Jazyková abstraktnost je formálním aspektem jazyka vyjadřovaným pomocí různých lingvistických kategorií – sloves, přídavných a podstatných jmen. Jednotlivé lingvistické kategorie a jejich vliv na závěry vyvozované ze sdělení definuje model lingvistických kategorií (LCM). LCM postuluje dialektický vztah mezi jazykem a kognitivními procesy. Zabývá se nejen vlivem jazykové abstraktnosti na závěry vyvozované příjemci, ale i motivací mluvčích pro výběr různých lingvistických kategorií. Strategické používání jazyka se projevuje v lingvistickém zkreslení založeném na sociální žádoucnosti a v lingvistickém zkreslení založeném na očekávání. Aktivace jazykové abstraktnosti probíhá během kódování i komunikace informací v závislosti na aktuálních potřebách mluvčích. Ačkoliv je její úroveň manipulována za účelem dosažení komunikačních cílů, uniká vědomé kontrole mluvčích i jejich posluchačů. Role jazykové abstraktnosti v přenosu a udržování stereotypních přesvědčení a předsudků je diskutována v závěru studie., Language abstractness is a formal aspect of language expressed with different types of linguistic categories – verbs, adjectives and nouns. Linguistic category model (LCM) defines the particular linguistic categories and their effect on cognitive inferences. LCM postulates a dialectic relationship between language and cognition. It deals not only with inferences resulting from different levels of language abstractness in listeners but also with cognitive processes leading to use of different linguistic categories in speakers. Strategic language use manifests in linguistic intergroup bias and linguistic expectancy bias. Language abstractness is activated during encoding and communication of information depending on actual speakers, needs. Despite the fact that the level of language abstractness is manipulated in order to achieve communication goals, it escapes a consciouss control of both speakers and listeners. The role of language abstractness in stereotype transmission and maintenance is discussed., Sylvie Graf., and Obsahuje seznam literatury
Článek se zabývá hlavními fyzikálními a fyziologickými determinantami výkonnosti člověka v kosmu a zároveň poukazuje na doposud méně reflektované psychické souvislosti pobytu jedince v tomto extrémním prostředí. Největší pozornost věnuje problematice mikrogravitace, radiace a cirkadiánních rytmů s důrazem na adaptační změny nejen ve fyziologických a psychofyziologických, ale především v psychických procesech. Zaobírá se otázkou pozměněné kvality zpracovávaných informací v prostředí mikrogravitace, a izolace od běžných podnětů a ukazatelů a navozuje otázku dostupnosti a adekvátnosti signálů nejenom pro kognitivní, ale i afektivní a konativní procesy. Autorka soudí, že vedle fyziologické a psychofyziologické adaptace na kosmické prostředí nutně dochází i k adaptaci psychické, respektive k adaptaci psychických procesů. Stať dospívá k závěru, že k plnějšímu pochopení adaptace kognitivních, afektivních a konativních procesů je potřeba především hloubkových kvalitativních šetření průběhu psychické adaptace jedinců pobývajících v kosmu., This paper deals with the main physical and physiological determinants of human performance during a spaceflight and also addresses so far insufficiently discussed psychological context of being in this extreme environment. The greatest attention is paid to the issue of microgravity, radiation and circadian rhythms, with emphasis on the adaptive changes in physiological and psycho-physiological processes. The study explores the issue of data acquisition and the quality of information processing under the condition of isolation and confinement from natural stimuli and indicators. In this way, the paper further deals with the signals available to crew members about the changes in their cognitive, affective and motivational processes. The paper claims that besides the physiological and psycho-physiological adaptation to the space environment, psychological adaptation necessarily goes on at the same time It is concluded that the in-depth qualitative investigation of the psychological adaptation could provide a more complete understanding of the accommodation of cognitive, affective and motivational processes during spaceflights., Iva Poláčková Šolcová., and Obsahuje seznam literatury
