Venuše sedí na posteli s šípem v pravici a dívá se na Amora, který sedí na kraji postele a hraje na lyru. V pozadí přihlíží polonahý muž a v pravici drží luk, muž má věnec na hlavě a přes ramena má přehozenou kůži vysoké zvěře (kopýtko). Postava byla interpretována jako Apollón, protože Amor hraje na lyru, ale zvířecí kůže spíš ukazuje na Baccha., Kaufmann 1988#, no. 7.34, and Postoj Venuše je ohlasem typu schoulené Venuše, který vytvořil řecký sochař Doidalsas z Bithýnie ve 2. století př. Kr. Joseph Heintz působil od roku 1591 v Praze jako dvorním malíř císaře Rudolfa II. Díky dvěma dlouhodobým pobytům v Itálii (1584-1591; 1592-1596) byl důkladně poučen italským uměním a znal antické památky. Malíř mohl typ Venuše schoulené znát z některé z mnoha antických replik, nebo z Giambolognových soch jimi inspirovaných. V inventáři sbírky Rudolfa II. je typ také zachycen: "Ein ander klein weiblin von metal, kniedt, sicht über sich und trücknet sich auch mit einem Tuch ab/ Také jedna žena z kovu, klečí, dívá se nad sebe a osušuje se ručníkem." Jednalo se s největší pravděpodobností o sošku stejného typu, jako je exemplář v soukromé sbírce, který Antonio Susini vytvořil podle Giambolognova modelu ze třetí čtvrtiny 16. století (Prag um 1600, II, č. 525 s. 57).
Olejomalba na dřevě (73 x 52 cm): dole uprostřed Amor se zapálenou pochodní, na schodech pod jeho podstavcem mušle a bodláky, u podstavce nalevo roh hojnosti s květinami a napravo delfín. Okolo dvojice bojujících zvířat (opice, býci a další). Nalevo odjíždí od Amora jezdec na koni. Napravo objímající se pár Fauna a Nymfy, vedle další pár, ale Fauna napadl jiný Faun. V pozadí na skále hrad. Ve středním pásu dvojice božstev, nekteří s číšemi v ruce, nalevo Flora (věnec z květin, vavřínový věnec v ruce) a Herkules (lví kůže). Nad nimi další božstva, nalevo sedí okolo stolu. Nahoře Amorové odnášející atributy bohů (meč, Herkulův kyj, štít, Jupiterovy blesky, Bakchův thyrsos)., Preiss 1973#., Mellion 1997#, 6-7., and Obraz je identifikovaný s obrazem s názvem "Amor omnibus idem," který zmínil životopisec Karla van Mandera (Bredero 1986, 329: Noch deedt hem Ian van Wely maken een Bad-stove, en een Amor omnibus Idem/ Dále si u něj objednal Jan van Weely obrazy "Lázeň" a "Amor omnibus idem"). Tento obraz mohl být součástí pražské sbírky Rudolfa II., v jejímž inventáři z roku 1621 je uveden "Ein Triumph vom Cupido vom Carl van Mander (Orig.)" (Zimmermann1905, č. 19421/828). "Amor omnibus idem" je citát z Vergiliovy básně Georgica (3, 244). Obraz ilustruje v dolní části moc Amora na zemi a ve vodě, v horní části demonstruje, že i bohové jsou před ní bezmocní - Amorové jim odnášejí jejich atributy.
Olej na dubovém dřevě (73 x 52 cm). Figurální scéna v krajině ve třech sférách (země a moře, nebe s oblaky). V popředí dole podstavec, na schodech pod ním jsou roztroušeny mušle a květiny, bodláky, na podstavci stojí Amor, v pravé ruce hořící pochodeň. Obklopují ho dvojice v milostném obětí. V oblacích je naznačena láska duchovní., Vacková 1989#, 366-369, 378., and snad inspirace? Amor omnibus idem = láska je pro všechny stejná??, Vergilius Georgika 3, 244???
Pískovcová socha: nahá Venuše (?) s pláštěm přes rameno, drží za křídlo Amora., Kopeček 1985#., Kořán 1999#, 129., and Srov. Duchcov, zámek, zahrada: soubor zahradních plastik.
Olejomalba na mědi (22 x 32, 5 cm): nalevo sedí nahá Venuše s šípem v ruce, u jejích nohou Amor (toulec), napíná luk, za bohyní sedí napravo Mars (přilba), v ruce objímající Venuši číši vína, a nalevo mladý Bakchus (úponka s hrozny vína), pod Bakchem sedí Bohatství (roh hojnosti). Naproti Venuši stojí Minerva (odhalená ňadra, na prsou gorgoneion) se sférickým astrolábem v ruce, za ní Múzy (viola) v pozadí Diana (luk). Před Minervou na zemi uhašené pochodně a torso sochy nahé ženy. Výjev je zasazen do krajiny, za Venuší ruina antické stavby, za Venuší kruhová pevnostní věž., Konečný 1982#., Kaufmann 1988#, I.12, Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). K obrazu existuje kresba, na níž je místo mladého Bakcha s úponkou vinné révy putto s pochodní (Münster, Dialog mezi Venuší a Minervou 1).
Nahá Venuše si rukama si kryje ňadra a klín, vystupuje z vody naznačené u jejích nohou delfínem, na němž sedí Amor. and Socha je doložena ve Ville Medici v Římě v roce 1638, kdy ji Perrier zařadil do svého alba nejslavnějších antických soch dokonce ve třech rytinách (Perrier 1638, 81-83). Od roku 1688 je vystavena ve florentských Uffizi. Od roku 1687 byla její kopie vystavena v parku ve Versailles (Mosnier, Frémery).
Nahá Venuše zobrazená zpředu, drží levici na hlavě okřídleného Amora (toulec) s páskou na čele., Fučíková 1997#, II/78., and Plakety sloužily jako aplikace na nábytku, patrně vznikly během Abondiova pražského pobytu. Venuše náleží k sérii bohů planet (dochován též Merkur a Mars).
Olejomalba na plátně (163 x 105 cm): nahá Venuše si sedá na klín nahého Marta, v pravém dolním rohu sedí na přilbě Amor s lukem. V levém rohu štít. Výjev je situován do architektonického rámce, sloup s patkou v pravém horním rohu, závěs nahoře. and Kaufmann 1988#, 20.58
Nástropní malba ve štukové kartuši. Adonis, na ramenou plášť, v pravici drží kopí a lovecký roh na červené stuze, u jeho pravé nohy pes, u levé Amor. Vpravo sedí Venuše, která se snaží zadržet odcházejícího Adonida. Nad Venuší putto a párek holubic., Audyová 2005, 55-56., and Budova byla dokončena kolem r. 1660. Fresková dekorace stropu (31 výjevů) byla později (po r. 1717) přemalována bez respektu k původnímu ideovému záměru výzdoby.