Následující řádky přinášejí informaci o významném buněčném mechanismu, který pomáhá udržovat energetickou rovnováhu buněk v okamžicích náhlého zvýšení požadavku na dodávku energie. Tento mechanismus také usnadňuje přenos energeticky bohatých substrátů v buněčném prostoru k místům jeho spotřeby a je zvláště rozvinutý v buňkách, jejichž požadavky na dodávku energie v průběhu času značně kolísají a jsou schopné vysokého výkonu. Můžeme jej pozorovat ve svalových vláknech, srdečních myocytech, neuronech, ale i ve spermatických buňkách, které se po probuzení k aktivitě pokouší vyhrát závod s ostatními a splnit tím svoji biologickou úlohu., The article presents information on an important cell mechanism that helps to maintain the energy balance in cells at moments when there is a sudden increase in demand for energy supply. This mechanism also facilitates the transfer of energy-rich substrata in cellular space to the locations of its consumption, and it is particularly well-developed in cells that are capable of high performance and their energy requirements vary considerably over time. We can observe it in muscle fibres, cardiac myocytes, neurons and sperm cells., and Jitka Žurmanová.
The study focuses on theoretical analysis of selected controversies on social and cultural anthropology with a special attention to the
habitual practice in the
organization of field research In his study, the author relies on selected ethnological concepts and submits a thesis that intraspecific competition and territorial and predatory behaviour of researchers can become a source of controversies within the discipline. In the conclusion, the author compares anthropologists and ethnologists to headhunters who - at the “initiative ritual” of field research - acquire the reputation of those by whom they carried out ihe field research.
It is the aim of this work to interpret magical thinking as a strong tendency towards categorization, towards simplification of an infinitely diverse reality and of its modifications, and its reduction to a limited number of static prototypes. In magical thinking similitu.de and contact (adjacency) are not only crucial principles of the human cognition; moreover they have their ontological dimensions: they direct the course of the world. Numerous examples of human conduct that are motivated by the laws of magic can be found not only in systems and their elements mentioned in canonical studies of magic (Frazer, Mauss) or in Eliade’s phenomenology of religion, but also in texts concerning European medieval and folk culture (Gurevich) or contemporary popular culture (astrology, prophecies etc.). Different phenomena of magical thinking like recurring time, imitations of extra-mundane models or of the past deeds can be described and explained by means of cognitivism. Various forms of popular metaphysics are also based on the tendency towards categorization. It is the tendency to eliminate everything particular and variable, and to inspell what is general and certain. Magical thinking does not acknowledge coincidence or probability, since everything is considered here necessary and can be instantly explained. and Cílem této práce je interpretovat magické myšlení jako výraznou snahu o kategorizaci, o zjednodušení nesmírné rozmanitosti reality a její modifikaci, redukci na omezený počet statických prototypů. Podobnost a dotyk (blízkost) jsou nejen klíčovými principy lidského poznávání; mají také ontologický rozměr, neboť ovlivňují podobu světa. Početné příklady lidského jednání motivovaného magickými zákonitostmi můžeme najít nejen v systémech a jejich součástech, popsaných v kanonických textech věnovaných náboženství (Frazer, Mauss) nebo v Eliadově fenomenologii náboženství, ale také v textech věnovaných evropské středověké a lidové kultuře (Gurevič) nebo současné lidové kultuře (astrologie, proroctví atd.). Různé aspekty magického myšlení, jako je cyklické vnímání času, imitace vzorů z „onoho světa" nebo minulých událostí, mohou být popsány a vysvětleny prostřednictvím kognitivismu. Různé formy lidové metafyziky také vycházejí ze snah o kategorizaci. Pod tímto termínem rozumím tendenci eliminovat vše konkrétní a proměnlivé a zdůraznit vše obecné a stálé. Magické myšlení neuznává náhodu a pravděpodobnost, neboť vše je pokládáno za nutné a objasnitelné.
A Seminar of the European Association of Social Anthropologists (EASA) was organized in collaboration with the Institute of Ethnology of the CAS and the Czech Association of Social Anthropologists on the occasion of the EASA Annual General Meeting on October 14-15, 2015. The seminarMaking Anthropology Matter was intended as a forum to discuss the role that anthropology as an academic discipline and intellectual endeavour plays and could play in the contemporary European public sphere. Some of the themes under discussion were mobility, migration and multiculturalism; economic crises, neoliberalism and human economies; and environment, sustainability and responses to climate change. The event was tied to the current Executive Committee’s priority of strengthening the position of anthropology at different levels across Europe. and Zdeněk Uherek.
