Keplerův spis Astronomia nova představuje jedno z nejvýznamnějších astronomických děl všech dob. Obsahuje odvození vztahů, jimž dnes říkáme první a druhý Keplerův zákon pohybu planet. Kepler zde uplatnil nový přístup k astronomii, fyzice a vesmíru vůbec, když vyšetřoval eliptickou dráhu, po níž se Mars pohybuje kolem Slunce. Vysvětlení pohybu Marsu pojal nejen geometricky, ale využil i fyzikální magnetickou hypotézu., Kepler's Astronomia nova is one of the most important astronomical texts ever written. It contains what are known today as Kepler's first two laws of planetary motion. Kepler created a new approach to astronomy, physics of the heavens, based upon an examination of the motion of Mars, which is moving around the Sun on an elliptical path. The interpretation of the motion of Mars was not based only on geometrical demonstrations but also on a physical magnetic hypothesis., Vladimír Štefl., and Obsahuje bibliografii
Příspěvek pojednává o českém jezuitovi Josefu Pohlovi (15. 1. 1703-2. 4. 1778) a jeho spise "Tentamen physico-experimentale, in principiis peripateticis fundatum, super phaenomenis electricis", který byl vydán v Praze roku 1747 a který můžeme považovat za první specializované dílo o elektřině sepsané a vydané v Čechách., Josef Smolka., and Obsahuje bibliografii
O neúspěšných kandidátech na Nobelovu cenu za fyziku (NCF) v letech 1901-1956 byl publikován článek v roce 2008 [1]. Zpřístupněním materiálů Nobelova archivu ve Stockholmu o NCF do roku 1965 lze tudíž referovat o kandidátech NCF z let 1951-1965, což je obsahem tohoto příspěvku., Six unsuccessful candidates, i. e., G. E. Uhlenbeck, S. A. Goudsmit, G. P. S. Occhialini, B. B. Rossi, B. F. Lyot and G. I. Taylor, nominated for the Nobel Prize in Physics from 1951 to 1965, are briefly introduced in this article. The number of nominations was chosen as a criterion of their selection. All the above mentioned researchers were outstanding physicist with numerous great scientific achievements. It clearly indicates, that also other factors than just a scientific excellence influence winning the Nobel Prize., Jiří Jindra., and Obsahuje bibliografii
Z širokého spektra fyzikálních zákonů profesora Martina Černohorského je mi obzvláště blízký jeho zájem o převratné etapy v dějinách fyziky, i když já jsem na rozdíl od něho v tomto oboru spíše amatér. Přesto máme to společné, že považujeme za fascinující boj člověka-pozorovatele o získání nového pohledu na svět v těch historických obdobích, kdy dochází ke konfliktu nově pozorovaných jevů s dříve nabytými, ustálenými a kdysi uspokojivě vyhovujícími představami o okolním světě. Boj je podněcován úsilím člověka o získání nového, pravdivějšího obrazu o světě, obrazu, který by nadto byl - v duchu zásady Viléma z Occamu - ze všech možných obrazů co nejjednodušší., Jan Fischer., and Obsahuje seznam literatury
Ernst Mach (1838-1916) byl jmenován profesorem fyziky na c. k. KarloFerdinandově univerzitě v Praze rozhodnutím císaře Františka Josefa z 11. března 1867 jako nástupce profesora Viktora Pierra (1819-1886) povolaného koncem zimního semestru 1866/67 na polytechniku do Vídně. V. Pierre zastával profesuru fyziky na pražské univerzitě od r. 1857 a od října 1864 suploval také profesuru obecné a technické fyziky s německou vyučovací řečí na pražské polytechnice. V návrzích na obsazení obou uvolněných profesur, předložených akademickými sbory zmíněných vysokých škol, byli ze všech uchazečů jako vhodní kandidáti uvedeni v obou případech na prvním místě profesor univerzity v Innsbrucku Adalbert von Waltenhofen a na druhém místě profesor univerzity ve Štýrském Hradci Ernst Mach. Totožnost návrhů překvapuje jak s ohledem na zdůrazňování specifičnosti výuky fyziky na obou vysokých školách (tj. pro techniky na polytechnice a pro filosofy a farmaceuty na univerzitě), tak představou, že by obě profesury měly nadále být zastávány jediným profesorem). O jmenování E. Macha profesorem fyziky na univerzitě (a A. v. Waltenhofena profesorem fyziky na pražské polytechnice) rozhodlo dobrozdání, které si ohledně návrhu předloženého profesorským kolegiem filozofické fakulty pražské univerzity vyžádalo Staats-Ministerium, Abteilung für Cultus und Unterricht, od Školské rady, sekce pro filozofické fakulty (Unterrichtsrath, Section für philosophische Fakultäten) ve Vídni. Ta, na základě pochvalného vyjádření profesora Josefa Stefana o E. Machovi, pořadí navržených kandidátů na profesuru obrátila: primo loco doporučila E. Macha, secundo loco A. v. Waltenhofena. Profesura fyziky s německou vyučovací řečí na pražské polytechnice, která byla zemským ústavem, byla obsazena na základě veřejného konkurzu vypsaného Zemským výborem Království českého 12. prosince 1866. O místo se ucházelo celkem 17 uchazečů (mezi nimi E. Mach, dopisem z 2. prosince 1866). Jako jediní způsobilí k navržení na profesuru byli komisí vybráni: Adolph Wüllner (mimořádný profesor na univerzitě v Bonnu, od jeho navržení však bylo nakonec ustoupeno pro nesplnitelnost jeho požadavku ohledně fyzikálního kabinetu), A. von Waltenhofen a E. Mach. U E. Macha komise vysoce hodnotila úroveň jeho vědeckých prací, ovšem s poznámkou, že tématem spadají více do oboru fyziologie než do fyziky, jeho pedagogické působení na univerzitě označila zatím za krátké. E. Mach nastoupil na profesuru fyziky na pražské univerzitě k začátku letního semestru 1867. Na univerzitě v Praze působil až do konce šk. r. 1894/95 (od šk. r. 1882/83 na pražské německé univerzitě). Pedagogickou, vědeckou a vědecko-organizační