Tradiční anatomické a klinické dělení krku podle povrchově hmatných struktur jako jsou svaly a kosti je obtížně použitelné při obvyklém radiologickém hodnocení pomocí axiálních řezů. Navíc tento způsob nezohledňuje obvyklé šíření patologických procesů v hlubokých partiích krku. Z radiologického i patofyziologického pohledu je vhodnější členit krk na prostory ohraničené průběhem tří listů hluboké krční fascie, které představují částečnou bariéru proti šíření patologických procesů. Kraniokaudální průběh těchto fascií je taktéž výhodnější k zobrazení jimi vymezených prostorů na axiálních řezech. Správným označením krčního prostoru, ze kterého patologická leze vychází, a při současných znalostech jeho fyziologického obsahu, je radiolog schopen výrazně zúžit diferenciální diagnostiku. Krční oblast bývá pro svoji komplexní anatomii výzvou nejen pro začínající radiology. Cílem sdělení je usnadnit prostorovou orientaci v tomto anatomicky náročném terénu jeho rozdělením na jednotlivé prostory podle průběhu tří listů hluboké krční fascie, popsat jejich fyziologický obsah a vzájemnou interakci při šíření patologických procesů, Traditional anatomical and clinical way of dividing neck using palpable surface structures such as muscles and bones is difficult to apply for cross-sectional imaging modalities like CT and MRI. Moreover, this method does not reflect the usual spread of pathological processes in deep regions of the neck. From a radiological and pathophysi-ological perspective, it is preferable to divide the neck using three layers of deep cervical fascia, which represent a partial barier against the spread of pathological processes. Correct labelling of the cervical space from which pathological lesion arises and knowledge of its physiological content allows the radiologist to significantly narrow down possible differential diagnosis. Neck anatomy is challenging not only for novice radiologist. The aim of this review article is to give guidance in this anatomically complex terrain by dividing neck into spaces separated by layers of deep cervical fascia, describe their physiological content and help understand the spread of pathological processes., Lukáš Mikšík, Jiří Lisý, Pavlína Polášková, Aleš Kavka, Miloslav Roček, and Literatura
Nádory slinných žláz tvoří 3 % všech nádorů, většinou jsou benigní a nejčastěji postihují příušní žlázu. Riziko malignity nádorů stoupá s menšími rozměry postižené žlázy. Klinické rozlišení nádorů slinných žláz je obtížné. MR má v diferenciální diagnostice nezastupitelnou roli. První metodou volby v diagnostice patologie slinných žláz je UZ. MR je upřednostňována pro posouzení ložisek hlubokého listu příušní žlázy, podjazykové žlázy a malých slinných žlázek, perineurálního šíření, postižení hluboko uložených měkkých tkání a lymfatických uzlin. Pleomorfní adenom je nejčastější nádor slinných žláz, většinou v povrchovém listu příušní žlázy, s vazivovým pouzdrem. S odstupem se z něj může vytvořit karcinom, často více ložiskový. Nehomogenita parenchymu se solidními a cystickými okrsky, nevýrazné sycení po aplikaci GdKL, vyšší poměr vymytí kontrastu a nižší střední ADC hodnota než u maligních nádorů jsou charakteristické pro Warthinův nádor, který postihuje převážně kuřáky. Mukoepidermoidní karcinom nižšího stupně může imitovat pleomorfní adenom, vyššího stupně často metastazuje do lymfatických uzlin. Adenoidně cystický karcinom se často šíří perineurálně, recidivuje i v delším odstupu po operaci. Na T2 má střední, histologicky vyšší stupeň nádoru až nízký signál. Výjimečně do slinných žláz metastazují jiné nádory, nádor plic a prsu, z kožních pak karcinom z dlaždicových buněk či melanom. Sjógrenův syndrom je charakterizován množstvím drobných cystoidních struktur v parenchymu žlázy. Lymfom může postihovat lymfatickou tkáň příušní žlázy nebo uzliny v jejím okolí primárně či v důsledku systémové choroby., Tumors of salivary glands forms 3% of all tumors. Majority of them is benign, parotid gland is most commonly involved. Risk of malignity is increasing with reduced size of involved gland. Clinical differentiation of salivary gland tumors is difficult. MRI is therefore important in differential diagnosis. Ultrasound is first method of choice in diagnostics of pathological involvement of salivary glands. MRI is preferred for evaluation of foci involving deep lobe of parotid gland, sublingual gland, minor salivary glands, deeply placed soft tissue and lymphatic nodes and perineural spread. Pleomorphic adenoma is the most common tumor of salivary glands, mostly in superficial lobe with fibrous capsule. Carcinoma, usually multifocal, can develop later from adenoma. Inhomogeneity of parenchyma with solid and cystic portions, mild enhancement after Gadolinium chelate application, higher wash out ratio and lower mean ADC value than in malignant tumors are characteristic for Warthin tumor, involving largely smokers. Mucoepidermoid carcinoma of lower grade can mimic pleomorphic adenoma, higher grade carcinoma often metastasize to lymphatic nodes. Adenoid cystic carcinoma often spreads perineuraly, makes recurrence in long delay after surgery. It has intermediate T2W signal, higher grade of tumor has even low T2W signal. Metastases into salivary gland are exceptional, commonly from lung and breast carcinoma, from skin squamous cell carcinoma or melanoma. Multiple small cystic structures in parenchyma of gland are characteristic for Sjógren syndrome. Lymphoma can involve lymphoid tissue of parotid gland or adjacent lymphatic nodes, either primary or secondary by systemic involvement., Jiří Lisý, Michal Zábrodský, Vít Campr, Martin Kuchař, Renata Pipková, Jan Bouček, Lukáš Mikšík, Kristina Straková, Zuzana Bejlková, and Literatura