Bronzový odlitek (v. 12 cm, š. 9, 6 cm). Bronzový reliéf s vyobrazením Amora sedícího na lvu, v pravé ruce drží šíp., Chlíbec 2006#, 198-199, č. 94, obr. s. 199., and Dílo pochází ze sbírky Emila Filly. Renesanční autor mohl být formálně inspirován antickými mozaikami a gemami se stejnou ikonografií. V renesančním umění je výjev interpretován jako vítězství všemocné lásky. Zobrazení bylo součástí dobových emblematických příruček, kde Amor s lukem a šípem drží lva na uzdě (e. g. Daniël Heinsius, Emblemata amatoria, Amsterdam 1601 a 1607/8).
Sala terrena, na stěnách chiaroscurové malby, figury v nikách: Venuše s Amorem, Mars., Vlček 2001#, 456-457., and Npú http://steknik.zamek.txt.cz/rubriky/17676/historie-zamku-steknik/: Je pravděpodobné, že malířská výzdoba zámku proběhla v letech 1767 – 1769 a podílela se na ní nejspíše malířská dílna pražského Klementina."
Volutová konzola (pietra serena, v. 70 cm), s Amorem jedoucím na delfínu, pravou rukou drží lodní plachtu., Chlíbec 2006#, 218-219, č. 104, obr. s. 219., and Konzola pochází z Lichtenštejnských sbírek, původně byla patrně součástí ostění krbu. (srov. fragment v Museo Stefano Bardini, Florecie). Takto byly v renesanci zobrazovány také nymfy jedoucí na delfínovi.
Olejomalba na mědi (55, 5 x 47 cm): v popředí Apollón triumfuje nad Turkem, charakterizovaným zbraněmi na zemi (štít, luk, šípy, zahnutá šavle, palice), které doplňují turecké panovnické insignie v pravém dolním roku (turban a žezlo). Apollón ohlašuje příchod Zlatého věku. Nalevo polonahá Venuše s Amorem, kterému bere šíp, napravo polonahá Abundatia (cornucopia a nádoba se zlatými mincemi). Ve středním plánu obrazu je oltář, na němž jsou drahocenné nádoby, připomínka Zlatého věku. Nalevo na podstavci, před ruinami antického Říma sedí bohyně Roma (přilba, žezlo), v ruce drží Palladium, sošku Minervy, kterou přinesl Aeneas do Říma z Tróje. Vedle Romy turecké trofeje (praporec, turban, toulec), jedná se tedy Svatou říši římskou. Na pravé straně antická ruina se sochou Saturna v nice, před ním sedí Múzy (globus, kružítko, caduceus, flétna). V pozadí antické ruiny, nahoře letí ve vzduchu nahý Saturn/Chronos (křídla, vousy, kosa a přesýpací hodiny)., Kaufmann 1988#, I.15., Irmscher 2001#., Fusenig 2010#, č. 89 s. 231., and Návrat Zlatého věku byl klíčovým motivem imperiálních alegorií v rudolfinském umění. Vzorem byl augustovský mýtus, v němž měl ústřední postavení Apollón. Horatiova "Píseň stoletní" vzývala právě toto božstvo a jeho sestru Dianu, píseň byla přednesena 3. června 17. př. Kr. na Palatinu v Římě chórem chlapců během "Ludi saeculares" zavedených Augustem na oslavu příchodu Zlatého věku. Píseň lze chápat jako inspiraci Aachenova obrazu oslavujícího Apollóna. Básník vzývá boha, "aby skryl svou zbraň" (Hor. c. s. 33) - na obraze je Apollón zobrazen výjimečně beze zbraně. Apollón má obnovit jubilejní slavnosti trvající "tři sladké noci a tři dny bílé" (23-24) - to patrně naznačuje Apollónova ruka se vztyčenými třemi prsty. Apollón má římské chlapce "přivést k mravnosti" (45), aby se věnovali manželským povinnostem a přivedli četné potomstvo (47). Tento moment mohla na obraze naznačovat Venuše, která tu vystupuje nejen v roli pramatky římského lidu - je zobrazena, jak odebírá protestujícímu Amorovi šíp, symbol erotických dobrodružství. Apollón má také přispět k tomu, aby mladí Římané porazili nepřátele (53-56), kteří jsou na obraze připomenuti Turkem a tureckými zbraněmi u spodního okraje. V básni je rovněž obšírně zmíněna historie Říma (37-44), na níž na obraze odkazuje na socha personifikace Říma s Palladiem, který Aeneas a Anchises zachránili z hořící Tróje. V básni je zmíněno devět Apollónových Múz (62), které se na obaze rovněž objevují, stejně tak jako Hojnost (Copia, 60) s plným rohem. K obrazu existuje přípravná kresba (Braunschweig, Návrat Saturnovy říše 1). Obraz je protějškem alegorie s Návrat Panny (Mnichov, Návrat Panny).
