Problém: State-Trait Anxiety Inventory (STAI) patří k nejčastěji užívaným nástrojům na měření úzkosti a úzkostnosti v klinické a výzkumné oblasti. Je vystavěný na dvou dotaznících, které měří aktuální stav (úzkost, část X-1) a rys (úzkostnost, část X-2). Na základě údajů získaných ve studii EPIA (Novotný et al., 2006) autoři zkoumali psychometrické vlastnosti dotazníku na měření úzkostnost STAI X-2 a navrhli nové normy.
Metoda: Dotazník, který měří úzkostnost, použili autoři v epidemiologické studii vybraných úzkostných poruch u dospělé slovenské populace EPIA (N=1251). Data analyzovali standardními uni-, bi- a multivariačními statistickými metodami. Na základě údajů získaných ve studii EPIA analyzovali psychometrické vlastnosti dotazníku na měření úzkostnosti STAI X-2 a navrhli nové normy.
Výsledky: Průměrné hodnoty skóru v STAI X-2 byly oproti původní slovenské standardizaci nižší. Podobně jako v původní standardizaci autoři zjistili významně vyšší skór ve STAI X-2 u žen.
Položková reliabilita se pohybovala od 0,25 do 0,66, alfa reliabilita byla uspokojivá (0,85 a 0,88). Kongenerické faktorové analýzy podpořily Spielbergerova tvrzení o jednofaktorovosti konstruktu úzkostnosti s výhradou poměrně nízkého procenta vysvětlené variance. Kromě norem založených na distribuci skóru autoři orientačně navrhli kategorizaci míry úzkostnosti založenou na třech hladinách. Z hlediska souběžné validity je možné tvrdit, že vysoká míra úzkostnosti souvisí se zvýšeným rizikem výskytu jiných psychologických či zdravotních problémů.
Diskuse: V diskusi autoři provádí rozbor zjištění, které srovnávají s psychometrickými výzkumy STAI jiných autorů.
Závěr: I nová zjištění potvrzují, že STAI X-2 je použitelný pro oblast výzkumu i praxe s uvědoměním si základů jeho konstrukce (empirické klíče). Restandardizované normy více odrážejí distribuci skóru v dospělé populaci.
Studie se zabývá vztahem těhotných žen k jejich očekávanému dítěti. U vzorku 339 žen ve třetím trimestru těhotenství byla zkoumána spojitost vztahu k očekávanému dítěti s úzkostností, depresivitou, kvalitou partnerského vztahu a s vyhýbavostí a úzkostností citové vazby k partnerovi. Byl kontrolován vliv parity, plánovanosti a chtěnosti dítěte a věku matky. Nejsilnějším prediktorem vztahu k očekávanému dítěti byla kvalita partnerského vztahu ženy, které hodnotily svůj partnerský vztah jako kvalitní, pociťovaly silnější vztah k očekávanému dítěti. Byl prokázán také vliv parity (prvorodičky pociťovaly k očekávanému dítěti silnější vztah než vícerodičky) a plánovanosti dítěte (ženy, jejichž těhotenství bylo plánované, pociťovaly k očekávanému dítěti mírně silnější vztah). Ve výzkumu byla poprvé použita nová škála k měření vztahu k očekávanému dítěti, která překonává některé limity dosavadních metod. Metoda měří různé aspekty vztahu k dítěti v oblasti emoční, kognitivní i behaviorální. and Our study deals with the mother-foetus relationship (MFR) and its connection to chosen mother‘s characteristics. The relationship of MFR and anxiety, depression, quality of partnership, attachment-related avoidance and attachment-related anxiety was investigated on a sample of 339 pregnant women (third trimester). The effect of parity, pregnancy planning, desire for a child and the women’s age were taken into account. Quality of the partnership was the strongest predictor of MFR. Women who considered their relationship with their partner to be functional had a stronger relationship to their unborn baby. Primiparae had a slightly stronger MFR than multiparae and a planned pregnancy is associated with a slightly stronger MFR. The present study uses the new scale of MFR for the first time. The scale overcomes some limits of the older scales and measures different aspects of MFR including emotional, cognitive and behavioural one.