The final conference of project ProAct, a Coordination Action financed within the Regions of Knowledge activity of the European Commission, took place on 20th of September 2007 in Prague. In ProAct, four old and four new EU member states join forces in search of the best innovation of regional innovation policy implementation. The key factors of success in the South Moravian Region in the Czech Republic are political commitment, funding and appropriate regional conditions. The regional weaknesses are the lack of skilled people for business development support. and Jiří Loudín.
Innovation Biomedical Centre (IBC) is a multipurpose and newly constructed facility located near to the Institute of Experimental Medicine (Academy of Sciences of the Czech Republic) in Prague-Krč. It was erected between August 2007 and March 2008 at a total cost of 2,1 Mil EURO. IBC was inaugurated by Prime Minister Mirek Topolánek on October 7 2008. and Eva Syková.
Projekt s podporou Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (VaVpI) vzniká ve spolupráci Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava (příjemce dotace z evropských strukturálních fondů) a partnera - Ústavu geoniky AV ČR. Doba jeho řešení je čtyři roky (2011-2014); v následujících pěti letech udržitelnosti musí centrum vykazovat předepsané hodnoty kontrolovaných indikátorů z oblasti vědeckých a aplikovaných výsledků, zaměstnanosti, vzdělávání, příjmů ze smluvního výzkumu a grantových projektů. Výše dotace činí téměř 300 milionů korun; z toho investiční náklady na nákup a instalaci přístrojů okolo 225 milionů. and Richard Šňupárek.
CERGE-EI and Prof. Jan Švejnar have launched a new project called Institute for Democracy and Economic Analysis (IDEA), a modern and politically independent think-tank that aims to cultivate and upgrade the level of economic debates in this country. One of the first public activities of IDEA was a seminar entitled Unemployment and Economic Outlook for the Czech Republic and Europe that took place on December 14, 2009. and Markéta Mliková, Vilém Semerák.
The paper aims to question the traditional view of the early Royal Society of London, the oldest scientific institution in continuous existence. According to that view, the institutional life of the Society in the early decades of activity (1660s and 1670s) was characterized by a strictly Baconian methodology. But the reconstruction of the discussions about fossils and natural history within the Society shows that this monolithic image is far from being correct. Despite the persistent reference to the Baconian Solomon House, the Society did not impose or support a common programme of research in the field of the natural history of the Earth., Text si klade za cíl zpochybnit tradiční pohled na ranné období londýnské Royal Society, nejstarší kontinuálně fungující vědecké instituce. Podle tradičního pohledu byl institucionální život v počátečních desetiletích vývoje Royal Society (šedesátá a sedmdesátá léta 17. století) charakterizován přijetím striktně baconovské metodologie. Rekonstrukce debat o fosiliích a přírodní historii v rámci Royal Society však ukazuje, nakolik je tento monolitický obraz vzdálený skutečnosti. Navzdory trvalým odkazům k baconovské Šalamounově koleji Royal Society nerozvinula ani nepodporovala společný výzkumný program v oblasti přírodní historie Země., and Francesco G. Sacco.
Uvažovat o vědeckých přístrojích jako hračkách či filosofických hračkách nabízí specifickou metodu zkoumání způsobů, jimiž se z vytvořených věcí i způsobů jejich vytváření učíme při zkoumání světa. Nepřistupuje k artefaktům jako ke stabilním předmětům, definovatelným a klasifikovatelným na základě jejich funkce, nýbrž zdůrazňuje nestabilitu a mobilitu artefaktů na několika rovinách: jejich pohybu mezi rukama, sociálními kontexty a systémy vědění; jejich fyzické artikulace a proměn funkcí těchto artikulací; materiálních procesů působících v nich i jejich prostřednictvím., This article proposes that thinking of scientific instruments as playthings or philosophical toys offers a method for looking at the ways in which we learn from made things and from the act of making in investigating the world. Rather than approaching artefacts as stable objects, definable and categorisable in terms of their function, this method puts forward the instability and mobility of artefacts on several levels: in terms of their movements between hands, social contexts and systems of knowledge, in terms of their physical articulations and of their changing functions, and in terms of the flows and processes of materials at work within and through them., and Lina Hakim.