Kresba (list ze štambuchu): uprostřed Minerva (přilba) s olivovou ratolestí sedí vedle Jupitera (orel), který ji objímá. Nalevo polonahá Venuše s Amorem, za ní Neptun (trojzubec), pod ní Apollón (lyra). Napravo Diana (luk), za ní Herkules (lví kůže), Pluto (dvojzubec) a Merkur (caduceus, okřídlená čapka a boty. V pozadí antická architektura., Jacoby 2000#, č. 50 s. 157-159., and V přípise: "Tento výjev (znázorňuje), jak Jupiter k údivu všech ostatních pohanských božstev opouští Venuši a miluje Minervu". Stejný výjev, ale podaný s jinými detaily a v pozměněné kompozici, znázornil Aachen na obraze v Londýně (London, Shromáždění bohů 2).
Postava Kentaura, s rukama za zády, otáčí hlavu ke Kupidovi, ten sedí na jeho hřbetě a v pravé ruce drží hada., Rajna 1989, č., and Socha byla vytvořena podle antické sochy Kentaura s Kupidem (Paris, Louvre, mramor, 1.47m, římská kpoie z hadriánské epochy podle řeckého originálu ze 4. stol. př. Kr.). Socha byla nalezena v 17. století v Římě, bronzová kopie ve vstupní hale Památkového úřadu v Budapešti byla údajně původně umístěna v některé šlechtické zahradě, pochází patrně z 18. století.
Olej na dřevě (80 x 60 cm): polonahá Venuše (čelenka, perlový náhrdelník, odhalená ňadra) stojí s Amorem (luk) u okna a ukazuje Amorovi na oblohu, na níž je Helios zobrazený jako sluneční kotouč tažení spřežením., Kaufmann 1988#, 20.68., and Alegorie božské lásky.
Olej na plátně (74, 8 x 105, 3 cm), zrcadlově převrácená kopie Aachenova obrazu v Douai: napravo Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Nalevo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, vedle ní opřený štít, na zemi přilba a kopí. Napravo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V pravém dolním rohu říční bůh, nalevo v pozadí skupina nahých říčních božstev na břehu řeky. and Jedná se o kopii Paridova soudu Hanse von Aachena z roku 1585 (Douai). Obraz je oproti originálu zrcadlově převrácen, což svědčí o tom, že kopista pracoval Sadelerovy grafické reprodukce z roku 1589, která přispěla k popularitě Aachenova obrazu (další kopie je v Musée de Bayeux).
Figurální scéna v lesní krajině s dlouhým prostřeným stolem. Uprostřed scény sedí Jupiter na trůně (na hlavě má korunu, u jeho pravé nohy sedí orel, v levici žezlo, v pozdvižené pravici pohár). Za stolem sedí Hymen s pochodní a květinovým věncem na hlavě, kolem další bohové a bohyně. Po levici Jupitera stojí Venuše (u jejích nohou dvě holubice), za ní sedí Juno (u jejích nohou je páv) a Apollon, pravicí drží Juno za ruku, v levici má lyru. Před Jupiterem, který pozdvihuje pohár, stojí Psyché opásaná bohatě krumplovaným pásem, ve vlasech květinový vínek (před ní na zemi leží Amorův toulec se šípy a luk), za ruku drží Amora s křídly, který stojí za ní, u jeho nohou bohatě zdobené nádoby., Reynies, Laveissiere 2005#, 266-267., and Tapiserie je součástí série příběhů o Amorovi a Psýché. Isaac Moillon se inspiroval vyprávěním Apuleia. Tento římský autor (2. stol. po Kr.), v díle Proměny, neboli Zlatý osel (4.28-6.24), vypráví příběh lásky boha a smrtelné dívky. V průběhu 17.- 18. století bylo podle jeho kartonů vytkáno několik edic této série, kterou původně tvořilo jedenáct obrazů. Na zámku Velké Losiny jsou tři z nich. Zde je zobrazen okamžik, kdy Jupiter nabízí dívce pohár s nápojem nesmrtelnosti. Formálně Moillon navázal na díla renesančních malířů (Raffaelův cyklus fresek zdobících vilu Farnesina v Římě). Na rozdíl od některých dalších edic tapiserií na této scéně chybí motiv architektury v pozadí figurálního výjevu (takto e.g. edice z 18. století, Musée département de la tapisserie, Aubusson).