Studie přibližuje jedno z možných řešení složitého vztahu mezi psychologickým výzkumem a psychologickou praxí - přístup, který se nazývá psychologie založená na důkazech. Je inspirován obdobnými snahami v medicíně, ale v psychologii nabývá specifických odstínů. Studie přibližuje historické kořeny, zrod a současnou podobu medicíny založené na důkazech. Na příkladu Americké psychologické asociace ukazuje, jak tento přístup postupně inspiroval jednotlivé psychologické obory. Studie charakterizuje různé úrovně aplikace, počínaje politikou založenou na důkazech až po empiricky podloženou intervenci. Nejvíce pozornosti věnuje psychologické praxi založené na důkazech. S odkazem na práci Hoagwooda a Johnsona přibližuje pět přístupů, které se objevují: 1. akademický přístup, 2. empiricky validizovaný přístup, 3. terapii založenou na důkazech, 4. multidisciplinární přístup, 5. školně-psychologický přístup. Podrobněji rozebírá dvě ze tří složek praxe založené na důkazech: výzkumné důkazy a expertnost psychologa. V závěru studie diskutuje slabá místa a problémy, které se při aplikaci psychologie založené na důkazech vynořují., The overview study brings closer one of possible solutions of complicated relation of psychological research to psychological practice, the approach called evidence-based psychology. It is inspired by the analogical effort in medicine but in psychology it gains specific nuances. The study mentions the historical roots, the birth, and the contemporary form of evidence-based medi cine. It shows how this approach inspired one by one the particular psychological fields on the example of American Psychological Association. Different levels of application are characterized, starting by evidence-based policy to empirically based intervention. Most attention is paid to evidence-based psychological practice. Referring to the work of Hoagvvfrood and Johnson it brings Closer five emerging approaches: 1. The academic approach, 2. Empirically validated approach, 3. Evidence-based therapy, 4. Multidisciplinary approach, 5. School psychological approach. Two of three components of evidence-based practice are analyzed in detail: research evidence and psychologist's expertise. In the conclusion, weak points and problems emerging during the application of evidence-based psychology are discussed., Jiří Mareš, Vladimír Kebza., and Obsahuje seznam literatury
a1_Cíle. Cílem této studie bylo: a) ověření diagnostické kvality jednotlivých položek Edinburgh Handedness Inventory (EHI) a b) určení vhodného počtu kategorií preference ruky v dětské populaci. Soubor. Celkem 366 účastníků (178 chlapců a 188 dívek) náhodně vybraných ze základních škol v Praze participovalo na této studii. Věk dětí se pohyboval od 8 do 12 roků a žádný z účastníků nevykazoval intelektové ani jazykové nedostatky. Statistická analýza. Rating scale model byl použit pro hodnocení diagnostické kvality jednotlivých položek v inventáři. Příslušný počet kategorií preference ruky na základě výsledků EHI byl stanoven pomocí analýzy latentních tříd. Chi-kvadrát testy a vnitrotřídní korelační koeficient byly použity pro další vyhodnocení získané kategorizace preference ruky., a2_Výsledky. Byly identifikovány dvě položky (zametání koštětem a otevírání krabice), které porušují Raschovy vlastnosti Rating scale modelu. Dále byly zjištěny dvě skupiny dětí, které jsou charakteristické konzistentním použitím buď pravé, nebo levé ruky (praváci a leváci) a skupina s nekonzistentní preferencí (nevyhranění). Výsledky studie naznačují, že hodnoty laterálního kvocientu LQ = 0 ± 60 a LQ = 0 ± 70 lze doporučit pro zařazení jedince do skupiny nevyhraněných. Omezení studie. Ve studii nebylo hodnoceno, zdali preference indikovaná v dotazníku odpovídá preferenci při reálně prováděných činnostech. Použití formátu odpovědí se třemi kategoriemi by mohlo být považováno za další omezení, jelikož původně navrhovaný nástroj využívá pět kategorií., b1_Objectives. The aim of this study was: a) to verify the diagnostic quality of the Edinburgh Handedness Inventory (EHI) items and b) to determine an appropriate number of hand preference categories in a children population. Sample and setting. A total of 366 participants (178 boys and 188 girls) randomly selected from elementary schools in Prague, Czech Republic participated in this study. Children’s age ranged from 8 to 12 years and none of the participants has reported any intellectual or language deficiencies. Statistical analysis. Polytomous item response theory model (Rating scale model) was used to evaluate the diagnostic quality of particular items in the inventory. Appropriate number of handedness categories based on the EHI results was determined using latent class analysis. Chisquare tests and intra-class correlation coefficient were used for further evaluation of the obtained handedness