Úvod: Zlomeniny proximálneho humeru predstavujú asi 4−5 % zo všetkých zlomenín. Terapia dislokovaných 3- a 4-časťových zlomenín je náročná a optimálna liečebná metóda je diskutabilná. Cieľom práce bolo porovnanie operačnej a neoperačnej terapie 3- a 4-časťových zlomenín proximálneho humeru u dospelých pacientov. Metoda: Od septembra 2010 do septembra 2013 sme na II. Ortopedicko-traumatologickej klinike Univerzitnej nemocnice Bratislava prospektívne vyhodnocovali operačnú verzus neoperačnú liečbu 3- a 4-časťových zlomenín proximálneho humeru. Pacienti zaradení do štúdie boli dospelí pacienti s 3- a 4-časťovými zlomeninami proximálneho humeru typu Neer IV, V a VI. V operačnej skupine bolo spolu 20 pacientov liečených pomocou uhlovo-stabilných dláh (Philos, Synthes) a intramedulárnych klincov (Multilock, Synthes). Skupinu tvorilo 13 žien (65 %) a 7 mužov (35 %). Priemerný vek bol 60,9?7,67 (52–80) rokov. Konzervatívna skupina obsahovala 19 pacientov. Dvanásť žien (63,2 %) a sedem mužov (36,8 %). Priemerný vek bol 65,1?9,4 (52−88) rokov. Poranená končatina sa fixovala použitím Gilchristovej bandáže na maximálne 3 týždne. Všetci pacienti boli hodnotení po 12 mesiacoch použitím skórovacieho systému podľa Constant- Murleyho a Oxford Shoulder Score. Druhotne boli hodnotené komplikácie liečby. Výsledky: Relatívne individuálne Constant-Murley Score v celej skupine liečenej operačne bolo priemerne 57,8?23,5 % (11−88 %). Oxford Shoulder Score priemerne 34,8?10,6 (10−46) bodov. Komplikácie boli zaznamenané u 12 pacientov (60 %). V skupine konzervatívnej bolo relatívne individuálne Constant-Murley Score po12 mesiacoch po úraze priemerne 60,9?20,9 % (16−90 %). Oxford Shoulder Score bolo priemerne 36,1?8,9 (15−48) bodov. Komplikácie boli prítomné u 4 pacientov (21,1 %). Záver: V tejto štúdii dislokovaných 3- a 4-časťových zlomenín proximálneho humeru bola operačná skupina pacientov, liečená zväčša použitím uhlovo-stabilných dláh, spojená so značným počtom komplikácií. Horšie funkčné výsledky operačnej skupiny boli porovnateľné s výsledkami skupiny neoperačnej. Pre dosiahnutie lepších výsledkov by sa starostlivo mala posudzovať indikácia operácie, výber pacienta, metóda operácie, operačné skúsenosti ako aj následná rehabilitácia. Kľúčové slová: zlomenina proximálneho humeru − operačná liečba − konzervatívna liečba − 3- a 4-časťové zlomeniny, Introduction: Proximal humerus fractures account for about 4−5% of all fractures. Treatment of 3- and 4-part fractures is difficult, and the optimal treatment option remains controversial. The aim of the study was to compare surgical and non-surgical treatments of 3- and 4-part fractures of the proximal humerus in adults. Method: A prospective study of surgical and non-surgical treatments of 3- and 4-part fractures of the proximal humerus was conducted at the 2nd Department of Orthopedics and Traumatology, University Hospital Bratislava, from September 2010 until September 2013. Patients included in the study were compliant adults patients with 3- and 4-part proximal humerus fractures Neer type IV, V and VI. Twenty patients were treated surgically. The group included 13 women (65%) and 7 men (35%). Mean age was 60.9?7.67 (52–80) years. Angle-stable plates (Philos, Synthes) and intramedullary nails (Multilock, Synthes) were used. The non-surgical group included 19 patients, consisting of 12 (63.2%) women and 7 (36.8%) men. Mean age of both sexes was 66.3?9.5 (52−88) years. Gilchrist bandage was applied for the maximum of 3 weeks. All patients were evaluated at 12 months from treatment using the Constant-Murley scoring system and the Oxford Shoulder Score. Treatment complications were evaluated as a secondary step. Results: The mean individual relative Constant-Murley score was 57.8?23.5% (11−88%) in the surgical group. The mean