Between the Baroque and Romanticism attitudes to death and the discursive framework of the emotional experience of dying fundamentally changed among the Catholic high nobility. The ideal baroque death was supposed to take the form of an extreme point at which the dying person confessed their sins through theatrical gestures and utterances. The deathbed ritual explicitly confirmed the denominational and spiritual orientation of the family. In succeeding generations, both aristocrats and commoners were expected to be confirmed in that orientation by a written and iconographic testimony rich in symbols. Romanticism, on the other hand, imbued the process of dying with sentiment, loving care and family cohesion, which among the high nobility brought solace and a peaceful death. Finally, between the Baroque and Romanticism the relative status of private and public experience of the last moments changed. The Baroque "theatrical" deathbed, which was presented with the central figure of the dying individual and the priest, was a public event. Gradually it changed into a more intimate, quiet contemplation with only a few witnesses gathered in the family circle. Moreover, the doctor came to replace the priest as the chief attendant at the dying person’s bedside. What remained unchanged was the anxious determination to conform to expected patterns of behaviour. By trying to fulfil the contemporary ideal of a "good death", the counts of Martinice and the princes of Schwarzenberg tried to affirm their unique position in Bohemian (and European) aristocratic society. Their emotional experience of death was intended to serve as an example to their descendants and form one of the constitutive elements of the family’s collective memory., Václav Grubhoffer, Josef Kadeřábek., and Obsahuje bibliografické odkazy
Recenzent vřazuje monografii do kontextu sociálněhistorického výzkumu, díky němuž se v posledních letech výrazně proměnilo české bádání o době komunismu, po dvě desetiletí předtím zásadně ovlivňované konceptem totalitarismu. Kniha je podle něj vynikající v tom, že podává detailně spolehlivý, přehledný a argumentačně přesvědčivý popis důležitého výseku československé každodennosti mezi komunistickým převratem v únoru 1948 a pražským jarem 1968. Autorka jasně ukazuje, jak se odborové rekreace dlouhodobě měnily, že brzy přestaly být chápány jako privilegium pro zasloužilé pracovníky a staly se zcela masovou záležitostí. Ozřejmuje tím, jak pod tlakem zdola vzaly za své ideologické proklamace spjaté s produktivistickou gigantomanií., The reviewer places this book, whose title translates as ‘Holidays with a voucher: Trade-union holidays in Czechoslovakia, 1948-68’, into the context of research on social history, which has in recent years considerably changed Czech research on the Communist period, after two decades of being fundamentally under the influence of the concept of totalitarianism. The book, according to the reviewer, is outstanding in that it presents a detailed, reliable, clear, and convincing discussion of an important aspect of everyday life in Czechoslovakia from the Communist takeover in late February 1948 to the Prague Spring of 1968. The author clearly demonstrates how trade-union holidays changed over the long-term, and soon ceased to be understood as merely a privilege for deserving workers, becoming instead a matter entirely of the masses. She thereby elucidates how, under pressure from below, ideological proclamations related to productivism and the mania for the big ultimately came to nothing., and [autor recenze] Peter Heumos. Z němčiny přeložila Jana Heumosová
Recenzent se nejprve zamýšlí nad velkým zájmem, který česká veřejnost i odborníci v posledních letech projevují o popkulturu z období takzvané normalizace, což platí také o tehdejších filmech a televizních seriálech. Právě tato tvorba z let 1969 až 1989 tvoří tematické těžiště většiny příspěvků v předložené publikaci, která je čtvrtým svazkem sborníkové řady Film a dějiny. Kvantita si zde podle recenzenta ovšem vybírá daň na kvalitě. Přestože se editor Petr Kopal v úvodu snaží nastínit východiska sjednocující jednotlivé texty, vnitřní propojení se mezi nimi hledá jen s obtížemi, a některé navíc prozrazují neujasněný směr a cíl bádání. Vybrané příspěvky představuje recenzent podrobněji. Vedle textů trpících přemírou faktů, jejich pozitivistickým podáním, schematičností nebo absencí kontextu a analýzy vyzvedává několik velmi zdařilých statí z pera Petra A. Bílka, Petra Kopala, Kamila Činátla nebo Martina Štolla., The reviewer first