Příspěvek prezentuje dvojici artefaktů vyrobených z lidských kostí, pocházející z různých lokalit mladší doby bronzové na Moravě. Vzhledem k jistým formálním shodám jsou dále prezentovány nálezy hlazených a vrtaných artefaktů podobného stáří, vyráběných ovšem z mnohem běžnějšího materiálu, kostí koně a tura. Z prozatím nepočetných publikací podobných předmětů pravěkého původu se zdá, že mezi nimi jsou artefakty funkčně interpretovatelné jako brusle či skluznice saní, stejně jako artefakty zcela odlišné funkce, užívané jako hladidla na kůži či jinak. and Non-traditional material and a non-traditional object. A neglected sort of the Late Bronze Age bone industry. The work presents a pair of artefacts made from human bones and originating from various locations in Late Bronze Age Moravia. Due to a certain formal congruence, also finds of smoothed and drilled artefacts of a similar age are presented, which are however made from more common material such as horse or ox bone. From a smaller amount of publications on similar artefacts of prehistoric origin published thus far, it appears that these also include items that can functionally be interpreted as skates or sled runners, as well as artefacts of an entirely different function, used as hide burnishers, or other.
Už 4,5 miliónu let nás vyvýšená hlava, vpřímená postava a bipední lokomoce odlišuje od většiny savců. Tento článek zvažuje důvody pro tuto evoluční změnu (např. tlak prostředí), její známé přednosti, ale také rizika. Bipední hominin byl ve srovnání se zvířecími predátory i kořistí pomalejší, jeho chrup jako zbraň či nástroj byl stále méně použitelný a tekutiny musel přenášet. Ale vzpřímení postavy uvolnilo lidskou ruku pro produkci artefaktů - nástrojů. Technologie, která původně umožnila přežití, v průběhu evoluce stimuluje strmý demografický růst a ten zpětně vyžaduje další technologické i organizační inovace. Dnes už by bez nich lidé jako savci střední velikosti s velkou spotřebou a produkcí odpadu nemohli v počtu řádově miliard existovat., For 4.5 million years, our raised head, upright stature and bipedal locomotion have distinguished us from the majority of other mammals. The paper evaluates the reasons for this evolutionary change (such as environmental pressure), its advantages but also risks. Compared to animal predators and prey, the bipedal hominid was slower and his dentition less usable as a tool or weapon. However, the raised stature made the hand free for production of artifacts - tools. Technology, which enabled survival at the beginning, stimulated steep demographic growth during later evolution., and Jiří Svoboda.
Tématem příspěvku je nová analýza dostupných poznatků o hrobech K1 a K2 v lodi předrománské rotundy sv. Víta, které byly objeveny již v roce 1911 a připisovány několika přemyslovským knížatům. Provedena byla zejména revize antropologických poznatků, analýzy stabilních izotopů uhlíku (δ13C) a dusíku (δ15N), analýza DNA a radiouhlíkové datování. Získaná data nedávají dohromady konzistentní obraz. Archeologie vylučuje připsání ostatků knížeti Bořivoji I. († asi 888/889), antropologie pak knížeti Boleslavu I. († 972). Oba obory by dovolovaly připsat s určitou pravděpodobností kosterní ostatky knížeti Boleslavu II. († 999), tomu ale neodpovídá radiokarbonové datování. Navržena je možnost připsat ostatky písemně doloženému jménem neznámému synovi knížete Boleslava I., který zemřel před rokem 972. Analýza DNA z K2 připsala ostatky ženě, pravděpodobně tedy manželce osoby K1. and The subject of the article is a new analysis of available information on graves K1 and K2 in the nave of the pre-Romanesque St. Vitus Rotunda; discovered in 1911, the graves have been attributed to various Přemyslid princes. The main work involved a review of anthropological findings, analyses of stable carbon (δ13C) and nitrogen (δ15N) isotopes, a DNA analysis and radiocarbon dating. Taken together, obtained data do not provide a consistent image. Archaeology rules out the attribution of the remains to Prince Bořivoji I († c. 888/889), while anthropology eliminates the possibility of the burial of Boleslav I († 972). With a high degree of probability, both of these scientific disciplines would permit the identification of the individual as Prince Boleslav II († 999), but this possibility is then eliminated by radiocarbon dating. The author suggests the possibility of attributing the remains to a son of Prince Boleslav I, an individual whose name is not documented in written sources and who died before 972. A DNA analysis revealed that the remains in grave K2 belonged to a woman, i.e. probably the wife of the individual buried in grave K1.
