Rationality requires you to intend to do what you believe you ought to do. This is a rough formulation of the requirement I call ''Enkrasia''. This article presents a precise formulation. It turns out to be complicated, and the article also explains the need for each complication., Racionalita vyžaduje, abyste měli v úmyslu dělat to, co si myslíte, že byste měli dělat. To je hrubá formulace požadavku, který nazývám ,,Enkrasia''. Tento článek představuje přesnou formulaci. Ukázalo se, že je to složité a článek také vysvětluje potřebu každé komplikace., and John Broome
The principle of double effect plays an important role in deontological ethics which give an emphasis to intentions in the process of moral evaluation of human acts. According to this principle, it is morally permissible to actualize an action with two consequences, one of which is good and the second bad, if and only if some conditions are met: for example, the bad consequence is not a means for attaining the good consequence and the bad consequence is not brought about intentionally, but only foreseen as necessarily and inevitably connected with the actualization of the action itself and its good consequence. The aim of this article is to lay necessary theoretical foundations for a better understanding and employment of the principle of double effect by discussing Hart’s critique of it and Philippa Foot’s different approach to the moral dilemmas to the solution of which the principle of double effects seems to be well applicable. In the course of my argumentation I distinguish between two types of intentions – characterizing and final intentions – and show how this distinction solve some of the difficulties connected with the understanding and application of the principle of double effect. and Princip dvojího účinku hraje důležitou roli v deontologických etikách, které přikládají důležitost intencím v procesu morálního hodnocení lidského jednání. Podle tohoto principu je morálně přijatelné aktualizovat jednání se dvěma důsledky, z nichž první je dobrý a druhý špatný, pouze za předpokladu, že jsou splněny určité podmínky: špatný důsledek například nesmí být prostředkem k dosažení dobrého důsledku a špatný důsledek nesmí být způsobený úmyslně, je pouze předvídaný jako nutně a nevyhnutelně spojený s provedením jednání samotného a s jeho dobrým důsledkem. Cílem tohoto článku je vystavět nezbytné teoretické předpoklady potřebné k lepšímu pochopení a aplikaci principu dvojího účinku. Diskutuji kritiku tohoto principu britským teoretikem práva Hartem a odlišný přístup k řešení morálních dilemat, k jejichž řešení se princip dvojího účinku zdá vhodným, v díle Philippy Footové. V průběhu své argumentace rozlišuji mezi dvěma typy intencí – charakterizující intence a finální intence – a ukazuji, jak tento rozdíl pomáhá řešit některé obtíže spojení s chápáním a aplikací principu dvojího účinku.
If our mental attitudes were reasons, we could bootstrap anything into rationality simply by acquiring these mental attitudes. This, it has been argued, shows that mental attitudes cannot be reasons. In this paper, I focus on John Broome’s development of the bootstrapping objection. I distinguish various versions of this objection and I argue that the bootstrapping objection to mind-based accounts of reasons fails in all its versions., Kdyby naše duševní postoje byly důvody, mohli bychom se dostat do racionality jednoduše tím, že bychom získali tyto mentální postoje. To, jak bylo argumentováno, ukazuje, že duševní postoje nemohou být důvody. V tomto příspěvku se zaměřuji na vývoj námitek bootstrappingu Johna Broomeho. Rozlišuji různé verze této námitky a argumentuji tím, že námitka bootstrappingu proti účtům založeným na myslích selhává ve všech jejích verzích., and Christian Piller
In the article, we present analyses and findings which add precision to the role of intentions and the relation between effects in attributing the intentionality of causing a side effect. Our research supplements and modifies numerous findings regarding the appearance of the so-called Knobe effect. The experiments and analyses show that the very originality of the story used by Knobe and the relationship between the evaluative properties of the main effect and the side effect results in an asymmetry of responses and contributes to the occurrence of the side-effect effect. Because of this, we reject the thesis that the mode of attitude of the agent to the caused side effect or that the social expectation of this attitude determine the attribution of the intentionality of the caused effect. On the contrary, we defend the thesis that it is the relationship between the evaluative properties of the main effect and those of the side effect, as well as the impact of a side effect on the main effect, that significantly influence the attribution of intentionality in causing a side effect.