Onkologické onemocnění dítěte zasáhne do života všech členů rodiny. Dochází ke změnám režimu, rytmu a životního stylu rodiny. Je přirozené, že maximum péče a zájmu rodičů, zdravotníků, přátel i příbuzných je věnováno nemocnému dítěti. Potřeby a zájmy zdravých sourozenců se ocitají na druhém místě. Zdraví sourozenci dětí s onkologickým onemocněním jsou přitom vystaveni mnoha náročným změnám, se kterými může být obtížné se vyrovnat – například změny v rolích jednotlivých členů rodiny, nutnost větší samostatnosti a zodpovědnosti, omezení svých vlastních sociálních a zájmových aktivit. Děti popisují zaplavení silnými pocity, jako je například pocit osamocení, odmítnutí, úzkost, smutek, strach, vztek, žárlivost, závist a pocity viny. Nedostatek informací vede ke vzniku mýtů a obavám z nejhoršího. Výsledky výzkumů poukazují na fakt, že včasná psychologicko-edukativní intervence může pomoci s usnadněním adaptace a zabránit vzniku pozdějších možných psychických problémů.