Úvod: Dekubity u paraplegiků představují náročný problém vedoucí k opakovaným hospitalizacím, mnohonásobným operacím a potenciálně devastujícím komplikacím Metody: Přehledový článek. Výsledky: Uvádíme možnosti rekonstrukčních operací ischiadických, sakrálních a trochanterických dekubitů a vlastní zkušenost s lalokovými plastikami takových dekubitů u pacientů operovaných v průběhu tří let. Závěr: Zdůrazňujeme univerzálnost a spolehlivost gluteálního laloku, nezbytnost kvalitní předoperační přípravy a pooperační péče., Introduction: Pressure ulcers in spinal cord injury represent a challenging problem that often leads to recurrent hospitalizations, multiple surgeries, and potentially devastating complications. Methods: Review article. Results: The paper presents possible types of reconstructive surgery of ischial, sacral and trochanteric pressure ulcers and our own experience with procedures of such pressure ulcers done in three years. Conclusion: We emphasize the versatility and reliability of gluteus maximus musculocutaneus flaps and the importance of preoperative preparation and postoperative care., and L. Mrňa, L. Frajer, J. Hoch, V. Hyšperská
Cíl: Podle literatury dosahuje četnost komplikací kranioplastiky po dekompresivní kraniektomii i více než 30 %. Cílem studie je hodnocení četnosti, příčin a léčby komplikací kranioplastik po dekompresivní kraniektomii pro expanzivně se chovající supratentoriální ischemii nebo kraniocerebrální poranění a analýza důvodů neprovedení kranioplastiky u části nemocných po dekompresivní kraniektomii. Soubor a metodika: V retrospektivní studii nemocných po dekompresivní kraniektomii (2006–2014) byla kranioplastika provedena u 25 z 35 nemocných s expanzivní malacií (71,4 %) a u 33 z 68 zraněných s poúrazovou nitrolební hypertenzí (48,5 %). Výsledky: Nejčastější příčinou neprovedení kranioplastiky bylo úmrtí. U 20 % nemocných s mozkovou ischemií a 61,3 % zraněných byla kranioplastika provedena časně (do 10 týdnů). Četnost neurochirurgických komplikací byla u kranioplastik u nemocných s expanzivní malacií 12 % (explantace plastiky u 8 %) a u kranioplastik po kraniocerebrálním poranění dosahovala 9,1 % (explantace plastiky u 3 %). Hydrocefalus a subdurální kolekce byly před kranioplastikou přítomny u 6 a 9,1 % zraněných. Četnost hydrocefalu po kranioplastice byla u kraniotraumat 6 % a u mozkové ischemie 4 %. Závěry: Četnost komplikací kranioplastik, byť nižší než uvádí literatura, převyšuje hodnoty očekávané u elektivních operací. Subdurální kolekce a hydrocefalus nelze jednoznačně hodnotit jako komplikaci kranioplastiky, protože mohou být přítomny již před kranioplastikou v důsledku základního onemocnění., Aim: Reported incidence of cranioplasty complications after decompressive craniectomy may exceed 30%. The aim of the study was to analyse the incidence, causes and treatment options for neurosurgical complications of cranioplasty after decompressive craniectomy for expansive supratentorial ischaemic stroke and craniocerebral injury and to analyse the reasons for not performing cranioplasty in a subgroup of patients after decompressive craniectomy. Patients and methods: During a retrospective study (2006–2014) cranioplasty was performed in 25 of 35 patients after decompressive craniectomy for expansive supratentorial ischaemia (71.4%) and in 33 of 68 (48.5%) patients after decompressive craniectomy for posttraumatic intracranial hypertension. Results: Death was the most frequent reason for not performing cranioplasty after decompressive craniectomy. The frequency of early cranioplasties (< 10 weeks after decompressive craniectomy) was 20% in patients with ischaemic stroke and 61.3% in head-injured patients. The incidence of neurosurgical complications was 12% in patients after expansive brain ischaemia (cranioplasty explantation rate 8%). The incidence of cranioplasty complications in patients after craniocerebral injury was 9.1% (cranioplasty explantation rate 3%). Subdural collections and hydrocephalus were observed in 9.1% and 6% of patients after craniocerebral injury before cranioplasty, resp. Hydrocephalus requiring neurosurgical treatment was found in 6% of patients after craniocerebral injury and 4% of patients with brain ischaemia during the postcranioplasty period. Conclusions: Although the incidence of cranioplasty complications after decompressive craniectomy is lower than that reported in literature, it exceeds the rates expected for elective surgeries. Subdural collections and hydrocephalus cannot be unequivocally considered a complication of cranioplasty, because they are frequently observed before cranioplasty and may be caused by the disease requiring decompressive craniectomy. Key words: cranioplasty – decompressive craniectomy –brain ischaemia – craniocerebral injury – hydrocephalus – neurosurgical complication The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and D. Hrabovský, R. Jančálek, I. Říha, J. Chrastina
