Freska: uprostřed oltář, na němž klečí se sepjatýma rukama Polyxena (modré podkasané šaty, dlouhá červená tunika). Před oltářem jsou připravené dvě otepe dříví na zápalnou oběť, nalevo stojí kněz (tiára, žlutá kasule, bílá tunika) s mečem v ruce, levou rukou přidržuje Polyxenu za rameno. Napravo Agamemnon (koruna, brnění, plášť) sedí na trůně a nesouhlasně zdvihá ruku (podle tradice s obětí nesouhlasil, srov. Seneca, Troades, 287). V pozadí město s přístavem, v němž kotví plachetnice (podle Ovidia k oběti nedošlo u zničené Tróje, ale v Thrákii). Ve třech výjevech umístěných pod výjevem s obětí Ifigenie jsou mořské motivy, uprostřed Tritón troubící na mušli, po stranách dvě Nereidy., Konečný 2007#, and Série 24 výjevů a 10 menších freskových obrazů začíná na severní stěně lodžie, pokračuje na protější jižní stěně, potom pokračuje na západní stěně a východní stěně, vyvrcholení je na stropě. Výjev na severní stěně byl v odborné literatuře chápán doposud jako oběť Ifigenie, ale tento výjev byl v 17. století zobrazován zcela jinak, jak ukazují např. ilustrace k Ovidiovým Proměnám od Antonia Tempesty (Tempesta 1610, 112), které jinak Baccio del Bianco ve Valdštejnském paláci často používal. Tak tomu bylo i v případě obrazu na severní stěně Saly terreny, kde podle Tempesty malíř zobrazil oběť Polyxeny (Tempesta 1610, 122). Oběť Ifigenie a Polyxeny spolu úzce souvisely, ale měly opačný význam, zatímco první symbolizovala počátek trójské války, druhá naopak symbolizovala její konec, což se k programu lodžie hodí mnohem více. Na protější straně lodžie je výjev s Neptunem inspirovaný Aeneidou (Quos ego), který symbolizuje konec Aineiova putování a jeho příchod do Itálie. Dvojice výjevů je oslavou blížícího se míru a vizuálně je propojují shodně pojaté trojice výjevů s Tritónem a Néreidami, které jsou umístěny pod nimi.
Čtyři kresby perem na papíře (173 x 137 mm, 177 x 147 mm, 171 x 135 mm, 211 x 165 mm). 1. Nahý putto sedící na zádech mořského koně, v levé ruce drží štít. 2. Tritón zabíjí mořského hada. 3. Tritón unášející člověka. 4. Tritón bojující s člověkem., Kazlepka, Zlatohlávek 2009#, 64-65., and Kresby jsou skizzami pro návrh výzdoby dóžecího paláce v Mantově.
Tableau z ebenového dřeva s rytinami na slonovině (48, 5 x 62, 7): uprostřed dole znak habsburského císaře, nahoře říšské jablko a zkřížený meč se žezlem. Uprostřed desky je oválný výjev z Helikónu. Pod kašnou s Pégasem na vrcholu skupina Múz hrajících na hudební nástroje, ke kašně přistupuje Minerva (přilba, štít, kopí, dlouhé šaty) a Juno (žezlo, dlouhé šaty). Napravo pavilon, v němž Múzy s globem, v pozadí průhled do krajiny s horami v pozadí. Nalevo deska s Martem (zbroj, meč. štít, u nohou kohout), napravo Mír (věnec na hlavě, v pozdviženépravici palmová ratolest, v pravizi pochodeň, zapaluje na zemi ležící zbraně a zbroj). V rozích desky s alegoriem živlů. Vlevo nahoře je Oheň: nahý Vulkán sedí na kovadlině s kladivem v ruce, obklopený děly a dělovými koulemi, před ním letí Amor (luk, šíp, toulec), na obloze Hélios na voze. Napravo nahoře Vzduch: nahý Merkur (okřídlená čapka, caduceus), troubí na trumpetu, okolo dechové nástroje, před Merkurem "Hommo Bulla", putto sedí na kouli a fouká mýdlové bubliny, v pozadí jeskyně, v níž ženy foukají sklo, nahoře nahá Juno (žezlo) na voze taženém pávy. Vlevo dole Voda: nahý Neptun (vousy, trojzubec) sedí na břehu moře, před ním ve vodě Amfitrité Tritón troubící na mušli. Vpravo dole: Země. Nahá žena sedí na hromadě plodů, před ní zemědělské náčiní, v pozadí pole, nad ním kopec s rotundou., Prag um 1600#, II, č. 739 s. 255-257., and Desku patrně objednal bavorský vévoda Vilém V. jako dárek pro císaře Rudolfa, z jehož sbírky dílo patrně pochází. Ikonografie desky navržená Sustrisem, dvorním malířem vévody Viléma V., byla inspirována úvodními verši Hésiodovy básně Zrození bohů (Theogoniá), kde jsou představeny Múzy tančící a zpívající na Helikónu. Deska píseň Múz ilustruje: z božstev, o kterých Múzy zpívají, jsou jako první zmíněni Jupiter, Juno a Minerva. Právě Juno a Minerva jsou zobrazeny uprostřed ústředního výjevu s muzicírujícími Múzami, ačkoliv se jinak společně neobjevují a Juno nebyla, na rozdíl od Minervy, s Helikónem nijak spojována. Minerva Juno k pramenu vede, což by mohla být narážka na Ovidiovo líčení o Minervině návštěvě Helikónu v Proměnách (5, 254-268). Jupiter na desce není zobrazen, ale jsou zde odkazy na císaře Rudolfa II. (dole císařský znak a nahoře insignie), čímž mohlo být naznačeno, že Múzy císaře opěvují jako druhého Jupitera. Výjevy v rozích jsou alegoriemi živlů, ale jejich uspořádání se zčásti kryje s pořadím božstev, o nichž podle Hesiodova textu Múzy zpívaly. Na desce je dole Neptun a Země a Hésiodův výčet témat, o nichž Múzy zpívaly, končí Oceánem a Zemí. Z neobvyklých motivů je třeba zmínit "Homo Bulla" (srov. Exemplum: Homo bulla est).