Oxford Shoulder score was 34.8?10.6 (10−46) points. Complications were recorded in 12 patients (60%). In the non-surgical group, the mean individual relative Constant-Murley score at 12 months from injury was 60.9?20.9% (16−90%). The mean Oxford Shoulder score was 36.1?8.9 (15−48) points. Complications were recorded in 4 patients (21.1%). Conclusions: In this study, surgical treatment patients with displaced 3- and 4-part proximal humerus fractures, mostly treated by angle-stable plates, showed a number of complications. Poor functional results of the surgical group were comparable to those of the non-surgical group. The indication for surgery, patient selection, type of surgery, surgical experience and subsequent rehabilitation should be carefully assessed for better results. Key words: proximal humerus fracture − surgical treatment − non-surgical treatment − 3- and 4-part fractures, and M. Kilian, R. Zamborský, I. Chandoga, M. Budaj, S. Vajczikova
Osteoporóza je onemocnění s masovým výskytem, postihující převážně starší populaci. Osteoporózou je ohrožena každá 3. žena a každý 6. muž kavkazské rasy ve věku nad 50 let. V České republice osteoporóza postihuje 15 % mužů a 33 % žen ve věku nad 50 let a 39 % mužů a 47 % žen ve věku nad 70 let, celkově tedy více než 5 % obyvatel. Přesto zůstávala mužská osteoporóza řadu desetiletí bez povšimnutí. U mužů je nutná přítomnost androgenů k dosažení optimální hodnoty vrcholné kostní hmoty (BMD), maximální velikosti kosti a udržení rovnovážného stavu remodelace kosti. Deficience testosteronu vede k akceleraci kostní ztráty. Četné účinky cirkulujícího testosteronu jsou zprostředkovány estrogeny. Estrogen je dominantním pohlavním steroidem regulujícím kostní resorpci, zatímco estrogen a testosteron společně, jsou důležité pro kostní novotvorbu u mužů. Ztráta trámčité kosti probíhá u mužů převážně ztenčováním, u žen zejména v prvních letech po menopauze ztrátou konektivity trámců. Celotělový obsah minerálů je u mužů o 25 - 30 % větší než u žen. Muži mají kosti větší než ženy a velikost kosti je nezávislou determinantou pevnosti kosti. Hodnota plošné BMD v oblasti obratlů je vyšší u mužů než u žen, avšak volumometrická BMD je stejná u obou pohlaví. U mužů tedy dochází ke zlomeninám při vyšších hodnotách BMD. Důsledkem osteoporózy jsou zlomeniny, které výrazně zhoršují kvalitu života a mohou zkracovat jeho délku. Relativní riziko fraktury krčku femoru je pro 50letou ženu 9 - 18 %, pro 50letého muže 3 - 6 %. Ukazuje se, že až 30 % všech fraktur krčku a 20 % páteřních fraktur se týká mužů. Až 20 % pacientů, kteří utrpěli frakturu krčku femoru, do roka umírá, 30 - 40 % je trvale odkázáno na pomoc jiných osob. U mužů je vyšší mortalita při zlomeninách než u žen. Standardem pro stanovení diagnózy je měření denzity kostního minerálu v oblasti proximálního femoru. Základem prevence i léčby mužské osteoporózy je podávání kombinace kalcia a vitaminu D, léky první volby jsou bisfosfonáty a při prokázaném hypogonadizmu u mladších mužů testosteron, lékem druhé volby je kalcitonin. Osteoanabolickým lékem na poli mužské osteoporózy pro pacienty ve vysokém riziku zlomenin je parathormon., Osteoporosis is a disease with mass occurrence afflicting especially elderly population. Osteoporosis threatens every third white female and every sixth white male over 50 years of age. In the Czech Republic, the disease afflicts 15 % of men and 33 % of women over 50 and 39 % of men and 47 % of women over 70 years of age i.e. in total more than 5 % of the population. Osteoporosis in men used to be a neglected health issue for decades. For men, to achieve an optimum peak bone mass (PBM), maximum bone size and to maintain bone remodelation in equilibrium state presence of androgens is necessary. Testosterone deficiency results in acceleration of bone