The paper deals with the paradoxes of inference and analysis. It attempts to show what is specific about these paradoxes. They have got a lot in common. Often, they are not considered paradoxes in the strict sense at all. Moreover, they both raise the same problem: How can the requirements of correctness and informativeness be both met for inference and for conceptual analysis? The strategies developed to address the problem are similar for both cases. In the paper, I claim that the paradoxes have common origins. This claim is supported by comparing different strategies adopted to resolve the problem. Regarding their origins, both paradoxes share the epistemological framework that is grounded in Aristotle’s theory of science. This is related to the problem of implicit knowledge, which is a variation on a dilemma formulated by Plato in his Meno. Aristotle’s solution to the dilemma of Meno is discussed and considered as another plausible strategy for dealing with the paradoxes of inference and analysis., Příspěvek se zabývá paradoxy odvození a analýzy. Snaží se ukázat, co je na těchto paradoxech specifické. Mají spoustu společného. Často nejsou vůbec považovány za paradoxy. Oba tyto otázky navíc vyvolávají stejný problém: Jak mohou být splněny požadavky na správnost a informativnost pro závěry a pro koncepční analýzu? Strategie vyvinuté pro řešení tohoto problému jsou podobné v obou případech. V příspěvku tvrdím, že paradoxy mají společný původ. Toto tvrzení je podpořeno porovnáním různých strategií přijatých k vyřešení problému. Pokud jde o jejich původ, oba paradoxy sdílejí epistemologický rámec, který je založen na Aristotelově teorii vědy. To souvisí s problémem implicitní znalosti, což je variace na dilema formulované Platónem v jehoMeno . Aristotelovo řešení dilematu Meno je diskutováno a považováno za další přijatelnou strategii pro řešení paradoxů odvození a analýzy., and Karel Šebela
This paper focuses on the roots of a functional theory of predication, which is represented primarly by Frege and Russell. After a brief presentation of the theory of Frege, I concentrate on the philosophical motivation of this theory. The example of the influence of F. H. Bradley on Russell’s conception of the categorical judgements shows a common epistemological position of both authors, which I recognize also in Frege. The point of the article is to find common grounds in Kant noetics, especially in his conception of synthetic judgement. Replacement of the problematic Kant’s notion of transcendental schema by the functional application subsequently allowed flourishing of the theory. In conclusion, I outline potential problems associated with the challenge of philosophical assumptions on which this theory is based., Příspěvek se zaměřuje na kořeny funkční teorie predikce, kterou reprezentují především Frege a Russell. Po krátké prezentaci teorie Frege se zaměřuji na filosofickou motivaci této teorie. Příklad vlivu FH Bradleyho na Russellovu koncepci kategorických úsudků ukazuje společné epistemologické postavení obou autorů, které uznávám i ve Frege. Cílem článku je najít společné důvody v Kantově noetice, zejména v jeho koncepci syntetického úsudku. Nahrazení problematického Kantova pojmu transcendentálního schématu funkční aplikacínásledně umožnil rozkvět teorie. V závěru nastiňuji možné problémy spojené s výzvou filozofických předpokladů, na nichž je tato teorie založena., and Karel Šebela
This paper focuses on the theory of deduction, developed by the Czech logician Pavel Tichý. Research on deduction in Tichý’s logic is still not very advanced. Tichý’s own deduction system is a generalization of Gentzen’s natural deduction and although it is an interesting topic in itself, I’d rather focus on the theory or philosophy of deduction that motivates Tichý’s choice of deduction system. Some of Tichý’s expressions suggest that in the question of the status of the theory of deduction in logic he held the prevailing modern approach, but this contradicts the fact that most of his writings concern selected problems of logical semantics. Having introduced Tichý’s original conception of deduction, I pay attention to the so called object-conception of logic, which explains the special position of the theory of deduction in his conception., Příspěvek se zaměřuje na teorii dedukce vyvinutou českým logikem Pavlem Tichým. Výzkum o dedukci v Tichém logice stále není příliš pokročilý. Tichý vlastní dedukční systém je zobecněním Gentzenova přirozeného dedukce, a přestože je to samo o sobě zajímavé téma, raději bych se zaměřil na teorii nebo filosofii dedukce, která motivuje Tichého volbu systému odpočtu. Někteří z Tichých výrazů naznačují, že v otázce stavu teorie dedukce v logice zastával převažující moderní přístup, což však odporuje skutečnosti, že většina jeho spisů se týká vybraných problémů logické sémantiky. Po představení Tichého původní koncepce dedukce věnuji pozornost tzv. Objektové koncepci logiky, která v jeho pojetí vysvětluje zvláštní postavení teorie dedukce., and Karel Šebela
This paper focuses on a relatively controversial topic of Russellian scholarship, that is, on influences of Neo-Hegelianism in the thought of B.Russell. At first glance, Russell stays explicitly in opposition to Hegelianism, but a closer examination may reveal surprising parallels especially with some ideas of F.H. Bradley, the leader of the English Neo-Hegelianism. The paper is based on Bradley’s book The Principles of Logic, about which Russell himself wrote that he carefully read it. I draw mainly on Bradley’s analysis of judgements, which inspired Russell, especially his thesis that all categorical judgements are hypothetical. With the help of links to wider philosophical bases of Bradley’s attitudes, their comparison with Russell and other theories of judgements I want to point out the often hidden philosophical motivation of logical theories.
Privation as a specific way of negating is not mentioned in contemporary logic. In contrast, in ancient and medieval logic the theory of privation was quite systematically developed. The reason for this is no doubt the connection between privation theory and certain philosophical theories and problems, such as Aristotle’s theory of matter and form in which privation plays an important role, or the still-influential theory of evil as the privation of the good. The article discusses various forms of privation theory in the history of philosophy and logic, especially in Aristotle and William of Ockham, and then attempts to reconstruct these thoughts in terms of modern logic and semantics, along with the delineation and evaluation of possible challenges for future research. Further, I attempt to find ways of representing these different kinds of privation by means of modern logic and semantics. To this end I work primarily with the conception of John N. Martin, and his use of so-called scalar predicates, but also with the V. Svoboda’s interesting concept of the requisiteness of property. In conclusion I mention some unresolved questions which are connected to the theory of privation.