Heidegger approaches the problem of evil in an unusual way. He disregards its moral connotations, intending to analyze it as a purely ontological problem intertwined with the concept of nothingness and the forgetfulness of being. A problem with this approach that is frequently commented upon is that it omits the aspect of human responsibility, as it portrays humans merely as passive recipients of fate. The aim of this study is to show that in his 1936 Schelling-Lecture Heidegger approaches the problem of evil in a more complex manner: on the one hand, he portrays evil as a necessary part of being; on the other hand, he leaves a certain space for decision making. This dimension, mostly overlooked in the literature, is highlighted in the study by means of three main steps: 1) analyzing the relevant paragraphs of Heidegger’s Schelling-Lecture; 2) identifying the inconsistencies that emerge in these paragraphs; and 3) offering a coherent interpretation of evil as a real possibility of human freedom. and Heidegger k problému zla pristupuje nezvyčajným spôsobom. Odhliada od jeho morálnych konotácií a chce ho analyzovať ako číro ontologický problém, prepojený s konceptom ničoty a zabudnutosti bytia. Často komentovaným problémom tohto poňatia je, že v ňom absentuje aspekt ľudskej zodpovednosti, keďže človeka zobrazuje len ako pasívneho prijímateľa údelu. Cieľom tejto štúdie je ukázať, že Heidegger v prednáškovom cykle k Schellingovi z roku 1936 pristupuje k problému zla diferencovanejším spôsobom: Na jednej strane označuje zlo za nevyhnutnú súčasť bytia, na strane druhej človeku ponecháva určitý priestor na rozhodovanie. Tento, v literatúre väčšinou prehliadaný, rozmer prednáškového cyklu je v štúdii vyzdvihnutý prostredníctvom troch základných krokov: 1) analýzou príslušných paragrafov prednáškového cyklu k Schellingovi; 2) identifikovaním rozporov, ktoré sa objavujú v týchto paragrafoch; a 3) ponúknutím koherentnej interpretácie zla ako reálnej možnosti ľudskej slobody.
Předkládaný text pojednává o vztahu zla a tragična v rámci filosofické koncepce Karla Jasperse, a to zejména v kontextu jeho knihy Von der Wahrheit (1947). První část práce se zaměřuje na Jaspersovo pojetí zla, jež je výrazně odlišné od Kantova etického zla. Na rozdíl od Kanta Jaspers spojuje zlo s nepravdou a vidí jeho původ v nejednotě všech způsobů objímajícího bytí. V kapitole „Über das Tragische“, v níž Jaspers pojednává o tragičnu, lze rozpoznat dvojí zlo – vůli ke zlu a skryté zlo. Druhá část studie podrobněji analyzuje Jaspersovu tezi, že „všechno zlé není tragické“. Smrt a utrpení jsou nedílnou součástí života, přičemž tragédie je zakotvena v transcendenci. Tragický hrdina i za cenu svého vlastního života bojuje za pravdu a ztělesňuje nové ideje svým jednáním. Podle Jasperse křesťanské náboženství znemožňuje opravdové tragično, neboť spása vylučuje možnost tragické smrti jako absolutně a radikálně tragické. Stať představuje Jaspersovo specifické chápání konceptu tragična jakožto základní reality světa, jež ukazuje pomíjivost lidského života a také univerzálního řádu., This text concentrates on the relationship of evil and tragedy in context of the book Von der Wahrheit (1947; On the Truth) by Karl Jaspers. In its first part, the essay describes a distinct way of understanding Kant’s ethical evil. In contrast, Jaspers associates evil with untruth and sees its origin in the divergence of all ways of embracing. In the “Über das Tragische” chapter, two concepts of evil may be observed – the will to evil and the hidden evil. Individuals are responsible for both of these evils, although they are not the cause. Nevertheless, evil is not tragedy. The second part of the essay presents a closer look at an argument of Jaspers that “all that is evil is not tragic” to prove that death and suffering are an integral part of the life. Tragedy is anchored in a transcendence. A tragic hero, even at the cost of his own life, fights for the truth and embodies new ideas by his demeanour. The essay further shows Jaspers’ argument that religion is antagonistic to tragedy, because salvation, as portrayed in the religions, precludes the possibility of the tragic death, as being absolutely and radically tragic. The essay demonstrates Jaspers’ specific conceptual grasp of the tragedy as the basic reality of life, which shows the transience of human life and universal order., and Dieser Text konzentriert sich auf das Verhältnis von Bösem und Tragischem im Kontext von Karl Jaspers’ Buch Von der Wahrheit (1947). Im ersten Teil beschreibt dieser Aufsatz eine andere Art, Kants ethisches Übel zu verstehen. Im Gegensatz dazu assoziiert Jaspers das Böse mit Lüge und sieht seinen Ursprung in der Inkonsistenz aller Umarmungsweisen. Im Kapitel „Über das Tragische“ lassen sich zwei Konzepte des Bösen – der Wille zum Bösen und das verborgene Böse – unterscheiden. Sie sind für beide Übel verantwortlich, obwohl sie nicht die Ursache sind. Aber das Böse ist nicht tragisch. Der zweite Teil des Artikels befasst sich eingehender mit Jaspers Argumentation, dass „Alles Böse ist nicht tragisch“ sei, um zu beweisen, dass Tod und Leiden ein wesentlicher Bestandteil des Lebens sind. Das Tragische ist in der Transzendenz verankert. Ein tragischer Held kämpft auch auf Kosten seines eigenen Lebens, für die Wahrheit und verkörpert mit seiner Haltung neue Ideen. Der Artikel zeigt auch Jaspers Argument, dass Religion dem Tragischen zuwiderläuft, weil die Rettung, wie sie in den Religionen dargestellt wird, den tragischen Tod unmöglich macht, als absolut und radikal tragisch. Der ganze Text zeigt also Jaspers‘ spezifisches Konzept des Tragischen als Grundwirklichkeit des Lebens, das die Vergänglichkeit des menschlichen Lebens und der universellen Ordnung zeigt.