loss. Numerous effects of circulating testosterone are mediated through estrogens. Estrogen has been considered a dominant sex steroid regulating bone resorption; while both, estrogen and testosterone together are important for male bone formation. In men, trabecular bone loss occurs in a form trabecular thinning; in women, there is a loss of connectivity between the trabecular plates. Whole-body content of minerals in men is about 25 - 30 % higher than in women. Men?s bones are larger then women?s; the size of bones is an independent determinant of bone strength. Vertebral PBM is higher in men than in women; but volumetric BMD is the same for both sexes. In men, fractures thus occur with higher PBM. Osteoporosis results in fractures worsening significantly quality of life and shortening the life respectively. For a fifty-year-old woman, femoral neck fracture risk amounts to 9 - 18 %; for a fifty-year-old man, the risk amounts to 3 - 6 %. It has been proven that up to 30 % of all cases of femoral neck fractures and 20 % of spinal fractures respectively concern men. 20 - 30 % of patients, who have suffered a femoral fracture, die within a year; 30 - 40 % is permanently dependent on help of other people. In men, mortality in connection with femoral fracture is higher than in women. To establish diagnosis, a standard procedure includes bone mineral densitometry of proximal femur. Basic prevention and therapy of osteoporosis in men consists of administration of combination of calcium and vitamin D; first-choice drugs are bisfosfonates and testosterone; a second-choice drug is calcitonin. For male patients with the highest risk of osteoporotic fractures there is a promising drug ? parathormone., Olga Růžičková, and Lit.: 62
Vzdálené metastázy maligních tumorů do oblasti obličeje jsou vzácné. Vyskytují se jak v měkkých tkáních ústní dutiny a obličeje, tak ve skeletu čelistí a jejich diagnostika nemusí být vždy snadná. Při plánování terapeutických postupů je nutné brát v úvahu celkový stav pacienta, prognózu a stupeň generalizace nádorového onemocnění. Na příkladech tří pacientů autoři prezentují vlastní zkušenosti s diagnostikou a terapií orálních metastáz zhoubných nádorů extraorální primární lokalizace. Práce je doplněna souhrnem dostupných informací o incidenci metastatických zhoubných nádorů v orofaciální oblasti., Distant metastasis of malignant tumors in the facial area are rare. They occur both in the soft tissues of the oral cavity and face and skeletal jaw bones and their diagnosis is not always easy. In planning therapeutic procedures, one must take into account the patient‘s general health, prognosis and degree of cancer generalization. The authors present their own experience in the diagnosis and therapy of three cases of oral cancer metastasis with extraoral primary localisation. The histories are accompanied by a summary of available information on the incidence of metastatic malignant tumors in the orofacial region., Štefan Juhász, Richard Pink, Jiří Šimek, Petr Tvrdý, and Literatura
Úvod: Současné ošetřovatelství je založeno hlavně na aktivním vyhledávání ošetřovatelských problémů a plánovitém uspokojování narušených potřeb člověka-pacienta. Má své místo i při diagnostických výkonech na pracovištích nukleární medicíny. Cíl: Cílem práce bylo identifikovat ošetřovatelské problémy u pacientů při zátěžových testech v rámci perfuzní scintigrafie myokardu. Metoda: Použili jsme vlastní anonymní dotazník. Každou z otázek jsme zjišťovali uspokojení jedné z biologických, psychických, sociálních nebo spirituálních potřeb, u nichž jsme předpokládali narušení. Dále jsme se ptali na nejzávažnější problém a na celkový dojem z průběhu zátěžového testu. V souboru 163 respondentů bylo 80 žen a 83 mužů, většina byla starší 60 let. Data jsme zpracovávali pomocí