categorization., b2_Results. Two items (using a broom and opening a box) that violated the Rasch properties of the Rating scale model were identified. Two classes that were characterized by the predominant use of either right or left hand (right-handers and left-handers) and a class with inconsistent hand-preference (mixed-handers) were stated. Results of the study suggest that values of laterality quotient LQ=0±60 and LQ=0±70 could be recommended for assigning individuals into the mixed-handedness class. Study limitation. It was not assessed whether self-reported hand preference is in accordance with the real hand preference for the EHI items/ activities. Using a response format with three categories could be seen as another limitation since the originally proposed instrument utilized five categories., Martin Komarc, Ivana Harbichová, Jiří Tichý., and Obsahuje seznam literatury
a1_Ciele. Štúdia poukazuje na negatívne zmeny v prežívaní jednotlivcov so sclerosis multiplex (SM). Zisťuje mieru a charakter distresu; objasňuje vplyv fyzického postihnutia a potenciálnych psychosociálnych prediktorov – neistoty, sebaúčinnosti, sociálnej opory a zmyslu života. Cieľom je vytvorenie modelu, ktorý poskytne komplexnejší obraz o vzťahoch medzi skúmanými premennými. Súbor a metóda. Výskumný výber tvorí 356 pacientov z USA, Slovenska a Českej republiky, ktorí boli oslovení prostredníctvom internetu. Respondentom bola administrovaná séria dotazníkov v troch jazykových verziách – Hospital Anxiety and Depression Scale, sebahodnotiaca verzia Kurtzkeho škály EDSS, Škála spokojnosti so životom, Škála neistoty v chorobe, Škála sebaúčinnosti pre SM pacientov, Škála životnej zmysluplnosti a Multidimenzionálna škála vnímanej sociálnej opory. Štatistická analýza. V súlade s cieľom bola zvolená postupnosť od komparačnej a korelačnej analýzy, cez hľadanie potenciálnych mediátorov až po navrhnutie a testovanie modelov metódou štrukturálneho modelovania. Záver. Výsledky potvrdzujú, že ochorenie sclerosis multiplex je spojené so zvýšeným rizikom vzniku psychického distresu. Pri tom bol poukázaný signifikantný vzťah so závažnosťou postihnutia, ako aj so zvolenými psychosociálnymi premennými. Konečným výsledkom je model, v ktorom sebaúčinnosť predstavuje mediátor vplyvu neistoty a zmyslu života na distres, zatiaľ čo sociálna opora vystupuje ako nezávislý prediktor. Poznatky o ochrannej funkcii psychosociálnych premenných vytvárajú základ pre plánovanie terapeutických intervencií s dôrazom na kognitívno – behaviorálne postupy a využitie podporných skupín. Obmedzenia. Internetový výskum je spojený s určitými rizikami v dôsledku absencie priameho kontaktu s respondentom., a2_Nedostatkom je tiež použitie sebaposudzujúcej škály pri hodnotení zdravotného stavu. Zapojenie ďalších prediktorov, najmä osobnostných čŕt a vlastností prostredia, môže prispieť k spresneniu vytvoreného modelu., b1_Objectives. Study provides a view of negative emotional changes experienced by individuals with multiple sclerosis (MS). After exploring degree and character of distress it clarifies the influence of physical impairment and potential psychosocial predictors – uncertainty, self–efficacy, social support and life meaning. The aim is to identify a model offering more complex view of relationships between the variables. Subjects and setting. Sample consists of 356 MS patients from USA, Slovakia and Czech Republic, recruited via internet suffering from various forms of MS. The set of questionnaires in three language versions were administrated – Hospital Anxiety and Depression Scale, self– assessment version of Kurtzke Scale, Satisfaction with Life Scale, Uncertainty in Illness Scale, Self–efficacy scale for MS patients, Life Meaningfulness Scale and Multidimensional Scale of Perceived Social Support. Statistical analysis. Following the aim of study multi–step analysis was proposed starting with comparative and correlation analysis and continues through potential mediators search up to construction and testing of certain models using structural equation modeling. Results. The results confirm that MS patients are at higher risk of psychological distress. Statistically significant relationships with the degree of impairment as well as the psychosocial variables were observed. In the best–fitting model self–efficacy mediates the influence of uncertainty and meaning of life, while social support is an independent predictor of distress. The knowledge of protective function of psychosocial variables creates theoretical basis for therapeutic interventions planning, underlining the CBT approaches and utilization of support groups. Study limitation. Certain disadvantages of internet research are connected with absence of direct contact with respondent., b2_Limitations of self–assessment of health status are also considered. Further specification of model may be obtained by adding more predictors, especially personality and environmental variables., Jana Vindišová., and Obsahuje seznam literatury