discussess the great interest that Czechs, both experts and the general public, have had in recent years in the pop culture of the "Normalizaation" period (1969-89). This includes films and TV series, which constitute the focal point of most of the contributions to the publication under review, the fourth volume of the Film a dějiny (Film and history) series. But quantity, according to the reviewer, has taken its toll on quality here. Although the editor, Petr Kopal, has tried in the introduction to outline the starting points that unite the individual contributions, it is actually hard to see what they have in common, and, moreover, some reflect the confused directions and aims of the research. The reviewer presents some of the contributions in detail. Apart from articles that suffer from an excess of fact, positivistic treatment, schematicity, or a lack of context and analysis, the reviewer points to the highly successful essays by Petr A. Bílek, Petr Kopal, Kamil Činátl, and Martin Štoll., [autor recenze] Martin Šrajer., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
1_This article uses several examples to describe transformations of early medieval settlement structures-mostlyfrom pre-urban central agglomeration-to the communal town as it is reflected in archaeological finds. The attention was focused on three main questions: 1) What were the dynamics of the early medieval settlement? 2) Is thereany evidence for a communication network in the pre-urban period and after the town was founded? 3) What arethe changes in organisation of space and how does the pattern of a built-up area in this period appear? The sitesselected include-Prague, Chrudim and Hradec Králové in Bohemia, Brno in Moravia, Opava in the Czech partof the Upper Silesia, Wrocław in the Lower Silesia, Gdansk and Szczecin in the Polish part of Pomerania. Mostpre-urban centres experienced growth in the 12th century. The street network was still tentative although there was agreater tendency towards a stable street network. Polish towns which had well preserved timber structures experienceda development of complex homesteads from the 11th century at the latest. A system of rectangular lots emerged onlyin Prague and probably slightly later in Wroclaw. With regards to new elements in the architecture of timber dwellings,house foundations in the 13th century employed framed houses constructed using two main techniques: 1) posts setin the ground 2) posts set in foundation beams. The latter technique is exemplified by dwellings where a cellar ispresent underneath an overground floor. Stone houses were built in Prague as early as the 12th century., 2_ At other sites,construction of such dwellings dates back to the 13th century, in Gdansk even to the 14th century. This comparativestudy has revealed common patterns in the urbanisation of Central Europe during the transformations in the 12th and13th centuries, although the speed of diffusion of the various new trends differed between the various urban centres., Rudolf Procházka., and Obsahuje seznam literatury
V období vrcholného stalinismu (1948–1953) došlo k výrazné eskalaci protižidovských projevů sovětského režimu, často označované za „státní“ nebo také „oficiální“ či „stalinský“ antisemitismus. Předkládaná studie se pokouší tento vývoj postihnout prostřednictvím analýzy obrazu „Žida“ v dobové propagandě. Základní rámec pro tuto analýzu tvoří koncept „obrazu nepřítele“ jako jedné ze základních figur totalitárního ideologického kánonu, přičemž studie sleduje, jakým způsobem byl tento obraz naplňován významy spjatými s pojmem „Žid“. Za metodologický nástroj pro tuto analýzu autorka zvolila sémiotickou textovou analýzu, umožňující rozkrývat znakový charakter jazyka propagandy. Jejím předmětem pak jsou dvě propagandistické kampaně, které ve sledovaném období ovládly sovětský veřejný prostor. Jedná se o kampaň proti takzvanému kosmopolitismu z ledna až března 1949 a o takzvaný případ lékařů z ledna až března 1953. Zvolená metoda umožnila doložit protižidovské zaměření obou kampaní, které bylo dosud vyvozováno především z kvantitativních soupisů represivních zásahů proti konkrétním osobám židovského původu. Analýza významového pole obrazu „Žida“ pak odhaluje mechanismy, kterými byl díky mnohovrstevnatosti svého znakového charakteru využíván k odůvodnění vnitřní i vnější politiky sovětského režimu stejně jako k ospravedlnění jeho domácích i zahraničních problémů. V poslední části studie jsou pak vyvozené závěry aplikovány na dobový československý kontext., When Stalinism was at