Archeologická komise byla zřízena jako jedna ze speciálních stálých komisí České akademie věd a umění v roce 1893 z potřeby posílit na zemské úrovni ochranu památek. Její založení konvenovalo se vzrůstajícím zájmem o památky na přelomu 80. a 90. let 19. století. Komise se stala odborným garantem památkové péče i výzkumnou institucí, která ve svých třech sekcích položila základy archeologie, etnografie a dějin umění v Čechách. Z jejího pléna vzešla idea i koncepce neúspěšnějšího vydavatelského projektu celé akademie Soupisu památek historických a uměleckých, dodnes používané uměleckohistorické topografie, která ve více než 50 svazcích podrobně mapuje památkový fond na prakticky polovině území Čech. Autorem této koncepce byla vůdčí osobnost českého dějepisu umění konce 19. století Karel Chytil. Kromě neoddiskutovatelného významu, který měl mít Soupis památek pro jejich ochranu, Chytil a další čeští historici umění té doby (Bohumil Matějka, Karel Boromejský Mádl, František Xaver Borovský i Jan Koula) velmi dobře chápali, že bude také základem jejich systematického výzkumu a tedy klíčovým východiskem dějepisu umění. Inventarizace památek přesně odpovídala snaze tohoto oboru, podobně jako dalších humanitních disciplín v dané době, ''zvědečtit'' své metody, přestat být ''psaním o umění'' a vydobýt si postavení skutečné vědy. V závěru 19. století, ale ještě i na počátku století nového, byl význam Soupisu viděn také ještě v jedné důležité rovině. Měl se stát inspirací pro tehdejší tvůrčí umělce, pro které byla důkladná znalost domácího umění klíčová při úsilí o vytvoření ''národního'' uměleckého stylu. Můžeme říci, že Komise vytýčila projekt nebývale moderní, plně srovnatelný se soudobými evropskými uměleckohistorickými topografiemi. Současně však, zvláště s ohledem na personální situaci českých dějin umění nesmírně náročný. Přesto se v Archeologické komisi podařilo vytvořit takový kolektiv, který rozjezd projektu zvládl. and The Archeological Committee was set up as one of the special Czech Academy of Sciences and Arts standing commissions in 1893 out of a need to bolster heritage conservation at a provincial level. Its establishment matched the increasing interest in heritage at the end of the 1880s and the 1890s. The committee became the expert supervisor for heritage conservation and a research institute whose three sections established the foundations of archeology, ethnography and the history of art in Bohemia. Its plenum gave rise to the ideas and plan behind the most successful publishing project in the entire academy: the Historical and Artistic Heritage Catalogue, a work of art historical topography used to this day, which in over fifty volumes, maps out in detail the heritage in practically one half of Bohemia. The author of this plan was Karel Chytil, a leading figure in Czech art history at the end of the 19th century. In addition to the undoubted importance that the Heritage Catalogue was to have for conservation, Chytil and other Czech art historians at the time (Bohumil Matějka, Karel Boromejský Mádl, František Xaver Borovský and Jan Koula) understood very well that it would also form the basis for their systematic research and thus a keystone for art history. The inventorization of heritage items precisely mirrored the attempts in this field, as in other humanities disciplines at that time, to ''scientify'' its methods, to cease being ''writing about art'' and to achieve the status of a true science. At the end of the 19th century and at the beginning of the new century, the significance of the Catalogue was also seen at another important level. It was meant to be inspiration for creative artists at that time, for whom a thorough knowledge of domestic art was of crucial importance for their efforts to create a ''national'' artistic style. The Committee can be said to have set out a project that was unprecedentedly modern and fully comparable with contemporary European art history topographies, and yet at the same time it was enormously challenging, particularly in view of the personnel situation in the Czech history of art. However, a team that handled the project launch was successfully created in the Archeological Committee.
