Zuerst werden Aspekte der Landwirtschaft zu Beginn des Mittelneolithikums behandelt: Die Beigaben aus den Gräbern des älteren Mittelneolithikums von Trebur, Kr. Groß–Gerau, lassen auf unterschiedliche ökonomische Grundlagen der Kulturen Hinkelstein (Viehhaltung und Jagd) und Großgartach (Ackerbau) schließen. Die Stratigraphie von Singen, Kr. Konstanz, läßt erstmals eine kontinuierliche quantitative Veränderung des Getreidespektrums (von Einkorn zu Nacktweizen) innerhalb des Mittelneolithikums (Hinkelstein–Großgartach–Rössen) erkennen. Die Untersuchung der Genese von Hinkelstein zeigt, daß diese Kultur in deutlicher Abhängigkeit von der stichbandkeramischen Kultur entstand. Die Basis für die Herausbildung beider Kulturen dürfte ein gemeinsamer geistig–spiritueller Hintergrund gewesen sein (anthropomorphe bzw. adorante Symbolik). Die immer stärkere Abstraktion der religiösen Symbolik der Hinkelstein–Kultur könnte mit deren Ende zusammenhängen. Dieses Symbolgut stichbandkeramischer Tradition ist innerhalb der Großgartacher Kultur, hinter der vor allem die ehemals linienbandkeramischen Populationen vermutet werden müssen, fast völlig verschwunden, dagegen wird es innerhalb der jüngeren Stichbandkeramik weiter tradiert. and TREE–MOTIFS AND SICKLE. ASPECTS AND THOUGHTS ON THE TRANSITION FROM THE EARLY TO MIDDLE NEOLITHIC IN CENTRAL EUROPE. Initially attention is drawn to aspects of agriculture practised at the beginning of the Middle Neolithic: Distinct features of the economy of both the Hinkelstein (with stock–raising and hunting) and Grossgartach (agriculture) cultures can be recognised in funerary goods found in graves of the older Middle Neolithic period in Trebur (district of Gross Gerau, Hessen, Germany). The settlement stratigraphy in Singen (district of Konstanz, Baden–Wuerttemberg, Germany) evidences a continuous quantitative transition in the variety of cereals used, from einkorn (Triticum monococcum) to naked wheat (Triticum aestivum L), during the Middle Neolithic (Hinkelstein–Grossgartach– Roessen). Studies on the genesis of the Hinkelstein culture shows its definitive dependence on the Stroke–ornamented Ware culture. A common spiritual background was presumably the basis for the emergence of both cultures, as seen in anthropomorphic or adorational representations. An increasing abstraction in religious symbolism within the development of the Hinkelstein culture could have been a contributing factor to its end. For anthropomorphic symbolism in the tradition of the Stroke–ornamented Ware culture disappeared almost completely during the course of the succeeding Grossgartach, itself constituted by the remaining Linear Pottery population. Yet, this traditional symbolism was carried forth by the later Stroke–ornamented Ware culture.
The existence of the Stroke–Ornamented Ware culture north of the Sudetes and Carpathian Mts. has been a rather controversial problem. There appeared doubts as regards the accuracy of distinguishing this culture in certain regions; finally its presence in Poland was questionable. The former conception of its development – at least in South–Western Poland – has been now taken up again. The diversity of natural conditions in which its settlements were placed favoured regional differentiation. The people with stroked pottery spread from upper Oder to the Vistula basin. There were formed some specific peripheral culture groups. They had a nearly contact with the Lengyel and Polgar environments. At the present state of research it is possible to differentiate in Poland two basic development phases of the Stroke–Ornamented Ware culture. Finds from the later phase reveal in the Oder and Vistula basins evident features of the Lengyel–Polgar style. Radiocarbon dates of the sites with Stroke–Ornamented Ware obtained in Poland are within 4970–4670 B.C. and Existence kultury s vypíchanou keramikou severně od Sudetského masivu a Karpat byla dosud spíše kontroverzním problémem. Vyskytly se pochybnosti o správnosti identifikace této kultury v některých regionech; její prezence v Polsku byla nakonec sporná. Na původní koncepci jejího vývoje bylo ovšem nyní – alespoň v jihozápadním Polsku – znovu navázáno. Různé přírodní podmínky, v nichž se její sídliště vyskytovala, přispěly k regionální diferenciaci. Lidé kultury s vypíchanou keramikou osídlili kraj od horní Odry až k pánvi Visly. Tam se zformovaly některé specifické periferní kulturní skupiny, jež měly blízké kontakty s lengyelským a polgárským prostředím. Za současného stavu poznání je možné v Polsku odlišit dvě základní vývojové fáze kultury s vypíchanou keramikou. Nálezy z mladší fáze odhalují v pánvích Odry a Visly zřejmé projevy lengyelsko–polgárského stylu. Radiokarbonová data z polských sídlišť kultury s vypíchanou keramikou se pohybují mezi 4970–4670 B.C.