počítačového programu Microsoft Excel. Výsledky: Zaznamenali jsme celkem 365 ošetřovatelských problémů. Nejčetnější byly: nedostatek tekutin u 83 (50,9 %) osob, strach u 65 (39,9 %) osob, zhoršení dýchání u 64 (39,3 %) osob, bolest u 55 (33,7 %) osob, poloha těla během testu u 34 (20,9 %) osob a teplota v místnosti u 27 (16,6 %) osob. Ostatní byly méně četné. Nejzávažnější problém určilo 137 respondentů. Nejčetnější byly zhoršené dýchání u 48 (35,0 %) osob, strach u 42 (30,7 %) osob, nedostatek tekutin u 17 (12,4 %) osob, bolest u 10 (7,3 %) osob a teplota v místnosti u 8 (5,8 %) osob. Ostatní byly méně četné. Celkový dojem z vyšetření byl hodnocen kladně 150 (92,0 %) osobami nebo neutrálně 13 (8,0 %) osobami. Závěr: Získané poznatky by měly obohatit znalostí sester na pracovištích nukleární medicíny a přispět tak ke zkvalitnění ošetřovatelské péče., x, Šárka Hynková, Ivana Kuníková, and Literatura
BACKGROUND: Though mid-term survival rates of over 95% in several series have been published, there is still a paucity of related literature regarding the role of vertical stem instability in the osteointegration of fluted tapered stems. This paper presents a comprehensive and prospective assessment on short-term experiences with uncemented modular femoral stem in the treatment of defective femur during revision surgery of total hip replacement. MATERIALS AND METHODS: Clinical and radiological monitoring of 20 consecutive patients with implanted tapered fluted revision stem (Lima Corporate, Udine, Italy) was of 27 months in average (20-35 months). The average pre-operative Merle d'Aubigné and Postel method score was 6.3 points (3-10 points). The frequency of femur defects, classified according to Paprosky, was IIIA = 9 and IIIB = 11. RESULTS: During last follow-up, the Merle d'Aubigné and Postel hip score was on average 11.7 (6-16 points). Compared to post-operation radiograph, stem migration of 1.9 mm (0-11 mm) on average was found. This vertical stem migration was observed only when comparing hip radiographs immediately after surgery, and at 6 weeks post-surgery. The Paprosky IIIA defects group, presented a subsided stem by an average of 1.5 mm. In the group of Paprosky IIIB defects, the stem subsidence was on average 2.3 mm. All 20 patients in the study showed excellent osteointegration of the uncemented revision modular stem. CONCLUSIONS: This study found and excellent osteointegration of the Lima uncemented tapered fluted revision modular stem in defective femur with a cortical bone segment present in the diaphyseal isthmus area. The initial vertical instability leading to stem migrating during the first six weeks following surgery did not, however, affect its osteointegration. and P. Šponer, T. Kučera, K. Urban, D. Zítko, D. Diaz-Garcia, M. Grinac
U 68letého pacienta s metastatickým nádorem ledviny, současně léčeného kortikoidy pro idiopatickou trombocytopenickou purpuru (ITP), bylo dosaženo podáním sunitinibu stabilizace stavu po dobu zatím 70 měsíců, bez nutnosti hospitalizace či ATB terapie, nebo krevních substitučních derivátů. Toxicita systémové léčby může být u pacientů s nádorem ledviny závažným a někdy i limitujícím problémem. U tohoto pacienta i při závažné komorbiditě podání sunitinibu vedlo k významnému klinickému účinku bez závažné toxicity., In a patient with metastatic renal cell carcinoma, concomitantly treated with corticoids because of idiopathic thrombocytopenic purpura (ITP), an unusually long survival of 70 months with minimal toxicity has been achieved using sunitinib. In patients with renal cell cancer toxicity of systemic therapy could be a serious and limiting factor. In this patient with serious comorbidity, therapy with sunitinib resulted in significant clinical result without any major toxicity., Dagmar Brančíková, Zdeněk Mechl, Yvona Brychtová, and Literatura
