Na stropě sálu fresková výzdoba, iluzivní architektura s figurální scénou v oblacích, zlatá chiaroscurová malba v reliéfu umístěném v malované balustrádě: Diana a Aktaión., Samek, 1999#, s. 25-27., Zbranková 2006#, 22-32., and Malíři Domenico Maria Francia a Alessandro Farretti, patrně podle návrhu Giovanniho Battisty Pellizuoliho.
Na stropě sálu, zdi obložené dřevem, fresková výzdoba, iluzivní architektura s dvojicemi atlantů, kteří nesou balkónek balustrády. Nad malovanou balustrádou figurální scéna v oblacích. Uprostřed stropu žena v čapce s perem, vedle ní jelen, Diana (srpek měsíce na čele, oštěp) s nymfami a svými psy, které drží putto. Pod výjevem s Dianou sedící žena hraje na chello, putto před ní drží noty, pod výjevem hedební nástroje. Vlevo žena (škraboška), nad ní žena s košíkem a štěpařským nožíkem, sluneční terč, před ním nahá postava s kružítkem v ruce, nad ním zodiak se znaky zvěrokruhu (rak, lev). Vpravo žena s mořskými korály ve vlasech a síťkou v ruce, sedí na sudu a odpočívající žnec (klobouk, kosu mu brousí malý Faun). Nad nimi putti v oblacích, putto s lesním rohem. Nad celou scénou jsou při protější balustrádě navršeny různé zbraně., Samek, 1999#, s. 25-27., Zbranková 2006#, 22-32., and Malíři Domenico Maria Francia a Alessandro Farretti, patrně podle návrhu Giovanniho Battisty Pellizuoliho. Žena s čapkou s perem a jelenem (symbol Jaroměřic) je považována za personifikaci Jaroměřic. Ostatní postavy jsou personifikací hudby, lovu, rybaření a zemědělství, činností spjatých se životem na šlechtickém sídle. Výzdoba stropu je (přemalby v roce 1817) považována za alegorické vyjádření oslavy života na jaroměřickém panství.
Empírová budova se vstupem završeným trojúhelným štítem s figurálním reliéfem. Uprostřed štítu dvě bohyně jedoucích na voze. Vpravo jede Diana na voze taženém jeleny, před ní trojice nymf se psy honícími lesní zvěř - alegorie lovu. Vlevo Cérés na voze taženém draky, k vozu přistupuje muž s pluhem, za ním venkovská scéna - pole s volským spřežením, ovce, žena s dětmi - alegorie zemědělství. Uprostřed dole pod výjevem s bohyněmi na voze, sedící okřídlená postava s rohem hojnosti plným květin - alegorie hojnosti. Pod římsou je latinský nápis: JAN RUDOLF HRABĚ CHOTEK SOBĚ, PŘÁTELŮM A POTOMKŮM 1802 – 22., Macková 1956#., Poche 1978#, 10-11., Vlček 2001#, 293-294., and Tympanon podle návrhu J. Berglera vytvořili A. Schrott a V. Práchner.
Kopie antické sochy Diany., Brožovský 1995#, 44., and Kopie Artemidy z Versailles, dílo řeckého sochaře Léochara ze 4. století př. Kr. Původně pod západním průčelím zámku, v "Dianině sadu", po roce 1945 přenesena pod západní průčelí zámku.
Nástěnná malba al secco: polonahá Diana (srpek, luk), sedí na skalisku v lese, objímá psa, další dva psy u jejích nohou, na zemi oštěp a toulec., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., and Knoflíček 1999#.
Pískovcová socha na soklu: "Nymfa" stojí na pravé noze, levá v kontrapostu lehce pokrčená. Pravou rukou drží za zády drapérii himatia, které se chystá levou rukou sepnout na pravém rameni., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandíkova socha je kopie Diany Venatrix, která byla v Římě už před rokem 1638, v letech 1650-1881 byla v římské vile Doria-Pamphilj, odkud byla převezena do paláce Doria v Římě (Calza 1977 č. 57 tab. XXXIX). Jedná se o typ Diany z Gabií, jejíž nejznámější exemplář je v pařížském Louvru (nalezen 1792, srov. Haskell-Penny 1984, no. 30), exemplář v Palazzo Doria je patrně z první poloviny 2. století. Diana z Gabií je všeobecně považována za kopii ztracené Praxitelovy mramorové sochy z chrámu Artemidy Braurónské na Akropoli v Athénách z roku 346 př. Kr., o níž se Pausánias zmiňuje ve svojí Cestě po Řecku (1, 23, 7). Bohyně byla ochránkyní žen, které jí přinášely jako obětní dary šaty, a proto se na Praxitelově soše obléká. Podle Süssrotta jeko předloha neposloužila Artemida Brauronská, ale bronzová socha z let 320-10 př. Kr. (Süsserott 1938, 184). Mandík použil jako předlohu grafiku D. Barriera (De Rossi 1665, s. 45), protože na ní zobrazená postava není označena jako Diana, ale jako Nymfa, tedy stejně jako v Kroměříži. Na Perrierově grafice je postava označena správně (Perrier 1638, tab. 64: Diana Venatrix. in Hortis Marchionis Iunio).
Pískovcová socha na podstavci s nápisem. "Atalanté" (krátký chitón, pláštík sepnutý na rameni, pásek s chráničem břicha) stojí na pravé noze, levá mírně pokrčená. Pravou rukou svěšenou podél těla přidržuje drapérii, kterou za zády levicí pozdvihuje. Hlava mírně otočena vpravo., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík kroměřížskou "Atalantu" vytvořil podle antické sochy, která byla kdysi ve sbírce della Valle v Římě. Znal ji z Perrierovy rytiny (Perrier 1638, 71), protože název sochy převzal z indexu k tomuto albu. Bibliografie sochy Diany z Perrierovy rytiny, která je dnes ve florentském Palazzo Corsini (inv. EA 4075): Clarac 1826-1855 (V, 1851, 2026B); Dütschke 1874-1882, 106 (zahrada Palazzo Corsini ve Florencii); Reinach 1906, 503; LIMC II 1 s.v. Artemis/Diana 27b.