Autor výše uvedené recenze (Na pomezí historického románu. In: Soudobé dějiny, roč. 22, č. 3-4, 2015,, s. 524-539) knihy Igora Lukeše Československo nad propastí, respektive On the Edge of the Cold War, tímto příspěvkem reaguje na Lukešovu polemiku. Sám stručně polemizuje s různými body Lukešovy argumentace a uzavírá, že na své recenzi by nezměnil vůbec nic, protože Igor Lukeš nevyvrátil žádnou z jeho námitek a řadu dalších ignoroval., In this contribution, the autor or the review of Igor Lukeš´s On the Edge of the Cold War (''Na pomezí historického románu'' [Almost a Historical Novel], Soudobé dějiny, vol. 22 (2015), nos. 3-4, pp. 254-39), which is under discussion here, reacts to Lukeš´s rejoinder. He briefly takes issue with various points of Lukeš´s argument and concludes that he would not change a single thing in his review, because Lukeš ignores a number of objections and elsewhere fails to provide satisfactory counterarguments for others., Vít Smetana., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Monografie amerického historika Benjamina Frommera podle recenzentky zůstává i po téměř deseti letech od svého původního vydání (National Cleansing: Retribution against Nazi Collaborators in Postwar Czechoslovakia. New York, Cambridge University Press 2005) jedinou prací, která mapuje československou retribuci na celonárodní úrovni a podává ucelený obraz její přípravy, průběhu a částečně i výsledků. Za výrazné přednosti Frommerovy knihy považuje důsledné chápání retribuce jako dynamicky se měnícího politického bojiště, detailní analýzu politických tlaků, které na ni působily, důkladný rozbor retribučních opatření a nejvýznamnějších konkrétních případů. Tím, že autor věnuje tolik pozornosti politické rovině retribuce, však odsouvá do pozadí další roviny analýzy, například sociální, kulturní nebo právní. Jeho kniha tak poskytuje v zásadě vyčerpávající odpověď na otázku, jak probíhalo souzení válečných zločinců a kolaborantů v poválečném Československu, otázka proč v ní však zůstává v mnoha případech nezodpovězena. and [autor recenze] Pavla Šimková.
Autor přistupuje k diskutované knize velmi kriticky. Placákovo velmi široké pojetí fašismu zpochybňuje jako vágní, účelové a nevědecké. Pokus o postižení politického vývoje v poválečném Československu (1945-1948) předložený v této knize pak podle něj zásadně trpí absencí pramenné základny i ohledu na odbornou literaturu. Argumentační styl je založen spíše na libovůli než na respektu k faktům. To autor podrobněji ilustruje na pasážích, v nichž Placák hájí svou tezi o antisemitském charakteru tehdejší politiky Komunistické strany Československa. Nakonec vyslovuje přesvědčení, že kniha Gottwaldovo Československo jako fašistický stát není nijak přínosná, nesplňuje parametry vědecké práce ani není relevantní k odborné diskusi., The author is highly critical of the book under discussion. He finds Placák´s very broad conception of Fascism problematic, it is, he writes, vague, with an ulterior motive, and unscholarly. Placák´s attempt in this book to describe political developments in post-war Czechoslovakia from May 1945 to late February 1948 fundamentally suffers, according to him, from an absence of research using primary sources and scholarly secondary literature on the topic. The style of argument tends, moreover, tobe based on capriciousness rather than on respect for the facts. The author illustrates these shortcomings in detail with sample passages in which Placák defends his argument about the antisemitic nature of Czechoslovak Communist Party policy in that period. He concludes that Gottwaldovo Československo jako fašistický stát (Gottwald´s Czechoslovakia as a fascist state) does not meet the basic standards of scholarly work, and is ultimately irrelevant to academic discussion., [autor recenze] Tomáš Hemza., Třetí ze 3 příspěvků v oddílu Tři hlasy o jedné knize: Konfrontace - kontrasty - kontexty, and Obsahuje bibliografické odkazy
Publikace rekonstruuje nejznámější případ politicky motivovaného násilí proti představitelům komunistického režimu v Československu padesátých let minulého století a jeho následky. Druhého července 1951 při útoku ozbrojené skupiny v obci Babice na Českomoravské vysočině byli zastřelení tři funkcionáři místního národního výboru, v následujících měsících v sérii zmanipulovaných soudních procesů bylo odsouzena více než stovka osob, z toho jedenáct k trestu smrti, a řada místních obyvatel byla vysídlena. Recenzentka oceňuje, že autor uceleně a faktograficky důkladně zpracoval tyto tragické události, přičemž přesvědčivě vyvrátil tradované spekulace, že ozbrojený útok byl ve skutečnosti provokací komunistické Státní bezpečnosti, s cílem zlomit následnými represemi rezistenci obyvatel. Nedostatky spatřuje naopak v rezignaci na postižení širších souvislostí případu, v chybějící snaze o interpretaci událostí a v ignorování valné části existující literatury k tématu., The publication under review seeks to reconstruct the best-known case of politically motivated violence against representatives of the Czechoslovak Communist regime in the 1950s and its consequences. On 2 July 1951, in an attack by an armed group in the village of Babice in the Mohemian-Moravian Highlands, three officials of the local National Committee were shot dead. In the following months, in a series of show trials, more than a hundred people were tried and sentenced, eleven of whom were sentenced to death. In addition, a number of locals were forced to leave the village. The reviewer appreciates that the author has worked thoroughly with the facts of these events, while bearing in mind the contexts, and convincingly rebutting the traditional speculations about the armed attack having in fact been a provocation by the Communist secret police (StB), which sought to use a police crackdown to crush the local resistance to the Communist regime. Nevertheless, the book suffers, according to the reviewer, from the author´s having failed to take into account the broader context of the case, not interpreting events, and ignoring much of the literature on the topic., [autor recenze] Markéta Devátá., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Pod uvedeným názvem se ve dnech 3. až 5. listopadu 2011 uskutečnila v Hrzánském paláci v Praze mezinárodní historická konference, kterou upořádal Ústav pro studium totalitních režimů a Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., ve spolupráci s Historickým ústavem Slovenské akademie věd u příležitosti devadesáti let od založení Komunistické strany Československa. Přestože se řada referátů nesla v duchu zavedených historiografických koncepcí, projevil se podle autora jako výrazný trend postupný přechod od tradičně pojímaných politických dějin k široce definovaným dějinám kulturním a sociálním. Spolu s tím dochází také k historizaci fenoménu komunismu v českém a slovenském dějepisectví., From 3 to 5 November 2011, an international conference entitled ‘Ninety Years of Czech and Slovak Communism’ took place in Hrzán Palais, Prague. It was organized by the Institute for the Study of Totalitarian Regimes and the Institute of Contemporary History at the Academy of Sciences of the Czech Republic, both of which are based in Prague, together with the Institute of History at the Slovak Academy of Sciences, Bratislava, to mark the ninetieth anniversary of the founding of the Communist Party of Czechoslovakia. Though many of the papers were in the spirit of established historiographical conceptions, a striking recent trend, according to the author of this report, has been the gradual shift from traditionally conceived political history to broadly defined cultural and social history. Together with this trend there has also been a historicization of the phenomenon of Communism in Czech and Slovak historiography., and Vítězslav Sommer.