its peak, between 1948 and 1953, there was a marked escalation in anti-Jewish manifestations by the Soviet régime, which has often been called ‘state’, ‘official’, or ‘Stalinist’ antisemitism. This article endeavours to provide an account of this by analysing the image of the ‘Jew’ in the propaganda of the time. The basis for the analysis is the concept of the ‘image of the enemy’ as a basic figure of the totalitarian ideological canon. The article traces the way in which the image was filled with meanings linked with the term ‘Jew’. To this end, the author employs semiotic textual analysis, which enables her gradually to uncover the character of the signs in the propagandistic language. She focuses on two propaganda campaigns that dominated the Soviet public space in this period. One was against so-called ‘cosmopolitanism’, from January to March 1949; the other was the so-called ‘Doctor’s Plot’ from January to March 1953. This method enables her to provide evidence of the anti-Jewish orientation of the campaigns, which have so far been deduced chiefly from quantitative lists of acts of repression against specific individuals of Jewish descent. Analysis of the semantic field of the image of the ‘Jew’ then reveals the mechanisms that, because of the many layers of the sign character of this image, were used to provide reasons for the home and foreign policies of the Soviet régime, as well as to justify its problems at home and abroad. The last part of the article consists in conclusions that the author finds applicable to Czechoslovakia at that time., Kateřina Šimová., and Obsahuje bibliografii
Recenze představuje a porovnává dvě knihy příbuzné do určité míry svým tématem, spíše rozdílné však svým zpracováním. Obě pojednávají o destruktivním či manipulativním zacházení s historickým a kulturním dědictvím minulosti, totiž podobách restrikce v přístupu k písemnému materiálu jako médiu jistých informací a hodnot. Kolektivní monografie Přemístěné archivy se věnuje archiváliím, které byly z politických důvodů „přemístěny“ či „odsunuty“ z místa jejich původního vzniku jinam a často přitom byly znepřístupněny, či dokonce vystaveny zkáze; většinou se zde jedná o soubory dokumentů z bývalých kolonií přestěhované či likvidované evropskými metropolemi před koncem jejich panství. Recenzent přibližuje některé studie, vyzvedává jejich analytické zpracování, ucelenost publikace i schopnost autorů oslovit odborníky i širší publikum. Druhá publikace (Historia universal de la destrucción de libros: De las tabillas sumerias a la guerra de Irak. Barcelona, Destino 2004) se stala světovým bestsellerem a venezuelský esejista a spisovatel Fernando Báez v ní usiloval komplexně pojednat o fenoménu destrukce písemných záznamů od jejich nejstarších počátků až do současnosti. Recenzent oceňuje živý, téměř beletristický jazyk a neobyčejné kvantum soustředěných informací, schází mu však jejich hierarchizace, analýza a zhodnocení. Autorova snaha o popularizaci pak podle něj místy trpí bulvárností., The review introduces and compares two books which are to some extent similar as to their topics, but different in terms of the approach to the topic. Both deal with destructive of manipulative treatment of historical and cultural heritage of the past, namely forms of restrictions of access to written documents as a medium containing certain information and possessing a certain value. The collective monograph Displaced archives is dedicated to archival documents which were "displaced" or "moved" from the place of their origin for political reasons and often rendered unavailable or even destroyed in the process; these are generally sets of documents from former colonies moved or liquidated by European colonial states before the end of their rule. The reviewer describes some of the studies, commends their analytical approach, the comprehensive nature of the publication, as well as the ability of its authors to address both the professional community and a broader audience. The second publication, A universal history of the destruction of books: From ancient Sumer fo Modern-day Iraq (Barcelona: Destino, 2004), became a global bestseller and its author Fernando Báez, a Venezuelan essayist and writer, attempted to cover, in a comprehensive manner, the phenomenon of destruction of written records since their oldest beginnings until now in it. The reviewer appreciates the author´s vivid, almost belletristic language and the remarkable amount of information concentrated in the book; however, he misses its hierarchization, analysis, and