Panitumumab je první plně humánní anti-EGFR monoklonální protilátka, jež vykazuje velmi slibnou účinnost u nemocných s nemutovaným (wild) K-ras genem. Léčebný účinek panitumumabu v monoterapii byl prezentován ve stěžejních studiích III. fáze, ve kterých byl u nemocných léčených panitumumabem v monoterapii výrazně prodloužen čas do progrese ve srovnání s pacienty, jejichž onemocnění bylo rezistentní ke standardním chemoterapeutickým režimům a kteří dostávali podpůrnou léčbu. V následující klinické kazuistice je prezentován případ 70letého muže s metastazujícím kolorektálním karcinomem, u něhož bylo dosaženo dlouhodobé parciální remise při léčbě panitumumabem., Panitumumab is the first fully human anti-EGFR monoclonal antibody exhibiting very promising efficacy in patients with the unmutated (wild) K-ras gene. The therapeutic effect of panitumumab in monotherapy has been presented in crucial phase III trials in which the time to progression was prolonged significantly in patients treated with panitumumab in monotherapy in comparison with those who were resistant to standard chemotherapeutic regimens and were receiving supportive therapy. The case report presents a case of a 70-year-old man with metastatic colorectal cancer in whom long-term partial remission was achieved with panitumumab treatment., Luboš Holubec, Jindřich Fínek, and Literatura
Úvod: Rozsah nádoru a kvalita jeho chirurgického odstranění patří k hlavním prognostickým faktorům v léčbě karcinomu rekta. Počet pooperačních lokálních recidiv závisí na úplnosti odstranění mezorekta – TME (total mesorectal excision) – a dosažení bezpečných resekčních okrajů bez nádoru. Provedení a kvalita operace záleží na předoperační diagnostice a detekci rizikových míst na rektu a mezorektu, na chirurgické schopnosti výkon správně provést a na patologickém vyšetření, hodnotícím úplnost odstranění nádoru v parametrech resekčních okrajů včetně cirkumferentního (CRO) a kompletnost mezorektální excize. Cílem práce bylo zavést a standardizovat metodu hodnocení kvality chirurgického výkonu − mezorektální excize – v léčbě karcinomu rekta hodnocením resekčních okrajů včetně CRO a kompletnosti excize. Metody: Studie měla dvě části. V první, retrospektivní části multicentrické studie byly v sestavě 288 pacientů analyzovány jednotlivé dílčí parametry diagnostiky, operací a histologického vyšetření karcinomu rekta, identifikována kritická místa a připraven jednotný protokol sledování. Ve druhé, prospektivní části studie byla v sestavě 600 pacientů tato data sledována parametricky a byla hodnocena kvalita TME ve vztahu k onkologickému výsledku léčby. Výsledky: V předoperační diagnostice se zvýšil podíl pacientů, kterým byl proveden restaging po neoadjuvantní léčbě z 60,0 % na 81,7 %. Podíl resekátů, u nichž nebyla hodnocena kvalita excize mezorekta, se snížil z 52,9 % v retrospektivní části na 22,8 % v části prospektivní. Podíl kompletních excizí mezorekta se zvýšil z 22,6 % na 26,0 %, podíl téměř kompletních excizí se zvýšil z 10,1 % v retrospektivní části na 24,0 % v prospektivní části studie. Závěr: Zavedení parametrického sledování do rutinní praxe zvýšilo kvalitu předléčebné a předoperační diagnostiky, vyšetření resekátu patologem a vlivem zpětnovazebné informace také kvalitu chirurgického výkonu., Introduction: Tumour size and the quality of its complete surgical removal are the main prognostic factors in rectal cancer treatment. The number of postoperative local recurrences depends on whether the mesorectum has been completely removed – total mesorectal excision (TME) – and whether tumour-free resection margins have been achieved. The surgery itself and its quality depend on the accuracy of preoperative diagnosis and detection of risk areas in the rectum and mesorectum, on the