The article explores the role played by the motif of stars and sparks in the first to third songs of Macha’s poem May. Stars appear in the first canto, both in reference to stars whose light is going out and in the form of sparks (the reflection of starlight) playing on the waves of the lake. In the second canto, the extinct (dead) star that is falling forever through dark space connotes human life exposed to nothingness. If the sparks on the lake are characterised as ‘lost light’, then, it is said, man is unable to determine which spark is a reflection of which star, and is thereby also unable to reveal the source of the light and of earthly beauty. Humans are thus unable to discern whether earthly beauty and earthly life really have any supernatural (transcendent) source.
The text printed here was originally a contribution that Hejdánek made in 1991 to a Dutch magazine for a thematic issue dedicated to the relationship of Central and Eastern Europe to postmodernism. In his piece, Hejdánek starts from questions that revolved around the challenges the European continent was facing in that moment, and rejects the idea that the countries of the former Soviet bloc should simply assimilate themselves to Western Europe. Central Europe, in his opinion, was not, in opposition to the West, returning to the abandoned ideals of modernity. At the same time, Western postmodernism, in Hejdánek’s understanding, did not represent the overcoming of the modern era, but only its final phase. Following after Nietzsche, Hejdánek sees the core of modernity as lying in nihilism, the result of its devaluation of all existing values. He interprets this idea as an insight that values cannot be considered to have existence, because we cannot encounter them among varied objectifiable entities. However, it is possible to approach values differently, as Hejdánek suggests in the case with human rights: these should not be understood as a property of humans that belongs to them from birth, for it is also necessary to guarantee the rights of people who have not yet been born. With the perspective of a new, viable concept of human rights, Hejdánek connects the Hebrew idea of truth as an actuality that stands above all that exists, and points to its life and historical significance as they are present in Central Europe (especially in the Czech lands)., Text z r. 1991 představuje příspěvek do tematického čísla nizozemského časopisu věnovaného vztahu střední a východní Evropy k postmoderně. Hejdánek v něm vychází z tázání, jaké výzvy před evropským kontinentem v dané chvíli stojí, a odmítá představu, že by se země bývalého sovětského bloku měly pouze přizpůsobit západní Evropě. Střední Evropa se dle něj totiž nevrací oproti Západu zpět, k opuštěným ideálům modernity, a západní postmoderna v Hejdánkově pochopení zároveň nepředstavuje překonání moderní doby, nýbrž jen její závěrečnou fázi. Jádro modernity přitom Hejdánek v navázání na Nietzscheho spatřuje v nihilismu jakožto důsledku znehodnocení všech dosavadních hodnot. Tuto myšlenku sám interpretuje jako nahlédnutí, že hodnoty nelze pokládat za jsoucna, neboť mezi jinými předmětnými skutečnostmi se s nimi nemůžeme setkat. Je však možné hodnoty pojmout odlišně, jak Hejdánek naznačuje na příkladu lidských práv: ta nemají být chápána jako vlastnictví člověka, které mu přísluší od narození, neboť je třeba garantovat i práva lidí dosud nenarozených. S touto perspektivou nové možné koncepce Hejdánek spojuje hebrejskou myšlenku pravdy jako skutečnosti, která stojí nad vším jsoucím, a poukazuje na její život a dějinný význam přítomný právě ve střední Evropě (především v českých zemích)., and Věnováno Ladislavu Hejdánkovi k nedožitým 95. narozeninám