Alabastr (34, 7 cm). Dva nazí zápasící muži., Vlnas 2005, 135-136., and Drobná plastika je jednou z dvanácti sošek, které vlastnil hrabě Vrtba původně na svém sídle v Praze, pak v Křimicích. Podobné zpracování námětu od téhož autora, patrně míněno jako protějšek této sošky, dnes na zámku Kozel.
Prostorový model pro malovanou nástropní výzdobu (199 x 467 cm): Alegorie přírodních věd., Vlnas 2005, 119., and Zamýšleno pro knihovní sál v pražském Klementinu, jako oslava vědy.
Pískovcový reliéf: nahý Herkules drží jednou rukou Kentaura za krk a druhou za nohu, koňočlověk se snaží sevření uvolnit, přestože již klesl na zem. Za Herkulem je strom., Vlček 1996#, 185-188., and Výjev nezobrazuje Herkula s Kentaurem Nessem, kterého zabil na dálku šípem, ale některý z hrdinových bojů s Kentaury, o nichž se zmiňuje Ovidius v Proměnách (12, 536-531).
Pískovcový reliéf: nahý Herkules útočí zezadu na nemejského lva, klečí mu jedním kolenem na zádech, levicí mu rozvírá tlamu a pravicí se napřahuje kyjem. Okolo skály s naznačenou vegetací, napravo nahoře dům., Vlček 1996#, 185-188., and Braun se nedržel obvyklého typu zobrazení Herkulova souboje s nemejským lvem, který byl inspirován antickou textovou a obrazovou tradicí, podle níž hrdina lva udusil (srov. Exemplum: Herkules a nemejský lev). Braunův Herkules byl inspirován spíše zobrazeními biblickéhoSamsona, stejně jako on přistupuje ke lvu zezadu a otevírá mu tlamu, tak jak to vidíme například na známém dřevorytu Albrechta Dürera z let 1497-8. Bezesporu se však jedná o Herkula, o čemž svědčí nejen herkulovská série, do níž byl výjev začleněn, ale také kyj v Herkulově pravici.
Pískovcové sochy čtyř dvojic nahých Herkulů s přehozenou lví kůží., Vlček 1996#, 185-188., Kořán 1999#, 38., and Čtyři dvojice Herkulů jsou umístěny před toskánské sloupy po obou stranách obou portálů průčelí paláce. Sochy byly tesány podle modelů, jeden se dochoval v Mnichově (Bayerisches Nationalmuseum), později podle nich tesány sochy pro atiku zámku v Liběchově.
Pískovcový reliéf: Herkules si tiskne na hruď Antaia a zdvihá ho nad zem, protivníci jsou obráceni k sobě. Okolí je naznačeno skalisky., Vlček 1996#, 185-188., and Reliéf se nedrží antického typu (Herkules drží obra zezadu), ale renesančního vzoru, který proslavil Antonio del Pollaiuolo soškou z let 1475-80 (srov. Exemplum: Herkules a Antaios).
Pískovcový reliéf: nalevo malý Herkules zabíjí hada klackem, napravo Herkules bojuje s Hydrou., Vlček 1996#, 185-188., and Herkulův boj s Hydrou byl druhým z jeho slavných činů, o němž psal už Hésiodos ve Zrození bohů (theog. 314-318), kde je také uvedeno, že Hydra byla Junonou předurčena, aby Herkula zabila. Tato okolnost spojuje Herkulův boj s Hydrou s událostí, při níž se vůbec poprvé projevilo jeho hrdinství, totiž zabitím hadů, které na něj Junona poslala v době, kdy byl ještě kojencem. Explicitně obě události spojuje Seneca, když ve hře Šílící Herkules píše, zabitím dvou hadů se malý Herkules připravil na boh s Hydrou (Hercules Furens, 220nn). Braun nezobrazil malého Herkula, jak hady rdousí holýma rukama, což byla konvence v antické literatuře i výtvarném umění, kterou převzali i pozdější evropští umělci. Braunův malý Herkules nesedí, jak by to odpovídalo jeho věku, ale stojí a ubíjí hada klackem. Tato odchylka od zavedené praxe byla zjevně motivována Braunovou snahou provázat dospělého Herkula s Herkulem-dítětem: dítě je zobrazeno jako zrcadlový obraz dospělého hrdiny.
Dnes činžovní dům s restaurací,. Stavebník pův. hrabě Vincenc Mansfeld-Fondi, pak Pavel Jindřich hr. Mansfeld-Fondi, dnešní přestavba 1735: František Ignác Prée a asi F. M. Kaňka. Sál s freskami od Pietra Scottiho (figury) a Gio.B.Zaista (architektura), asi 1736, Olympští bohové. Ve dvoře kašna se sochou Neptuna asi z dílny A. Brauna, kol. 1736. Zadní trakt přestavěn 1854.(Blažíček, Dílo, 172, 362). and Poche, Preiss 1973#, 77, 176, obr. 71, 72