Legující přísady nejsou v kovových slitinách rozděleny rovnoměrně. Jejich koncentrace se liší zrno od zrna. Při transmisním radiografickém pozorování plochého vzorku se díky rozdílným lineárním koeficientům zeslabení rentgenového záření pro jednotlivé legující přísady tato nestejnoměrnost projevuje materiálovou strukturou. V prezentované práci byl pozorován duralový vzorek, ve kterém se s ohledem na materiálovou strukturu nejvýrazněji projevuje vliv mědi. Ostatní legující přísady mají vliv řádově nižší. Po vhodném zpracování dat je tak možné určit percentuální rozložení mědi v pozorovaném radiogramu., Daniel Vavřík, Tomáš Holý, Jan Jakůbek, Martin Jakůbek, Jaroslav Valach., and Obsahuje bibliografii
Techniky zobrazování pomocí rentgenového záření jsou dostupné již více než 100 let a jsou dodnes používány pro studium vnitřní struktury živých biologických vzorků. Rentgenová transmisní radiografie je založena na zeslabení rentgenového záření při průchodu látkou. Část záření je zobrazovaným materiálem pohlcena a zbývající část záření je detekována vhodným detektorem. Obrázek rozložení intenzity záření po průchodu vzorkem se nazývá radiogram a odpovídá rozložení absorbující hmoty ve vzorku.
Při zobrazování měkkých tkání v biologických vzorcích má absorpce záření ve všech částech vzorku téměř stejnou hodnotu. Pořízení radiografických snímků schopných zachytit strukturu měkké tkáně je tedy velice obtížné. Pixelové detektory počítající jednotlivé částice záření umožňují díky v podstatě neomezenému dynamickému rozsahu pořídit kontrastní snímky i za takto ztížených podmínek. V tomto textu se zaměříme na aplikace polovodičového pixelového detektoru Midipix2 v oblasti rentgenové mikroradiografie a mikrotomografie biologických vzorků., Jiří Dammer, Jan Jakůbek, Daniel Vavřík., and Obsahuje bibliografii
Funkčnost a integrita komponent je omezena vznikem a rozvojem poškození. Související materiálový výzkum pracuje s mikrostrukturou a mechanickým chováním materiálu v blízkém okolí poškození, které posléze přerůstá v trhlinu. Mikrostruktura materiálu je obvykle zkoumána opticky nebo pomocí řádkovacího elektronového mikroskopu. Pro podrobné informace o mechanickém chování se nejčastěji používají optické metody. Použití mikroradiografie nám přináší možnost zkoumat mikrostrukturu i mechanické chování souběžně během zatěžovacího experimentu. Zároveň mikroradiografie dovoluje přímé pozorování vzniku a rozvoje poškození a trhlin., Daniel Vavřík, Jan Jakůbek, Martin Jakůbek, Tomáš Holý., and Obsahuje bibliografii