Článek si klade za cíl poskytnout interdisciplinární pohled a přehled o aktuální právní problematice náhradního mateřství. Příspěvek poukazuje na skutečnost, že nezakotvení náhradního mateřství v současné právní úpravě, zejména soukromého práva, přináší zásadní problémy nejen v oblasti práva, ale i v životě fyzických osob. Náhradní mateřství je diskutováno z pohledu ústavního pořádku, soukromého práva a možné trestní odpovědnosti za neoprávněné nakládání s lidským tělem. V závěru jsou diskutovány návrhy de lege ferenda. and The article aims to provide interdisciplinary insights and an overview of topical legal issues of surrogacy. The paper points out the fact that the surrogacy is not settled in the up-to–date legal regulation, especially in private law, which introduces major problems not only in the field of law, but also in the lives of persons. The surrogacy is discussed from the perspective of constitutional order, private law and possible criminal responsibility for the unauthorized use of human body. Conclusion is devoted to proposals de lege ferenda.
Článek si klade za cíl poskytnout interdisciplinární pohled a přehled o aktuální právní problematice náhradního mateřství. Příspěvek poukazuje na skutečnost, že nezakotvení náhradního mateřství v současné právní úpravě, zejména soukromého práva, přináší zásadní problémy nejen v oblasti práva, ale i v životě fyzických osob. Náhradní mateřství je diskutováno z pohledu ústavního pořádku, soukromého práva a možné trestní odpovědnosti za neoprávněné nakládání s lidským tělem. V závěru jsou diskutovány návrhy de lege ferenda., The article aims to provide interdisciplinary insights and an overview of topical legal issues of surrogacy. The paper points out the fact that the surrogacy is not settled in the up-to–date legal regulation, especially in private law, which introduces major problems not only in the field of law, but also in the lives of persons. The surrogacy is discussed from the perspective of constitutional order, private law and possible criminal responsibility for the unauthorized use of human body. Conclusion is devoted to proposals de lege ferenda., Dagmar Císařová, Olga Sovová, and Literatura
Příspěvek se zabývá právem na soukromí a jeho ochranu při poskytování zdravotní péče z pohledu práva veřejného, avšak s ohledem na interdisciplinaritu zdravotnického práva jsou pojednány základní otázky důvěrnosti vztahu pacient–lékař též z hlediska právní úpravy zakotvené v občanském zákoníku. Na základě judikatury je rozebrán pojem právo na soukromí a jeho ústavně konformní výklad při poskytování zdravotní péče. Pozornost je věnována povinné mlčenlivosti a jejímu prolomení, zejména ve veřejném zájmu. V závěru příspěvek poukazuje na některé aktuální otázky, které bude nutno řešit, i s ohledem na Národní strategii elektronizace zdravotnictví. and The paper discusses the right for privacy and its protection when delivering health care from the perspe.ctive of public law, considering the interdisciplinarity of medical law, basic issues of the confidential patient-physician relationship are explored in terms of legal regulation of the Civil Code. Based on the case-law, the right for privacy and its constitutionally conforming interpretation when delivering health care are analysed. The duty of confidentiality and its breach, especially in public interest, are considered. In conclusion, the paper points out some topical issues to be solved considering the Nation strategy of health services computerization.
In response to the twentieth anniversary of adoption of the Convention on Biomedicine the paper deals with the right to the informational self-determination in health care. The paper defines the content of the right to the informational self-determination in relationship to the right for privacy protection. The discussion highlights, pursuant to the case -law of the European Court of Human Rights and the Constitutional Court of the Czech Republic, occurences when the aforementioned right could be restricted. The paper examines the issues of the proportionality test between the private and public interests when providing public information about health status., V návaznosti na dvacetileté výročí přijetí Úmluvy o biomedicíně se článek zabývá právem na informační sebeurčení v oblasti péče o zdraví. Článek vymezuje obsah práva na informační sebeurčení ve vztahu k právu na ochranu soukromí. Na základě judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu České republiky je veden diskurs, v jakých případech lze právo na informační sebeurčení omezit a jakým způsobem je třeba přistupovat k poskytování informací veřejnosti., and Obsahuje bibliografické odkazy
The decision-making autonomy is an essential precondition for the performance of health services, both on the part of the provider and the patient. The specialist determines what treatment and related procedures he will propose to the patient. Based on proper instruction and informed consent, the patient either accepts or rejects. Both the provider and the specific healthcare professional often conflict between their legal obligations, the ethics of the profession and the requirements for medical procedure lege artis. The crisis caused by the SARS-CoV-2 (Covid-19) pandemic has brought entirely new issues that affect the very foundations of the autonomy of the medical profession and the autonomy of the Abstract: patient. The protection of the profession's independence and the respect for patients' right to self-determination form legal fundaments of health law within the rule of law. The paper deals with public law aspects of limiting the autonomy of both parties during a pandemic. The article examines how the requirements of healthcare crisis management constrain both health care providers and patients. The lack of human, financial and material resources limits healthcare providers. and Autonomie rozhodování je základním předpokladem výkonu zdravotních služeb, jak na straně poskytovatele, tak na straně pacienta. Odborník určuje, jaké léčebné a související postupy budou pacientovi navrženy. Pacient, na základě řádného poučení a informovaného souhlasu, tyto návrhy buď přijme, nebo odmítne. Poskytovatel i konkrétní zdravotnický pracovník se často dostávají do konfliktu mezi svými právními povinnostmi, etikou výkonu povolání a požadavky na lékařský postup lege artis. Krize, způsobená pandemií SARS-CoV-2 (covid-19) přinesla a přináší zcela nové otázky, které se dotýkají samotných základů autonomie lékařského povolání i autonomie pacienta. Z pohledu práva jsou ochrana nezávislosti při výkonu povolání a respekt k právu pacienta na sebeurčení základním institutem zdravotnického práva v rámci právního státu. Příspěvek se zabývá veřejnoprávními aspekty omezení autonomie obou stran v době pandemie, kdy poskytovatelé zdravotních služeb i pacienti jsou omezeni požadavky krizového řízení zdravotnictví. Poskytovatelé jsou limitováni nedostatkem lidských, finančních i materiálních zdrojů při poskytnutí zdravotní péče. Z uvedených důvodů je také svoboda rozhodování příjemce služby výrazně omezena. Příspěvek vychází z multidisciplinárního pojetí zdravotnického práva a zohledňuje rovněž manažerskou problematiku pandemie.