surgeon’s skills, and finally on pathological assessment evaluating whether complete tumour excision has been accomplished including circumferential margins of the tumour, and whether mesorectal excision is complete. The aim of our study was to implement and standardize a new method of evaluation of the quality of the surgical procedure – TME – in rectal cancer treatment using an assessment of its circumferential margins (CRO) and completeness of the excision. Methods: The study consisted of two parts. The first, multi-centre retrospective phase with 288 patients analysed individual partial parameters of the diagnosis, operations and histological examinations of the rectal cancer. Critical points were identified and a unified follow-up protocol was prepared. In the second, prospective part of this study 600 patients were monitored parametrically focusing on the quality of the TME and its effect on the oncological treatment results. Results: The proportion of patients with restaging following neoadjuvant therapy increased from 60.0% to 81.7% based on preoperative diagnosis. The number of specimens missing an assessment of the mesorectal excision quality decreased from 52.9% in the retrospective part of to the study to 22.8% in the prospective part. The proportion of actually complete TMEs rose from 22.6% to 26.0%, and that of nearly complete TMEs from 10.1% to 24.0%. Conclusion: The introduction of parametric monitoring into routine clinical practice improved the quality of pre-treatment and preoperative diagnosis, examination of the tissue specimen, and consequently improved quality of the surgical procedure was achieved., and J. Hoch, A. Ferko, M. Bláha, A. Ryška, I. Čapov, L. Dušek, J. Feit, M. Grega, M. Hermanová, E. Hovorková, R. Chmelová, Z. Kala, D. Klos, R. Kodet, D. Langer, D. Hadži-Nikolov, J. Örhalmi, J. Páral, M. Tichý, I. Tučková, M. Vjaclovský, P. Vlček
Úvod: Záchrana kriticky ischemické končetiny pomocí implantace pedálního, event. distálního krurálního bypassu je metodou s velmi dobrými dlouhodobými výsledky. U pacientů s nevhodným nebo chybějícím autologním žilním štěpem je možné použít allogenní žilní náhradu. Kazuistika: 68letý pacient s ICHDKK a gangrénou levé nohy je sledován na našem pracovišti od srpna 2014. Provedená perkutánní transluminální angioplastika bércových tepen nevedla ke zlepšení prokrvení periferie končetiny. Pacient byl proto indikován k pedální či distální krurální cévní rekonstrukci. Vzhledem k absenci adekvátního autologního žilního štěpu bylo jedinou možností na záchranu končetiny našití distálního bypassu s použitím dárcovského štěpu. Byla nutná amputace prstů levé nohy pro gangrénu. Pacientovi byl implantován femoro-pedální bypass na arteria plantaris communis vlevo pomocí allogenní vena saphena magna. Pooperační průběh byl bez komplikací. Pedální bypass je funkční, defekt po amputaci prstů se příznivě hojí. Závěr: Předpokladem cévní rekonstrukce s použitím allogenní náhrady je dostupnost vhodného alloštěpu a také spolupráce pacienta při následné léčbě. U prezentovaného klinického případu znamenala implantace pedálního bypassu pomocí allograftu zachování končetiny pacienta., Introduction: Pedal or distal crural bypass surgery for limb salvage is a method with very good long-term results. For patients in whom a suitable autologous venous graft is not available, the use of a venous allograft is an alternative procedure. Case report: A 68 years old man with ischaemic disease of lower extremities and gangrene of the left foot was admitted to our Centre in August 2014. He underwent percutaneous transluminal angioplasty of crural arteries of his left lower extremity. This, however, failed to improve peripheral circulation. The patient was then indicated for pedal or distal crural vascular reconstruction. Since no