Betasyringophiloidus Skoracki, 2011 is a genus of quill mites (Prostigmata: Syringophilidae) that is believed to contain mono-, steno- and polyxenous parasites associated with a wide range of passerine birds (Passeriformes) across the world. In this work we applied the DNA-barcode marker (mitochondrial cytochrome c oxidase subunit I gene fragment, COI) to verify whether Betasyringophiloidus schoeniclus (Skoracki, 2002) and Betasyringophiloidus seiuri (Clark, 1964) are actual steno- and polyxenous species associated with the currently recognised host ranges, or their populations are highly host-specific, cryptic species. Our results revealed that a population living on the Tristram's bunting Emberiza tristrami Swinhoe (Emberizidae) in Russia, so far classified as B. schoeniclus, is a new cryptic species Betasyringophiloidus emberizae sp. nov. Both topologies of the neighbor-joining and maximum likelihood phylogenetic trees as well as genetic distance (11.9% Kimura 2-parameter distance) (K2P) support species status of the mite population from E. tristrami. The same data support previously established conspecific status of B. seiuri found on the ovenbird Seiurus aurocapilla (Linnaeus) (Parulidae) (type host) and the northern waterthrush Parkesia noveboracensis (Gmelin) (Parulidae) and expand its range with a population found on a new host species Icterus pustulatus (Wagler) (Icteridae) with intraspecific K2P distance up to 1.9% and interpopulation distances ranging from 1.3 to 3.1%., Eliza Glowska, Lukasz Broda, Miroslawa Dabert., and Obsahuje bibliografii
Kosterní pozůstatky zvířat z archeologických výzkumů středověkých lokalit tvoří soubory kostí a fragmentů. Na archeo-oste - - ologickém pracovišti Ústav anatomie, histologie a embryologie Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno jsou tyto soubory hodnoceny a výsledky porovnávány s dostupnými literárními prameny. Ve spolupráci s archeology jsou výsledky uváděny do souvislosti s ostatními nálezy. Naše práce se zaměřuje na hodnocení kostí a fragmentů, které tvoří kuchyňský odpad, tedy kosti se stopami kulinárního opracování. Pro jejich úspěšné určení je mnohdy významný i nález canalis nutricius na fragmentech diafýz dlouhých kostí. Rozdělení kostí dle „kvality“ masa na kategorie A, B a C umožnilo prokázat rozdíl ve složení masité stravy na panských sídlech a vesnick - ých usedlostech či v podhradí. Největší podíl v souborech tvoří často kosti skotu (až 56 %). Chov tohoto druhu byl oblíben nejen pro maso, ale i další možnosti využití. Naopak kosti malých přežvýkavců (ovce a kozy) byly v souborech zastoupeny maximálně do 17 % z důvodu omezené užitkovosti těchto zvířat. Rovněž kosti prasat tvořily menší podíl, zpravidla ne více než 10–30 %. Spotřeba vepřového masa odpovídá způsobu středověkého chovu prasat, zvířat s jednostranným využitím. Koňské kosti se stopami kuchyňského opracování tvořily jen malý podíl (nejčastěji do 4 %). Jen výjimečně byl jejich počet vyšší a to v souvislosti se specifickou situací ve studované lokalitě. Dělení kostí (nejčastěji sekáním) ukazuje na způsob řeznického a kuchyňského zpracování masa poražených zvířat. Všechny tyto výsledky jsou důležitým zdrojem informací o masité složce stravy středověké populace v různých sociálních prostředích, Animal skeletal remains from archaeological research of medieval localities create collections of bones and fragments. These col - lections are evaluated in archaeo-osteological detachment of Department of Anatomy, Histology and Embryology of University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno. Results are compared with accessible literary sources and in cooperation with archaeologists are correlated to other findings. This paper is focused on bones and fragments which create the kitchen waste. Successful determination can be notably sup - ported by finding of canalis nutricius on diaphysis of long bones. By the help of dividing bones into categories (A, B, C) according to “worth” of meat was facilitated documentation of differences in consum - mation of meat in aristocratic seats and rustic houses. The highest share was very often formed by cattle bones (up to 56 %). Breeding of this animal species was favourite not only for its meat but also for other possibilities of utilization. On contrary bones of small ruminants (sheep and goat) were presented only in smaller amount (up to 17 %) on the ground of their limited utility. Also participation of pig bones was lower (not more than 10–30 %). This rate of usage of pork meat is in accordance with the level of medieval breeding of pigs – animals with one-side usage. Only small parts of findings (up to 4 %) were formed by horse bones with trace of culinary processing. Higher number was very rare and always related to specific situation in the locality under study. Cutting of bones (mostly by chopping) shows the way of slaughter and culinary processing of meat. All these results are considered to be an important source of information about meaty component of food of medieval population in various social rank., Václav Páral, Martin Pyszko, and Literatura