Bronzová socha Apollóna, levou ruku má opřenu o kmen stromu, na němž je zavěšen toulec se šípy a plazí se po něm had., Rajna 1989, č. 1099., and Odlitek je zhotoven podle Apollóna Medici z Uffizi ve Florencii (zv. Apollino, poprvé zmíněn 1704, v Uffizi od 1769). V tomto případě však byl k původní plastice při odlévání místo toulce přidán had (který na soše Apollóna Medici není). V antice existovala řada podobných zobrazení.
Sál předků - bohatá výzdoba nastěnné a nástropní malby 1725 autor František Řehoř Ignác Eckstein, apoteóza rodu Sérenyi (Chronos, Apollon, Večernice); štuky representačních interiérů 1723-5 Giovanni M. Fontana. and Hrady, zámky a tvrze 1981, s. 158-9; Bartůšek, Ant. a kol., Milotice, Státní zámek a okolí, Praha 1954
Malba na aversu vějíře: Minerva (přilba, gorgoneion, štít, kopí) na oblaku (sova), snáší se k Apollónovu chrámu, před nímž jezírko s vodotryskem. Z chrámu vychází Apollón (plášť, lyra, toulec), okolo pět Múz. Múza napravo hraje na strunný nástroj. V průhledu krajina s horami, na obloze Pégasos. Kartuše s Minervou a Apollónem je lemována na obou stranách menšími kartušemi, v levé dvojice Amorů se zapálenými pochodněmi, v pravé dvojice Amorů napíná luk. and Vlnas 2001#, 108 č. I/2.134.
Grisaille: Apollón a Dafné., Togner 2010#, 57, obr. 47., and Soubor štukových kartuší s výjevy příběhů z Ovidiových Metamorfóz malovaných technikou okrové a hnědavé grisaille. V 1. klenebním poli: Pan a Syrinx, Apollón a Pýthon, Apollón a Dafné, Kefalos a Aurora. Cyklus je inspirován ilustacemi Johanna Wilhelma Baura.
Grisaille: Apollón a Pýthón., Togner 2010#, 57, obr. 47., and Soubor štukových kartuší s výjevy příběhů z Ovidiových Metamorfóz malovaných technikou okrové a hnědavé grisaille. V 1. klenebním poli: Pan a Syrinx, Apollón a Pýthon, Apollón a Dafné, Kefalos a Aurora. Cyklus je inspirován ilustacemi Johanna Wilhelma Baura.
Grisail: Apollón a Marsyas., Togner 2010#, 57., and Soubor štukových kartuší s výjevy příběhů z Ovidiových Metamorfóz malovaných technikou okrové a hnědavé grisaille. Ve 2. klenebním poli: Kefalos a Prokris, Thisbé a lvice, Pyramos a Thisbé, Apollón a Marsyás.
Tapiserie: Figurální scéna v krajině před architekturou chrámu. Před chrámem, na pravé straně obrazu oltář s hořícím ohněm, mezi sloupy chrámu kultovní socha Apollóna na trůně, před oltářem velekněz a jeho pomocníci. Na levě straně bujná vegetace, tam stojí skupina starých mužů, mladík a dvě ženy s obětním dobytkem (koza, ovce, býk). Za nimi průhled do krajiny., Blažková 1959, s. 12-13., and Tapiserie patří do série osmi obrazů s námětem příběhu Amora a Psýché. V Náměšti jsou pouze dva výjevy (Apollónova věštba a Psýché odnášena do hor). Tento kus je druhý v pořadí výjevů líčících příběh vyprávěný Apuleiem. Tento obraz zachycuje epizodu, kdy otec princezny, kterou si nikdo netroufá požádat o ruku, žádá kněží Apollónova chrámu o ženicha pro svou dceru. Král naslouchá knězi, který mu tlumočí neblahé Apollónovo proroctví. Král je šokován, musí obětovat svou dceru netvorovi.
Bronz (47, 3 cm): rozkročený Apollón před sebou drží luk, ale dívá se doprava, u jeho nohou toulec. Postoj je variací na sochu Apollóna Belvederského., Fučíková 1997#, 47, I/121, and Dochován rovněž kresebný návrh (Gdańsk, Muzeum Narodowe, Vries, Apollo ?), podle sochy nebo podle přípravné kresby Jan Muller vytvořil kolem roku 1598 rytinu, na níž je Vries uveden jako autor kompozice. Inspirace Apollónem Belvederským je zjevná, Vries postoj pozměnil především tím, že se Apollón nedívá směrem, kterým střílí, ale do strany, takže postoj vytvořil manýristickou spirálu.
Fasáda průčelí, dnes obnovené výzdobné schéma výzdoby vstupního křídla s hlavní bránou podle návrhu Dušana Jurkoviče z roku 1910. Sgrafitová a chiaroscurová výzdoba fasády silně poškozená, původně antická božstva v nikách. V přízemí: stojící žena, v 1. patře zprava Apollón (Helios), Venuše s Amorem, Merkur, Jupiter. Na sloupech před hlavním vxhodem sochy - vlevo Neptun, vpravo Amfitrité. and Vlček 2001#, 82.