suitable autologous vein was available, distal bypass surgery using a donor graft remained the only option for limb salvage. Amputation of the toes on the left foot due to gangrene was necessary. Subsequently, femoro-pedal bypass to the left common plantar artery was performed using a great saphenous vein allograft. The post-operative course was without complications, the pedal bypass was patent and toe amputation was with good healing. The patient remained in follow-up care. Conclusion: A good outcome of vascular reconstruction with an allograft depends on the availability of a suitable allograft and good patient compliance with post-operative care. In the case presented here, the pedal bypass grafting by means of an allograft helped to save the patient’s limb., and H. Pluháčková, R. Staffa, Z. Konečný, Z. Kříž, R. Vlachovský
Předpoklad: Tikagrelor je inhibitor receptoru P2Y12 a má prokázaný účinek na snížení ischemických příhod 1 rok po akutním infarktu myokardu. Jeho efekt v delším časovém období nebyl znám. Metodika: Zařazeno bylo 21 162 nemocných s anamnézou infarktu myokardu 1–3 roky před randomizací, která byla v poměru 1 : 1 : 1 na skupiny: tikagrelor 2krát 90 mg : tikagrelor 2krát 60 mg : placebo. Všichni nemocní museli být léčeni malou dávkou kyseliny acetylsalicylové. Pacienti byli sledováni 33 měsíců. Primární cíle byly: kardiovaskulární úmrtí, infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda. Primárním bezpečnostním cílem bylo krvácení. Výsledky: Obě dávky tikagreloru signifikantně snížily primární kombinovaný cíl za 3 roky – 7,85 % tikagrelor 2krát 90 mg, 7,77 % tikagrelor 2krát 60 mg a 9,04 % placebo (HR pro tikagrelor 2krát 90 mg vs placebo 0,85; 95% CI 0,75–0,96; p = 0,0080; HR pro tikagrelor 2krát 60 mg vs placebo 0,84; 95% CI 0,74–0,95; p = 0,0043). TIMI velké krvácení bylo vyšší u tikagreloru (2,60 % pro 2krát 90 mg, 2,30 % pro 2krát 60 mg a 1,06 % pro placebo, p < 0,001 pro obě dávky). Smrtelné intrakraniální krvácení bylo 0,63 %, 0,71 % a 0,60 % (NS). Závěr: Léčba tikagrelorem více než 1 rok po infarktu myokardu snižuje riziko úmrtí infarktu myokardu, cévní mozkové příhody s mírným zvýšením rizika velkých krvácení., Background: Ticagrelor is a P2Y12 receptor antagonist that has been shown to reduce ischemic events for up to a year after an acute coronary syndrome. The efficacy and safety of long-term ticagrelor therapy beyond 1 year after a myocardial infarction is unknown. Methods: We randomized 21,162 patients with a history of myocardial infarction within the prior 1–3 years in a double-blind 1 : 1 : 1 fashion to ticagrelor 90 mg twice daily, ticagrelor 60 mg twice daily, or placebo, all with low-dose aspirin, and followed them for a median of 33 months. The primary efficacy endpoint was the composite of cardiovascular death, myocardial infarction, or stroke. The primary safety endpoint was TIMI major bleeding. Results: Both doses of ticagrelor significantly reduced the primary combined efficacy endpoint compared to placebo with Kaplan-Meier rates at 3 years of 7.85 % with ticagrelor 90 mg, 7.77 % with ticagrelor 60 mg, and 9.04 % with placebo (HR for ticagrelor 90 mg vs placebo 0.85, 95% CI 0.75–0.96, p = 0.0080; HR for ticagrelor 60 mg vs placebo 0.84, 95% CI 0.74–0.95, p = 0.0043). Rates of TIMI major bleeding were higher with ticagrelor (2.60 % for 90 mg, 2.30 % for 60 mg and 1.06 % for placebo, p < 0.001 for each dose against placebo); the rates of intracranial hemorrhage or fatal bleeding were 0.63 %, 0.71 % and 0.60 % in the 3 arms, respectively. Conclusions: Treatment of patients more than 1 year after a myocardial infarction with ticagrelor reduces the risk of cardiovascular death, myocardial infarction, or stroke, and increases the risk of major bleeding., and Jindřich Špinar, Lenka Špinarová, Jiří Vítovec