evaluation. In his opinion, the author´s efforts to make the topic popular is sometimes on the verge of tabloid journalism., [autor recenze] Mikuláš Čtvrtník., Obsahuje 2 tituly, and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Berlínská zeď představovala symbol studené války mezi komunismem a diktaturou na jedné straně a demokracií a svobodou na straně druhé. Touha Východních Němců žít v ekonomice volného trhu s demokracií, svobodou smýšlení a svobodou pohybu rozpoutala masový exodus na západ přes Západní Berlín, což vedlo k vybudování Berlínské zdi v roce 1961. Tento esej se věnuje otázce, co jsme se dozvěděli o těchto historických událostech v uplynulých dvou desetiletích – poté co byly otevřeny dříve nepřístupné komunistické archivy v Moskvě, Berlíně a jinde. Zkoumá rovněž, jak běh času ovlivnil názory Němců na Berlínskou zeď a historii, jež ji obestírala. Pečlivé zkoumání nyní dostupné relevantní dokumentace ukazuje, že východoněmecký vůdce Walter Ulbricht se naprosto zásadním způsobem zasloužil o vybudování Berlínské zdi i o krutý hraniční režim, jenž u ní byl nastolen. Vybudování zdi je jasně součástí německé historie a nemůže být svedeno na Sověty, respektive Rusy, jakkoli i oni rozhodně nesou svůj díl viny. Druhá část článku hodnotí proces vyrovnávání s historií Berlínské zdi a s odpovědností za ni, jenž započal už v roce 1989 a stále probíhá. Text si všímá postupného přehodnocování diktatury Jednotné socialistické strany Německa (SED) a připomínání jejích obětí, jakož i konkrétních projektů spojených s dědictvím Berlínské zdi, jako například vytvoření a postupného rozšiřování Památníku Berlínské zdi., Hope M. Harrison ; přeložil Vít Smetana., and přeloženo z angličtiny
Autorka si klade otázku, čím byl více než dvacetiletý pobyt Sovětské armády v Československu (od srpna 1968 do června 1991) pro jeho obyvatele a jak na něj ve veřejném a mediálním prostoru vzpomínají, jaké obrazy se v této souvislosti nejčastěji evokují. Zatímco invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 zaujímá své pevné místo v české paměti i historiografii, následný „pobyt“ sovětských vojáků v zemi má mnohem méně zřetelné kontury. I když i v této souvislosti se dnes běžně používá pojem „okupace“, o jeho politických významech zdaleka nepanuje jednoznačná shoda. Článek se snaží zachytit proměny sdílených významů okupace, kdy původní celonárodní konsenzus jejího odmítání byl vytlačován realitou oficiálně vynucovaného přátelství a „družby“, zatímco pod její fasádou si lidé vytvářeli rozmanitě akcentované a motivované postoje distance či vstřícnosti, jejichž pluralita v kolektivní paměti vcelku bezkonfliktně přetrvává dodnes. Především ale autorka poukazuje na zásadní posun ve vnímání pobytu Sovětské armády po listopadu 1989, kdy se spíše než politická moc s ním spjatá tematizuje kulturně-civilizační degradace okupovaných prostorů a objektů a její postupné překonávání., In this article, the author raises the question of what now, more than twenty years later, the ‘stay’ (pobyt, as it was officially called), of the Soviet Army in Czechoslovakia means to the inhabitants of the country. How, she asks, is it recalled in the public space and the mass media, and what images are most frequently evoked in this connection? Whereas the Soviet-led intervention by troops of the Warsaw Pact countries in August 1968 holds a lasting place in Czech memory and historiography, the subsequent stay of Soviet troops in the country has far fuzzier contours. Though in this connection the term ‘occupation’ (okupace) is regularly used today, there is no simple agreement about its political meaning. In the article, the author seeks to indentify the changes in the communicated meanings of the occupation, when the original nation-wide consensus of its rejection was squeezed out by the reality of officially imposed friendship and the ‘twinning’ (družba) of Czechoslovak and Soviet towns. Under its façade, by contrast, people developed variously accented and motivated attitudes, such as keeping their distance or being accommodating, the plurality of which has largely survived in the collective memory unchallenged to this day. The author, however, points mainly to the fundamental shift in the perception of the stay of the Soviet Army, which took place after the Changes beginning in mid-November 1989, when, the degradation of the buildings occupied by the Soviets and the land that they stand on, and the gradual rectification of this, have become the main topics, rather than related aspects of political power., and Marie Černá.