Molekulární genetika vstoupila na antropologické kolbiště koncem 60. let, ale teprve přímá analýza archaické DNA (aDNA) z fosilních pozůstatků od 80. let umožnila přesnější vhled do evoluce našeho druhu ve středním a mladém pleistocénu. Navzdory různým „Jurským parkům“ totiž DNA po smrti organismu rychle degraduje a časové okno její možné analýzy je poměrně omezené. Navíc jsou vzorky kontaminovány DNA okolních organismů. Nicméně velice záhy se pozornost paleogenetiků soustředila na naše příbuzné - neandertálce. Analýza jejich genomu ukázala, že ~2 % jejich DNA se vyskytuje v genomu anatomicky moderního člověka s výjimkou subsaharské Afriky a celkový rozsah tohoto přenosu může dosahovat až 20 %. Křížení s neandertálci lidem zřejmě umožnilo snadnější adaptaci na chladnější podmínky eurasijského kontinentu, současně však přineslo i výskyt některých chorob. Překvapení přinesla sekvence aDNA izolovaná z článku prstu nalezeného v Denisově jeskyni na Altaji. Ukázalo se, že tento jedinec patřil k neznámému druhu odlišnému jak od moderních lidí, tak i od neandertálců. I tito hominini přispěli až 6 % svojí DNA do genomu některých současných populací člověka (JV Asie, Oceánie). Podle nejnovějších poznatků byl tok genů mezi homininy středního a mladého paleolitu poměrně složitý, byla např. detekována příměs neandertálské DNA v genomu denisovců, kteří navíc získali další sekvence od dalšího, blíže neurčeného druhu hominina. Posledním příspěvkem paleogenetiky do obrazu naší evoluce je sekvence mitochondriální DNA získaná ze zhruba 400 tisíc let starých fosilních pozůstatků heidelberského člověka (Homo heidelbergensis) ze Sima de los Huesos (Šachty kostí) z krasové oblasti Atapuerca ve Španělsku, která ukazuje na příbuznost tohoto druhu., Molecular genetics entered the arena of anthropology at the end of the 1960s, but only direct analysis of ancient DNA (aDNA) from fossils since the 80s has permitted a better insight into the evolution of our own species. Despite the rapid decomposition of DNA starting immediately after death, molecular geneticists are now able to retrieve and sequence aDNA tens or even hundreds of thousands years old. Paleogenetic studies of ancient humans and their relatives have revealed a rather complex picture of Middle and Upper Pleistocene hominins (Neanderthals, Denisovans, ante-Neanderthals etc.) and gene flow among them. New and exciting findings changing our views of the evolution of our own species are appearing with an accelerating pace., Miloš Macholán., and Obsahuje seznam literatury
Nové výzkumy a revize starších nálezů umožnily identifikovat bohaté pohřebiště únětické kultury starší doby bronzové v Klecanech (střední Čechy). Jeden z nově prozkoumaných hrobů obsahoval čepel dýky a sekeru se lžícovitým ostřím. Povrch sekery nese stopy používání, což vylučuje její výhradní roli symbolického artefaktu. V korozních vrstvách na povrchu se dochovaly zbytky textilií. Z kostry pochází 14C datum 3478 ± 31 BP (2σ 1888–1736 a 1712–1695 BC). and The Únětice culture cemetery in Klecany, Central Bohemia. New research and a re-analysis of older finds enabled a rich cemetery of the Únětice culture (Early Bronze Age) in Klecany (distr. Prague-East) to be identified. One of the newly examined graves contained a dagger blade and an axe with spoon-shaped blade. The axe surface bears use wear traces, which rules out its exclusive role as a symbolic artefact. Textile remains were preserved in the corroded surface layers. A 14C date of 3478 ± 31 BP (2σ 1888–1736 and 1712–1695 BC) was obtained from the skeleton.