Floating je doposud poměrně málo známou relaxační technikou. Ačkoli byla vynalezena již v 2. polovině 20. století, ještě se nestačila dostat do širšího povědomí jak veřejnosti, tak odborníků. Principem této techniky je pobyt v ničím nerušeném prostředí vodní nádrže ve tvaru vajíčka, naplněné hustým solným roztokem, umožňujícím se jako by vznášet. Odtud také název samotné techniky. Podmínky této techniky, omezující vnější rušivé stimuly, umožňují zažít hlubší pocit relaxace než u běžně dostupných relaxačních metod. Tento příspěvek se zaměřuje na připomenutí techniky floating a zmapování dosavadních poznatků o jejím relaxačním účinku. V textu je věnován prostor dostatečnému popisu této techniky, způsobu jejího využití jakožto relaxačního nástroje, dále je část textu věnována i historickému kontextu vývoje floatingu. V závěru se potom můžeme dočíst o pravidlech využívání této techniky a případných rizicích s ní spojených. and Floating is still a relatively little known relaxation technique. Although it was already invented in the second half of the 20th century, it still does not reach wider awareness of both the public and professionals. The principle of this technique is to stay in an undisturbed environment of a water tank in the shape of an egg, filled with a dense saline solution allowing „floating“. Hence the name of the technique itself. The conditions of this technique, restricting intrusive external stimuli, allow the experience of deeper relaxation than commercially available relaxation methods. This paper focuses on reminding and mapping existing knowledge of the relaxing effect of floating. In the text, sufficient space is dedicated to the description of this technique, to the method of its use as a relaxation tool and also to the historical context of the development of floating. A final part treats the rules for the use of this technique and potential risks associated with it.