činností patří k, nejvýznačnějším osobnostem v historii vědy v českých zemích. V souvislosti s jednáními o obsazení profesury fyziky na pražské univerzitě byl v r. 1866 formulován (ze strany posluchačů i profesorů matematicko-fyzikálních oborů) také požadavek na zřízení druhé profesury (vyšší) fyziky na pražské univerzitě. Druhá profesura (pro matematickou fyziku) byla na pražské univerzitě zřízena a obsazena až v roce 1872 a jejím prvním držitelem se stal Ferdinand Lippich., Ernst Mach (1838-1916) was appointed Professor of Physics at the Imperial and Royal Charles-Ferdinand University in Prague under a decree made by Franz Josef dated 11th March 1867, as the successor to Professor Viktor Pierre (1819-1886), who had been appointed at the end of the winter semester 1866/67 to the Polytechnic in Vienna. Viktor Pierre had held the professorship of physics at Prague University from 1857, and from October 1864 he also stood in for the professorship of General and Technical Physics, lectured in German at the Prague Polytechnic. In nominations to fill both vacant chairs presented by the academic committees at these higher education institutes, out of all the applicants in both cases, Innsbruck University professor Adalbert von Waltenhofen was put forward as a suitable candidate for the first post and Graz University professor Ernst Mach for the second one. The identicality of the nominations is surprising both with regard to their emphasis on the specific nature of the physics tuition at both higher education establishments (i.e. for technicians at the polytechnic and for philosophers and pharmacists at the university), and the idea that both positions would continue to be filled by a single professor. The appointment of Ernst Mach as professor of physics at the Prague University (and Adalbert von Waltenhofen professor of physics at the Prague Polytechnic) was decided by an expert report which was required by the Ministry (Staats-Ministerium, Abteilung für Cultus und Unterricht), from the Educational Board, Philosophical Faculty Section (Unterricht-Rath, Section für philosophische Fakultäten) in Vienna regarding the nomination submitted by the teaching staff at the Prague University Philosophical Faculty. On the basis of the commendation of Ernst Mach sent by Professor Josef Stefan, the Ministry reversed the order of the nominated candidates for the professorship, recommending Ernst Mach for the first post and Adalbert von Waltenhofen for the second. The professorship of physics with German as the lecturing language at the Prague Polytechnic, which was a regional institute, was filled subsequent to a public competition called by the Regional Committee of the Kingdom of Bohemia on 12th December 1866. A total of 17 applicants were applying for a position (including Ernst Mach, with a letter from 2 nd December 1866). The only ones who were eligible for nomination to the professorship were selected by a commission: Adolph Wüllner (Associate Professor at the University of Bonn, although his nomination was eventually withdrawn due to the impracticability of his requirement regarding the physics department), Adalbert von Waltenhofen and, Ernst Mach. In Mach’s case the commission highly appreciated the standard of his scientific works, while noting that their subjects come more under physiology than physics and that his pedagogical work at the university had so far been brief. Ernst Mach took up the chair of physics at Prague University at the beginning of the 1867 summer semester. He worked at Prague University until the end of the 1894/95 academic year (at the Prague German University from the 1882/83 academic year). Thanks to his pedagogical, scientific and science organizational activities, he ranks as one of the most prominent figures in the history of science in the Czech lands. In connection with the procedures over occupation of the physics chair at Prague University a requirement was also formulated to establish a second professorship in (higher) physics at Prague University. The second professorship (in Mathematical Physics) was established at Prague University, but the post was not filled until 1872, when Ferdinand Lippich became the first professor., and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Článek se zabývá specifiky "školské fyziky“, zejména čím a proč se může, ba musí výuka lišit od příslušné vědní disciplíny, a případně i od pravdy. and Jan Obdržálek.
Rozmlouvat s panem profesorem Černohorským je výsada, které se mi dostalo - díky Jednotě československých matematiků a fyziků - již před mnoha lety. Ten rozhovor vlastně neustále pokračuje. Chvílemi je velmi intenzivní, jindy jsou pauzy delší. Témata se však vždy objevují rychleji, než aby mohla být řádně probrána. Jen malý zlomek se někdy podařilo zapsat, naposled před třemi lety v časopisu AULA (13 (2005), č. 1, s. 47-55). Zde je další pokus. and Vyptával se Vladimír Roskovec.
V. J. Veksler, D. B. Jefremov, A. L. Minc, M. M. Vejsbejn, F. A. Vodopjanov, M. A. Gašev, A. I. Zejdlic, P. P. Ivanov, A. A. Kolomenskij, J. G. Komar, I. F. Malyšev, A. Monoszon, I. Ch. Něvjažskij, V. A. Petuchov, M. S. Rabinovič, S. M. Rubčinskij, K. D. Sinělnikov, A. M. Stolov ; volně přeložil Josef Veselka., Referát přednesený na Všesvazové konferenci o fyzice částic vysokých energií, Moskva 1956, Obsahuje: referát, který byl otištěn v časopise Atomnaja eněrgija [1(4), 67 (1956)] i český překlad uveřejněný v Pokrocích matematiky, fyziky a astronomie [2(1), 67 (1957)], and Obsahuje bibliografii