Objectives. The main aim of this study was to qualitatively explore the general population’s understanding of forgiveness with regard to its definition, factors, and effects. The special focus of the study was on comparing the views on forgiveness by two generations, young adults, and seniors. Participants and setting. Semi-structured interviews were done with 20 participants from two age groups: ten young adults aged 21 to 29 years (M = 23.4, SD = 2.79) and ten seniors aged 61 to 68 years (M = 64, SD = 2.47). Research questions. Research questions were focused on examining how laypersons conceptualize forgiveness; notably, how they view the factors and effects of forgiveness. It was also explored whether there are any specifics and differences in the views on forgiveness between young adults and seniors. Data analysis. The data obtained from semi-structured interviews were analyzed by Consensual Qualitative Research (Hill et al., 2005). Results. For most individuals in both generations, the basis of forgiveness was letting go of anger and pain. The most significant factor positively related to forgiveness was an apology and admitting the mistake. The most noteworthy negative factor was the depth of the hurt. Individuals perceive positive consequences of forgiveness, especially on their mental health and strengthening their relationships. It seems that young adults perceive forgiveness more as an interpersonal process, while seniors perceive it more as an internal process of an individual. Study limitations. The use of qualitative methodology and the sample size limit the generalization of the findings and comparing two samples at the level of statistical significance. Participants may have had various experiences dealing with hurt and forgiveness throughout their lives which could have influenced their views on forgiveness. Implications. Gaining a deeper understanding of how young adults and seniors understand forgiveness and its effects, what they perceive as helpful or blocking in their forgiving, can help counselors and therapists to improve their interventions aimed at promoting forgiveness., Ciele. Hlavným cieľom štúdie bola kvalitatívna analýza vnímania odpustenia u laickej populácie s ohľadom na jeho definíciu, faktory a dôsledky odpustenia. Vedľajším cieľom štúdie bolo porovnanie názorov na odpustenie u dvoch generácií, mladých dospelých a seniorov.Metóda. 20 participantov dvoch vekových skupín, desať mladých dospelých vo veku 21 až 29 rokov (M = 23,4, SD = 2,79) a desať seniorov vo veku 61 až 68 rokov (M = 64, SD = 2,47) absolvovali pološtrukturované rozhovory. Výskumné otázky. Výskumné otázky boli zamerané na vnímanie odpustenia u laickej po-pulácie; špecificky na vnímanie faktorov a dôsledkov odpustenia. Skúmané boli špecifiká a rozdiely v nazeraní na odpustenie u mladých dospelých a seniorov. Analýza dát. Dáta z pološtrukturovaných rozhovorov boli analyzované pomocou Konsenzuálneho kvalitatívneho výskumu (Hill et al., 2005). Výsledky. Pre väčšinu jednotlivcov oboch generácií bolo základom odpustenia pustenie hnevu a bolesti. Najdôležitejším faktorom pozitívne súvisiacim s odpustením bolo ospravedlnenie a priznanie chyby. Najvýznamnejším blokujúcim faktorom odpustenia bola hĺbka zranenia. Jednotlivci popisovali pozitívne dôsledky odpustenia, predovšetkých na ich psychické zdravie a posilnenie vzťahov. Zdá sa, že mladí dospelí vnímajú odpustenie viac ako interpersonálny proces, kým seniori ho vnímajú viac ako interný proces jednotlivca. Limitácie. Použitie kvalitatívnej metodológie a veľkosť výskumného súboru neumožňujú zovšeobecnenie výsledkov alebo porovnanie dvoch skupín na úrovni štatistickej signifikancie. Participanti mohli mať rôzne skúseností so zraneniami a odpustením v priebehu života, čo mohlo ovplyvniť ich postoje k odpusteniu. Implikácie. Získanie bližšieho porozumenia tomu, ako mladí dospelí a seniori koncipujú odpustenie, čo vnímajú ako nápomocné a rizikové v odpustení a ako popisujú jeho dôsledky, môže pomôcť poradcom a terapeutom k zlepšeniu intervencií zameraných na podporu odpustenia., Lucia Záhorcová, Božena Zelenáková., and Obsahuje bibliografické odkazy