Článek připomíná všestrannou osobnost Eduarda Alberta (1841-1900), profesora vídeňské univerzity, překladatele a mecenáše, a na základě pramenů, především korespondence, objasňuje jeho spletitý vztah k České akademii věd a umění (dále ČAVU) a také přátelské kontakty s jejím zakladatelem Josefem Hlávkou a jeho manželkou Zdenkou. Vznik ČAVU provázela řada komplikací a průtahů. Veškeré dění kolem vznikající Akademie Alberta nesmírně zajímalo. Záleželo mu na profilu nové instituce, a proto mu vadilo zatahování politických zájmů tam, kde měly rozhodovat především vědecké kvality a zásluhy. To se odráží i v Albertově korespondenci, na níž zároveň můžeme dokumentovat neúspěšnou snahu skupiny realistů získat významnější pozice v ČAVU a využít k tomu právě E. Alberta. Albert veškeré dění sledoval s nedůvěrou a četnými výhradami, velice však stál o to, aby byl vybrán za řečníka na slavnostním zahájení ČAVU. Konalo se 18. května 1891 a Albert na něm vystoupil s proslovem O dvou světech, který byl později otištěn v Almanachu ČAVU. Činnost Akademie Albert sledoval i v dalších letech, jejím prostřednictvím vydal dvě odborné lékařské práce. Projevil se též jako mecenáš, mj. daroval ČAVU řadu knih, a to 76 děl o 141 svazcích., This article recalls the multitalented Eduard Albert (1841-1900), a professor at the University of Vienna, translator and patron, and on the basis of sources, primarily correspondence, clarifies his complex relationship with the Czech Academy of Sciences and Arts (CASA), as well as his amicable connections with the founder Josef Hlávka and his wife Zdenka. The inauguration of CASA was dogged by a number of complications and delays. All the activity surrounding the new Academy was of enormous interest to Albert. He was particularly concerned over the profile of the new institution, so he was upset by the tug-of-war of political interests where primarily scholarly standards and merit should have prevailed. This is also reflected in Albert’s correspondence, in which we also find an unsuccessful effort made by a group of realists to acquire a more prominent position at CASA and to make use of Albert for these purposes. He followed all this with distrust and numerous misgivings, but he very much supported the idea of being selected as a speaker at the CASA ceremonial opening. This took place on 18th May 1891 and Albert appeared with a speech on Two Worlds, which was later printed in the CASA Almanach. Albert followed Academy activity in subsequent years and used it to publish two specialist medical works. He also acted as a patron and inter alia donated a number of books (76 works in 141 volumes) to CASA., and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Tato studie je příspěvkem k prvním létům fungování České akademie věd a umění. Její vznik byl vnímán jako dosažení dlouholetého vytouženého cíle - národní akademie. Instituce ale vznikla již v době, kdy byla česká společnost politicky i umělecky diferencovaná, a tak reflexe jejího zrodu, na němž měl zásluhu především Josef Hlávka, nebyla jednoznačná. Výmluvným a veřejným projevem nesouhlasu bylo několik odmítnutí členství hned na samém počátku její existence. Motivace těch, kteří členství nepřijali, byly různé a zaslouží si obecnější pozornost. Jedním z nich byl Julius Zeyer. Jeho vztahu k České akademii a k Josefu Hlávkovi se věnovala tato studie podrobněji. Julius Zeyer a Josef Hlávka, dvě výjimečné a zároveň rozdílné osobnosti, se sblížily až v polovině devadesátých let. Julius Zeyer trávil na zámku v Lužanech, sídle Josefa Hlávky a jeho ženy Zdeňky letní měsíce. Ačkoli se Julius Zeyer nikdy nestal členem České akademie, odmítal ji a nepřijal od ní ani výroční cenu, přesto se stal jejím mecenášem, protože ve své závěti určil právě Českou akademii dědičkou jeho autorských práv v době, kdy o jeho díla začal výrazně stoupat zájem. Prostřednictvím své pramenné základy - korespondence - poukázala studie ale i na dobové konvence, hledání kompromisů, způsoby komunikace mezi jednotlivými osobnostmi spjatými s Josefem Hlávkou i šíři jejich sociálních kontaktů. and This study is a paper on the first years of operation at the Czech Academy of Sciences and Arts. Its creation was conceived as the achievement of a long yearned-for goal - a national academy. However, the institution was created at a time when Czech society was politically and artistically differentiated, so that reflections of its birth, which Josef Hlávka was primarily responsible for, were not straightforward. A very telling and public display of disagreement involved several membership rejections at the very start of its existence. The motivation for those who did not accept membership was various and deserves more general attention. One of these was Julius Zeyer. His relationship to the Czech Academy and to Josef Hlávka has been examined in detail by this study. Julius Zeyer and Josef Hlávka, two outstanding but very different personalities, did not have a rapprochement until the mid-1890s, when Julius Zeyer spent the summer months at the chateau in Lužany owned by Josef Hlávka and his wife Zdeňka. Although Julius Zeyer never became a member of the Czech Academy, rejected it and did not even accept its anniversary award, he nevertheless became its sponsor, as in his will he passed on his copyright rights to the Czech Academy at a time when interest in his works was beginning to grow significantly. By means of its source bases, i.e. correspondence, the study also referred to period conventions, quests for compromise, the methods of communication between the individuals associated with Josef Hlávka and the breadth of their social contacts.