Úvod: Autoři představují v České republice unikátní program zaměřený na extrémy v kýlní problematice. Od roku 2012 jsou v centru s velkým obratem kýlních pacientů a velmi rozvinutou peroperační péčí koncentrováni pacienti s velkou komplexní (monstrózní) kýlou. Autoři prezentují zkušenosti ze svého centra podpořené argumenty odborné světové literatury. Výsledky: V letech 2012−2015 jsme odoperovali 36 pacientů s velkou komplexní kýlou. Nepodkročitelným kritériem pro zařazení do hodnoceného velmi heterogenního souboru byla šíře defektu nad 15 cm, ztráta domovského práva (loss of domain) 20 % a vyšší a plocha defektu (mean surface area) minimálně 225 cm?. Pro řešení velkých komplexních kýl je nutné obsáhnout řadu pokročilých technik nejen rekonstrukce břišní stěny. Otevřená komponent separace, endoskopická komponent separace, bariatrické výkony, panniculectomie, abdominoplastiky, kožní laloky, kožní štěpy, předoperační progresivní pneumoperitoneum, CT volumetrie, individuálně řešené kýlní pásy, jeřáb a mnohé další (viz dále) by měly být standardní výbavou specializovaného kýlního centra. Anatomie, funkce a estetika by měly být neoddělitelné součásti předoperačního plánování. Kromě samotné operace jsou zde další tři nejdůležitější aspekty v peroperační péči o pacienta s monsterkýlou: tailoring (terapie na míru), preconditioning (optimalizace kondice a osvěžování), komplexní následná péče. Podtlaková terapie (NPWT) musí být na pracovišti jednoduše dostupná pro případ těžké ranné infekce/nekrózy po rozsáhlé rekonstrukci břišní stěny za pomoci síťky. Při použití NPWT jsme zachránili 100 % infikovaných sítěk před jejich operačním odstraněním (i v přítomnosti MRSA, ESBL, Pseudomonas...). Závěr: Program monstrózních kýl je velmi náročný pro pacienta i chirurga. Program je náročný organizačně, časově, často i finančně, s očekávaným větším počtem komplikací (velká morbidita a časté recidivy) a je designován pro pacienty s výrazným zdravotním, sociálním, pracovním, sexuálním a sportovním hendikepem a zároveň velkým rizikem dalších těžkých nebo nezvratných zdravotních komplikací., Introduction: The authors introduce a unique programme in the Czech Republic focused on extreme herniology. Patients with giant complex ventral hernias (monster hernias) have been concentrated in a high-volume hernia center with the most advanced perioperative intensive care since 2012. The authors present their single centre experience with the support of literature. Results: Between 2012−2015 we operated on 36 patients with a giant complex hernia. Minimal inclusion criteria for enrolment in the very heterogeneous group included: a defect over 15 cm wide, loss of domain of 20% and higher, and the mean surface area of at least 225 cm?.We consider not only advanced abdominal wall reconstruction techniques to be essential in the treatment of giant complex ventral hernias. Open component separation, endoscopic component separation technique, bariatric procedures, panniculectomy, abdominoplasty, advancement flaps, skin grafting, preoperative progressive pneumoperitoneum, CT volumetry, individual binders tailoring, crane pulley and many others (see the text) should all be included in the armamentarium of such specialized, high-volume hernia centres. The anatomy, function and aesthetics should be inseparable parts of preoperative planning. Apart from the operation there are three major aspects in the treatment of the so called monster hernias: tailoring, preconditioning and complex postoperative care. NPWT (negative pressure wound therapy) should be easily accessible in case of extensive skin necrosis with mesh infection after major abdominal hernia repairs. Using negative pressure we have saved 100% of infected prostheses from explantation (including MRSA, ESBL..). Conclusion: Monster hernia programme is challenging for both the patient and the surgeon. It is costly, time consuming, associated with a high complication ratio (high morbidity and recurrence) and is designed for patients with a significant health, social, work, sexual and sports handicap, and with the risk of further severe or irreversible health problems., and J. Škach, R. Harcubová, V. Petráková, L. Brzulová, M. Krejbichová, K. Kocmanová