopady klimatické změny na zásobní funkci nádrže Šance v povodí Odry. V závěru se uvádějí problémy otevřené pro další výzkum.
Studie seznamuje čtenáře s Teorií ospravedlňování systému (System Justification Theory), jakožto s teorií, která ukazuje jiný a v něčem nový pohled na dosavadní poznání meziskupinových vztahů. Teorie ospravedlňování systému sice navazuje na již zavedené a dobře přijímané teorie (jako je Teorie sociální identity či Teorie sociální dominance), zároveň se však vůči nim vymezuje, polemizuje s nimi a předkládá výzkumy, které nás nutí přemýšlet o meziskupinových vztazích poněkud odlišným prizmatem. Text se zaměřuje nejprve na vysvětlení základních pojmů a hypotéz, se kterými teorie pracuje; dále se zabývá vysvětlením psychologických mechanismů ospravedlňování „nespravedlivého“ systému; rozebírá postavení a vnitřní konflikty znevýhodněných skupin; věnuje se tématu preferování nečlenské skupiny; zabývá se stereotypy, jakožto jednou z hlavních forem racionalizace sociálního postavení; a konečně zmiňuje i diskusi s jinými teoriemi. and This work introduces the readers to the System Justification Theory, which presents a new insight into the existing knowledge on intergroup relationships. While the System Justification Theory complements the already accepted theories such as the Social Identity Theory or the Social Dominance Theory, it also opposes and argues with them and proposes a research forcing us to think about intergroup relationships from a different point of view. The manuscript focuses at first on the definition of basic terms and the Theory’s hypotheses; then it explains psychological mechanisms of justification of “the unfair” system; discusses the position and inner conflicts of disadvantage groups; focuses on the preference of the non-member group and on stereotypes as one of the principal forms of rationalization of social position; and finally, it mentions the discussion with other theories.
The article exposes the problems connected with defining and measuring the proportionality of election results. It presents current and predominant methods used to measure proportionality and points to some possible alternative approaches to understanding and measuring proportionality. Current discourse gives priority to measuring proportionality using one of two basic methods for determining the proportional division of seats: quotas and largest remainders. Proportionality measured using these formulae is based on the principle of summing up the absolute differences between the share of votes and the share of seats. These measurement methods are known for their ability to best assess election results attained with the aid of the Hare quota and the largest remainders method. The article therefore presents an alternative approach in the 'real quota theory', which provides the theoretical bases for constructing a new RR index and its derivatives the ARR and the SRR indices. This approach to measurement is tied to the principle of dividing seats using the highest averages method, that is, the d'Hondt divisor. These new indices are defined as alternatives to traditional indices of proportionality.
Globální poziční systém (GPS) je systém umělých zemských satelitů, který slouží k navigaci, určování časových a souřadnicových informací. Jak ukazuje tento přehledový článek, bez započtení korekcí plynoucích ze speciální a z obecné teorie relativity bychom vzhledem k současné přesnosti navigačních přístrojů získali neadekvátní a nepřesná data. Tyto jevy zahrnují konstantní rychlost světla, princip ekvivlence, časovou dilataci, relativitu současnosti a gravitační posun frekvence., Pavel Klepáč, Jan Horský., and Obsahuje bibliografické odkazy
V poslední době se stále rozšiřuje okruh osob, které užívají nebo brzy budou užívat GPS (Global Position System). Na tomto novém a atraktivním zařízení se uplatňuje mnoho fyzikálních poznatků či samotných základních principů fyziky. Je proto vhodné využít příležitosti a například žákům gymnázia ukázat, že "fyzika je na každém kroku“. V tomto příspěvku si všimneme pro mnohé překvapující souvislosti GPS a speciální i obecné teorie relativity. Níže uvedený text. který byl inspirován článkem [1], je určen spíše učitelům fyziky, kteří si ho pro svůj případný výklad upraví zejména s ohledem na fyzikální průpravu žáků., Aleš Trojánek., and Obsahuje seznam literatury
Tato studie je rozdělena do tří hlavních částí: První pojednává o postavení sociálních reprezentací v systému současné psychologie a možnostech jejich využití pro současnou vědu a výzkum. Druhá se snaží vysvětlit okolnosti jejich vzniku a popisuje filosofickosociologické kořeny této teorie. Třetí část tohoto článku zkoumá jejich formální strukturu. Teorie sociálních reprezentací nikdy nebyla statickým a hypotetickým konstruktem, ale vždy se snažila pružně přizpůsobit stále se měnícímu kontextu reality. Sociální reprezentace jsou myšlenkami v pohybu, jsou to dynamické a otevřené fenomény a jejich koncept je formován a transformován spolu s měnícím se kontextem. Teorie sociálních reprezentací pomohla transformovat sociální psychologii na postmoderní vědeckou disciplínu, která překračuje hranice mezi psychologií, sociologií, filosofií, lingvistikou, teorií systémů a kulturní antropologií. Sociální reprezentace jsou souborem organizovaných a strukturovaných poznatků na úrovni základního společenského systému. Činí pro nás realitu srozumitelnou, bezpečnou a dávají nám možnost snadněji se v ní orientovat a sdílet ji s ostatními. and This study is divided into three main parts: The first is about position of social representations in the system of present psychology and possibilities of their use for present science and research. The second is trying to explain background of their origin and describes philosophical-sociological roots of this theory. The third part of this paper explores their formal structure. Theory of social representation has never been statistic and hypothetical construct, but has ever been trying to adapt flexibly to always changing context of reality. Social representations are ideas in movement, they are dynamic and open phenomena and their concept is formed and transformed together with the changing context. Theory of social representations helped to transform social psychology into postmodern science, which exceeds borders between psychology, sociology, philosophy, linguistics, theory of systems and cultural anthropology. Social representations are collection of organized and structured knowledges at the level of basic social system. They make the reality clear and safe for us. They give us possibility to orientate in reality easier and to share it with others.