"Vydáno v roce 2014 při příležitosti 90 let od založení Spolku pro postavení katolického chrámu Páně ve Strašnicích, 85 let od založení strašnické farnosti, 20 let od posvěcení kostela Neposkvrněného početí Panny Marie" and Vydáno pro Římskokatolickou farnost Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze-Strašnicích
Až 25 % nově diagnostikovaných pacientů s CRC má synchronní jaterní metastázy. Resekce jater je nejefektivnější a jedinou potenciálně kurativní metodou léčby pacientů s kolorektálními jaterními metastázami a je prokázáno, že v kombinaci se systémovou protinádorovou léčbou dále zlepšuje celkové přežití. Strategie chirurgické léčby primárně resekabilních synchronních jaterních metastáz není jasně definována a je předmětem určitých kontroverzí. Všechny tři možnosti přístupu (simultánní resekce, klasická etapová resekce a reverzní etapová resekce) mají srovnatelné výsledky stran rekurence choroby a celkového přežití. Cílem článku je analyzovat současné možnosti léčby synchronních jaterních metastáz se zaměřením na diagnostiku, kritéria resekability a strategii chirurgické léčby., Up to 25 % of newly diagnosed patients with colorectal cancer will have synchronous liver metastases at presentation. Liver resection is the most efficacious and the only potentially curative treatment option for patiens with colorectal liver metastases and in combination with systemic anticancer treatment further improves overall survival. Certain controversies in the surgical intervention strategy of the primarily resectable liver metastases are still present. All 3 operative approaches (simultaneous, classic staged, and liver-first) evince comparable results in terms of disease recurrence and overall survival. The following review aims to analyze current treatment options for synchronous colorectal liver metastases focusing on the diagnostic imaging, resectability criteria and surgical management strategies., Vladimír Frýba, Jan Ulrych, and Literatura
Úvod: Jedinou kurativní metodou v léčbě tumorů hrudní stěny (primárních či sekundárních) zůstává navzdory veškerému pokroku v onkologické léčbě stále chirurgická radikální resekce. Na léčbě mnoha nádorů hrudní stěny v závislosti na lokalizaci tumoru participuje plastický chirurg a eventuálně neurochirurg. Cílem naší práce bylo zjistit co možná nejoptimálnější chirurgický postup v léčbě tumorů hrudní stěny v závislosti na počtu komplikací. Sledovali jsme histologickou povahu jednotlivých tumorů, délku hospitalizace, věk, perioperační mortalitu a morbiditu. Dalším neméně důležitým sledovaným parametrem, byl rozdíl v přežívání mezi jednotlivými skupinami maligních nádorů (primární hrudní nádory versus sekundární -plicní nádory infiltrující hrudní stěnu). Metody: Na I. chirurgické klinice lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice v Olomouci v letech 2006−2012 podstoupilo resekci hrudní stěny pro primární či sekundární nádor celkem 57 pacientů. V tomto souboru byly sledovány následující parametry: histopatologický typ nádoru, pohlaví, věk počet resekovaných žeber nebo plochu resekce sterna, typ rekonstrukce hrudní stěny, délka umělé plicní ventilace, pooperační komplikace, délka hospitalizace, perioperační morbidita a mortalita a délka přežívání pacientů u maligních nádorů. Výsledky: 57 pacientů (39 mužů a 18 žen) ve věku od 16 do 86 let podstoupilo resekci hrudní stěny pro primární tumor v 51% a pro sekundární tumor v 49 %. Resekce nejméně jednoho žebra nebo parciální resekce sterna byla provedena u každého pacienta. Rekonstrukce s použitím síťky u 22 pacientů, u 10 byla kryta svalovým lalokem. Pooperační komplikace se objevily u 10 pacientů (17,5 %)-nejčastěji infekce rány, pneumotorax a fluidothorax. V časném pooperačním období bylo zaznamenáno jedno úmrtí na rozvinutý ARDS (acute respiratory distress syndrom). Závěr: Tumory hrudní stěny patří vzhledem k nízkému výskytu k vzácným diagnózám. Je nutno dodržovat základní principy jejich léčby, proto by operace těchto nádorů měla být soustředěna do center. Vždy před operací by měla být stanovena diagnóza pomocí biopsie a vyloučena generalizace onemocnění, nejlépe pomocí PET/CT. Nejdůležitější pro úspěšnou léčbu je zkušenost a mezioborová spolupráce celého týmu, který se podílí na léčbě tumorů hrudní stěny, tím pádem lze docílit minima komplikací, nízké mortality a morbidity, což potvrzují výsledky našeho souboru pacientů., Introduction: The only curative treatment of tumors of the chest wall (primary or secondary),despite all the progress in oncological therapy, is a surgical radical resection. The goal of the paper is the identification of a complication occurring after chest wall resections for a tumor (evaluation of morbidity and mortality). Furthermore, the tumor type and employed reconstruction method were analyzed. Methods: A group of patients who underwent resection of the chest wall for primary or secondary tumors at the 1st Dept. Of Surgery, University Hospital Olomouc, was retrospectively analyzed. Age, diagnosis, procedure, histopathology of the tumor, preoperative and postoperative oncological treatment, preoperative co-morbidities, postoperative complications, the use of artificial lung ventilation and recurrences were recorded for all patients. Results: 57 patients aged 16 to 86 years underwent a chest wall resection, 51% for a primary tumor and 49% for a secondary tumor. Resection of at least one rib or partial resections of the sternum were performed in every patient. Reconstruction with a mesh was employed in 22 patients; in 10 patients the mesh was covered with a muscle flap. Postoperative complications occurred in 10 patients (17.5%). Conclusion: It is necessary to follow the basic principles of treatment of chest wall tumors; therefore surgery of these tumors should be concentrated to specialized centers. Always before surgery, diagnosis should be established by means of a biopsy and generalization of the disease should be excluded, ideally using PET/CT. Most important for successful treatment is experience and interdisciplinary cooperation of the team. This results in a low mortality and morbidity rate, which was confirmed by our results., and J. Chudáček, T. Bohanes, M. Szkorupa, M. Stašek, J. Klein, B. Zálešák, D. Stehlík, F. Čtvrtlík, Č. Neoral