Článek se zabývá partnerskou spokojeností žen, které pracují v akademických povoláních. Jeho základem je jedna z částí rozsáhlejšího výzkumného projektu. Hlavním cílem zde prezentované části výzkumu je zmapovat míru, aspekty a subjektivně důležité oblasti partnerské spokojenosti žen. Také byl zkoumán subjektivní pohled žen na partnerské přizpůsobení a kvalita vztahu v kontextu jejich náročné profese. Z hlediska výzkumného designu byla použita tzv. souběžná vnořená strategie s těžištěm v kvalitativní metodologii (Cresswell, 2003). Hlavní metodou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor doplněný kvantitativní metodou Škála partnerského přizpůsobení. Výzkumný soubor tvoří 32 žen ve věku 30–52 let, které se věnují akademické profesní dráze tři a více let a žijí minimálně 3 roky v trvalém partnerském vztahu. Dílčí výsledky výzkumu ukazují, že ženy spokojené v partnerství mají stejné hodnoty, způsob uvažování a zájmy jako jejich partner. Partnery spojuje vzájemný respekt a oboustranná snaha o kompromis. Mezi negativní aspekty partnerské spokojenosti patří především nepřijetí profesního úspěchu partnerem, nadměrný individualismus a dominance na straně ženy a negativní události v životě partnerů. Vzhledem k naléhavosti zkoumané problematiky mohou být naše výzkumná zjištění užitečná například pro poradenské psychologické služby poskytované obdobně pracovně vytíženým ženám. and The article examines the level of partnership satisfaction of women working in academia. It is based on part of a wider-ranging research project. The main aim of the research presented here is to examine the degree of satisfaction in existing partnerships, its components and those areas of partnership satisfaction which are subjectively perceived as important. Moreover, the study explores the subjective opinion of women on adjustment in their partnership and on the overall relationship quality as judged by their demanding occupation. As far as the research design is concerned, a concurrent nested strategy was used with an emphasis on qualitative methodology (Cresswell, 2003). The main methods of data collection were semi-structured interviews, supplemented by a quantitative Dyadic Adjustment Scale. The research sample consisted of 32 women aged between 30 and 52, who have been working in academia for a minimum of three years and who have been living in a stable relationship for at least 3 years. Partial results show that women who are satisfied in their partnership share the same values, way of thinking and interests with their partner. Factors such as mutual respect and striving to find a compromise produce a positive impact on the relationship. The negative aspects of partnership satisfaction include a critical inability to accept the career success by the partner, excessive individualism and domination on the side of the woman and negative incidents in the life of partners. As the researched theme is highly topical, the results obtained may assist in further developing psychological consulting aimed towards women with similarly demanding occupations.
Joan Tronto je profesorkou politické vědy na Minnesotské univerzitě v USA. Politická a morální teorie péče Joan Tronto představuje jeden z klíčových feministických přístupů k péči. Na rozdíl od většiny autorek etiky péče chce Tronto etiku péče zasadit do širšího rámce spravedlnosti. Spravedlnost podle ní tvoří nezbytný rámec materialisticky zakotvené teorie péče, přičemž cílem je propojení univerzálních práv s konkrétními potřebami a odpovědností za péči pro vypořádání se s nerovnostmi a nadvládou jakožto strukturami, v nichž jsou vztahy péče zasazeny. Politická teorie péče proto podle ní musí vycházet z analýzy potřeb a mocenských vztahů, které významně utvářejí společenské vymezení odpovědnosti. Mezi její hlavní knihy patří Moral Boundaries: A Political Argument for an Ethics of Care (1993) a Caring Democracy: Markets, Equality, and Justice (2013), Joan Tronto, Zuzana Uhde., and Obsahuje seznam literatury